EU dospěla k závěru, že jsme rasisté s projevy anticiganismu

Jako již tradičně se opět EU zabývala cikánským etnikem a tím, jak k němu přistupuje většinová společnost. Podle EU se podílíme na diskriminaci mimo jiné i tím, že jim nedovolíme se integrovat a odmítáme cikánům poskytnout práci a dostatečné vzdělání a můžeme za to, že většina žije pod běžnou životní úrovní.

Jak sami zjistíte ze zprávy, tak zcela zřejmě oslovili pouze cikány v různých ghettech, u nichž je slovo „diskriminace“ tím prvním, které se naučí vyslovit.

Neoslovili to malé procento, které se dokázalo integrovat. A neoslovili ani nikoho z většinové společnosti, kdo kdy byl nucen třeba jen nějakou dobu žit v nějaké té obohacovanější oblasti. V Itálii jistě  nehovořili se zoufalými majiteli cikány násilně obsazených bytů ani se nezajímali o ty, kteří nyní čile spolupracují s nigerijskou mafií na prodeji drog.

Ale nyní již cituji ze zprávy, kterou nyní vydala EU:

Romové v 10 evropských zemích – Hlavní výsledky

Tato zpráva představuje zjištění z průzkumu agentury FRA z roku 2021 o Romech v Chorvatsku, České republice, Řecku, Maďarsku, Itálii, Portugalsku, Rumunsku a Španělsku, jakož i v Severní Makedonii a Srbsku. Průzkum zahrnuje rozhovory s více než 8 400 Romy, které shromažďují informace o více než 20 000 osobách žijících v jejich domácnostech. Tím, že se průzkum zaměřuje na Romy, poskytuje jedinečné údaje a informace, které nejsou k dispozici z evropských průzkumů obecné populace a které se nerozdělují na základě etnického původu. Zjištění představují bezútěšný, ale známý obraz vyloučení, deprivace, diskriminace a rasismu.

Romové patří mezi osoby, které jsou nejvíce ohroženy porušováním lidských práv v Evropské unii (EU). Agentura EU pro základní práva (FRA) na to od roku 2008 soustavně prokazuje pomocí spolehlivých statistických údajů. Výsledky průzkumů agentury FRA v letech 2008, 2011, 2016 a 2019 ukazují, že úsilí EU a členských států vede k omezenému a nerovnoměrnému pokroku. Průzkumy ukazují přetrvávající dopad anticiganismu a problémy, kterým čelí mnoho Romů a kočovníků při požívání svých základních práv týkajících se zaměstnání, vzdělávání, zdravotní péče a bydlení.

Průzkum Romů za rok 2021 poskytuje srovnatelné údaje o skutečném dopadu unijních a vnitrostátních právních politik v oblasti boje proti diskriminaci, rasismu a rovnosti žen a mužů (včetně politik v oblasti snižování chudoby a sociálního začleňování). U některých zemí umožňují data analýzu trendů v průběhu času.

V této zprávě:

• Klíčová zjištění

1. Projevy anticiganismu: Diskriminace, obtěžování a násilí
2. Chudoba a sociální vyloučení
3. Oznamování diskriminace, povědomí o právech a důvěry ve veřejné instituce
4. Vzdělávání
5. Zaměstnání
6. Zdraví
7. Bydlení

Na stránkách agentury EU si samozřejmě můžete pročíst jednotlivé body detailněji. EU například tvrdí, že: 80 % Romů žije na hranici chudoby ve srovnání se 17 % u běžné populace Evropské unie. 43 % má placenou práci ve srovnání se 72 % v průměru EU. 44 % romských dětí navštěvuje předškolní vzdělávání, což je polovina odpovídajícího podílu ve zbytku populace.

„Proč Romové v celé Evropě stále čelí šokující míře strádání, marginalizace a diskriminace?“ ptá se ředitel agentury Michael O’Flaherty.

„Tato zjištění zdůrazňují, že právní předpisy a politiky EU a členských států stále nejsou v souladu se základními právy Romů, což změní jejich každodenní život. Měly by inspirovat vnitrostátní tvůrce politik, aby shromažďovali své vlastní údaje a zaměřili zdroje a úsilí na řešení neúnosné situace, jíž je i nadále vystaveno příliš mnoho Romů. Agentura FRA je připravena podpořit země při shromažďování těchto údajů.“

Tolik ředitel agentury Michael O’Flaherty, který zřejmě žije v nějaké poklidné vilové čtvrti bez jakéhokoli vlivu podobného obohacení. Navrhovala bych tohoto eurosoudruha nastěhovat na nějakou dobu třeba do mosteckého Chanova nebo na Slovensko do košického Luníku IX, ale nejméně na měsíc a ideálně s tlumočníkem (doporučuji Kocába).

Pak by možná sám zjistil jak je to s tím „prahnutím po práci a vzdělání“, které jim údajně odpíráme. A možná by přišel i na to, jak skvělý mají přehled o všech možných dostupných dávkách, o které mohou stát podojit.

Také by nebylo od věci ukázat eurosoudruhovi jak vypadají totálně vybydlené obecní byty, které za sebou početné rodiny nechávají. Třeba on sám rád přiloží ruku k dílu při jejich opravách. Nebo by se mohl podívat na to, jak to vypadá v okolí domů v některých ghettech – ovšem chce to vypravit se tam neohlášeně, než dojde k nějaké nárazové úklidové akci.

Zdá se, že tato zpráva byla vydána jako jakési varování. Je zřejmé, že krizí sužované evropské země budou hledat možnosti jak ušetřit a bylo by nepřípustné, aby se toto šetření jakkoli dotklo štědrých dávek.

A EU po celou dobu našeho členství (ale i roky předtím, neboť jak vidíte na výčtu zemí výše, tak sledují i země kandidátské) dohlíží na to, aby byla péče o protěžované etnikum co nejlepší. A to včetně bydlení, i když jsou nakrásně neplatiči. Vyhodit je bez adekvátní náhrady z bytu, za který neplatí, by bylo nepřípustné. Stejně tak by bylo nepřípustné je zbavit štědrých dávek.

To vše už by totiž byla „oná dyškrymynácija!!!“