Studie, v níž figuruje i Česká republika, rozebírá cenzuru a potlačování názorů kritických medicínských expertů

I když je studie anonymní, zřejmě si většina z nás dokáže domyslet, kdo se jí nejspíš účastnil jak za naši republiku, tak například za Německo, USA či Velkou Británii. My všichni, kdo jsme od samého začátku sledovali jednotnou mezinárodní pozici mainstreamu, který nedovolil svobodnou diskuzi – a měli jsme možnost zároveň sledovat i jejich umlčované oponenty – známe takových jmen nepřeberně.

Namátkou jmenuji odborníky jako Mike Yeadon, Robert Malone, Soňa Peková, Jaroslav Turánek, Sucharid Bhakdi nebo Peter McCullough. Je více než pravděpodobné, že některé z těchto jmen lze přiřadit k účastníkům uvedené studie.

Za sebe mohu říct, že po mých předchozích velmi tristních zkušenostech se zdravotnickým systémem jsem nepochybovala o tom, že se najde spousta „lékařů“, kteří budou za špinavý groš ochotni lhát a držet přesně takové pozice, které jim nařídí mainstream. A zmíněná korporátní média, jimž dnes věřím snad jen předpověď počasí, mne také pouze přesvědčila o tom, že mám naslouchat oněm opozičním hlasům.

Právě tato média totiž mnohé odborníky, kteří odmítli Faucim celosvětově šířené lži, dehonestovala a pomohla z nich udělat vyděděnce systému. K nim se přidali uplacení „odborníci“ i neméně zkorumpovaná (či vydíraná) vláda. Dnes již stále více lidí ví, že vše byl jeden velký podvod. Vyplouvá to na povrch a v USA mají co dělat, aby zabránili procesům, k nimž by došlo v případě, že by Kongres převzali republikáni.

Experti, kteří si udrželi svoji linii a nenechali se zkorumpovat, aby se přidali k davu kývačů či aby alespoň mlčeli, museli snést mnohé. Ukázali však především své vysoké morální kvality tím, že si stáli za vším, co od samého začátku říkali. Byli nálepkováni za dezinformátory, když tvrdili, že genové injekce nejsou zárukou bezinfekčnosti  a nejsou ani bezpečné. Dnes se již ví, že měli pravdu, ale nikdo se jim neomluví.

Naopak, mainstream stále mele onu již obehranou povídačku. Proč nejsou ti, kdo šířili účelové lži o stádní imunitě nebo tečce po dvou dávkách odesláni do řad dezinformátorů? Vždyť lhali – a jak prozradil Pfizer, který mnohé tyto propagandisty sám dotoval, tak od začátku věděli, že lžou!

Jak se dalo očekávat, politici a jejich děvky v mediálních domech se vůbec nepokoušejí přiznat své zločiny. Jinde je návrat k rozumu rozhodně vidět. V posledních týdnech a měsících bylo publikováno stále více studií, které iniciovaly přehodnocení chyb a lží v období covidismu.

Jedna z nich  s názvem „Cenzura a potlačení heterodoxie Covid-19: Taktika a protitaktika“ se objevila 1. listopadu v časopise pro vědu a výzkum „Minerva“. Izraelská studie analyzovala zásah establishmentu proti těm expertům, kteří se odmítli podřídit předepsanému falešnému „konsensu“. 

Tím objasňuje jednu věc: vlády, média a velké technologické společnosti nejen neustále lhaly, ale také kolosálně selhávaly. Masivní cenzura (kterou zodpovědní dodnes popírají nebo ji popisují jako „boj proti dezinformacím“) nejenže v mnoha případech podnítila zájem o informace, které mají být potlačeny, ale také způsobila trvalé škody na medicíně, vědě a společnosti – nemluvě o ztrátě důvěry veřejnosti.

Na druhou stranu lidé, kteří měli být establishmentem zničeni, zůstali silní. A to i přesto, že je většina z nich stále cenzurována a zůstává jim nálepka dezinformátorů, kterou však dnes nebere nikdo se zdravým rozumem vážně. Za sebe mohu říct, že být v tomto zvráceném systému podobně „zaškatulkován“ může být pouze poctou.

Studie je založena na rozhovorech s 13 renomovanými vědci a lékaři, kteří byli a stále jsou cenzurováni a očerňováni kvůli svým názorům během „doby covidové“. Účastníci zůstávají v anonymitě; jsou to odborníci z různých zemí (Austrálie, Kanada, Česká republika, Německo, Izrael, Velká Británie a USA), z toho jedenáct s lékařským vzděláním např. v epidemiologii, radiologii, onkologii, kardiologii, pediatrii, gynekologii a urgentní medicíně.

Práce analyzuje taktiky používané establishmentem k umlčení těchto lidí. Autoři píší:

1. Zastírání –  Naše výsledky ukazují, že tato taktika byla velmi běžná, což není překvapivé, protože, jak zjistili Jansen a Martin, lidé se kvůli tomu nerozčilují, pokud si cenzuru neuvědomují. Zakrývací taktika zahrnovala různé metody. Například používání zdrojů třetích stran, jako jsou jiní lékaři nebo „ověřovatelé faktů“, k diskreditaci disidentských vědců a lékařů.  Protože jsou tyto zdroje prezentovány jako nezávislé, pomáhají zakrýt skutečné zdroje cenzury.
2. Devalvace  – Tato taktika byla popsána našimi účastníky studie a zahrnovala různé aspekty, jako například: zveřejňování nepravdivých a hanlivých tvrzení o nich, jejich propouštění z práce v akademických nebo lékařských institucích a jejich propouštění z různých vedoucích pozic – všechny akce, které by podle našich respondentů měly směřovat k podkopání jejich důvěryhodnosti a legitimity. Taktiky znehodnocování, známé také jako „negativní kampaň“ nebo „pomlouvačná kampaň“, jsou často používány korporacemi a jejich cílem je poškodit pověst jednotlivce nebo skupiny (Griffin 2012; Lau a Rovner 2009). Pomlouvačné kampaně pomáhají odvrátit pozornost veřejnosti od obsahu sdělení cílové osoby a odvést diskusi od vznesené kritiky nebo obvinění a místo toho zaměří pozornost na ty, kteří tato obvinění vznášejí.
3. Reinterpretace  – Tato taktika představuje cenzuru jako prostředek „ochrany veřejnosti“ před nesouhlasnými lékaři a vědci a vykresluje je jako „šiřitele dezinformací“, kteří ohrožují veřejné zdraví v době krize.  Toto rámování odráží pokusy politiků jinde ospravedlnit cenzuru argumentem, že protichůdné informace by mohly zmást veřejnost a způsobit paniku (Clarke 2002; Frewer et al. 2003; Sandman 2007; Gesser-Edelsburg a Shir-Raz 2016).
4. Oficiální kanály  – Jak popsali naši respondenti, cenzurní opatření přijatá proti nim byla pouze součástí širší škály umlčovacích a represivních opatření, která zahrnovala i formální postupy, jako je vyšetřování nebo odebrání lékařské licence, obvinění proti nim nebo nařízení policejní domovní prohlídky.
5. Zastrašování  – Respondenti interpretovali všechny výše uvedené taktiky tak, že by měli být zastrašováni a odrazováni od dalšího zveřejňování svých názorů a kritik a také vyčleňováni způsobem, který implicitně vybízí k obtěžování ze strany ostatních a jako příklad slouží další lékaři a vědci.  Někteří z našich respondentů uvedli, že byli tak vystrašení, že se domnívali, že je nutné používat falešné jméno, aby mohli pokračovat v zapojení do sociálních médií a/nebo se vyhnout uvádění svého jména dokumenty, jejichž jsou spoluautory.

A přesto všichni účastníci studie uvedli, že vzdát se pro ně není volbou: „Navzdory počátečnímu šoku všichni respondenti uvedli, že se rozhodli nevzdat se, ale vzdorovat a bránit se.“ S ohledem na důležitost informací, které na světlo přinesli odpůrci ve vědě a medicíně, je veřejnost těmto odborníkům zavázána.