Novozélandská premiérka požaduje globální systém cenzury

I když to jde zatím spíš ztuha, tak přesto se již začínají po celém světě probouzet lidé a dokonce se začínají i spojovat, aby společně čelili zvrhlým globalistickým plánům, jejichž cílem je ovládnutí světa malou hrstkou lidí, kteří budou vlastnit vše, včetně oněch zatím spících mas. Mělo by jít o svět, v němž nikdo – mimo této nikým nevolené elity – nic nevlastní a vše se sdílí.

K ruce mají loutky ve vládách, mnohdy jde o globální lídry z líhně Schwabova WEF. Jedním z těchto Schwabem odchovaných lídrů je i novozélandská premiérka Ardernová. V minulosti měla tato žena možnost nám názorně ukázat, jak velkou je zastánkyní totality – ať už podporou islámu nebo zavedením jednoho z nejtvrdších covidistických režimů. To zřejmě nese své ovoce, neboť její země se může „chlubit“ velmi vysokou nadúmrtností.

Novozélandská premiérka tak mnohokrát ukázala, že nemá daleko k jiným totalitním vládcům dob minulých. Nejinak tomu bylo při jejím posledním projevu na půdě OSN.

Ardernová využila svůj projev na Valném shromáždění OSN, aby vyzvala k cenzuře v celosvětovém měřítku.

Ardernová kritizovala „dezinformace“ a vyzvala ke globální koalici, která by kontrolovala co se kde píše. Poté předložila plán na zánik svobody slova vládním nařízením:

Ale co když tato lež, opakovaná a rozšířená na mnoha platformách, způsobuje, inspiruje nebo motivuje ostatní, aby se chopili zbraně? K ohrožení bezpečnosti ostatních. Zavírat oči před zvěrstvy, v horším případě se na nich podílet. Co s tím?

To už není hypotetická otázka. Válečné zbraně se změnily, jsou tady teď a vyžadují stejnou úroveň akce a aktivity, jakou jsme vložili do starých zbraní.

Poznali jsme hrozby, které představují staré zbraně. Sešli jsme se jako komunity, abychom tyto hrozby minimalizovali.  Vytvořili jsme mezinárodní pravidla, normy a očekávání. Nikdy jsme to neviděli jako ohrožení našich individuálních svobod – naopak jsme je tím zachovali. Totéž musí platit nyní, když čelíme těmto novým výzvám.

Ardernová řekla, že extremisté využívají svobodu projevu k šíření lží, aniž by zmínila, že neextremisté používají stejnou svobodu slova, aby tyto názory vyvraceli. Odpověď na její otázku „jak bojovat se změnou klimatu, když lidé nevěří v její existenci“ je, že můžete přesvědčit lidi stejnou svobodou slova. Místo toho se zdá, že Ardernová má v úmyslu umlčet ty, kteří mají o změně klimatu pochybnosti.

Zatímco nazvala globální cenzurní koalici „měkkým přístupem k dezinformacím“, Ardernová odhalila, jak dalekosáhlý by takový systém pravděpodobně byl. Hájila potřebu jednotné globální cenzury a tvrdila, že proti těm, kdo zpochybňují změnu klimatu, je třeba bojovat, a že je třeba zastavit „nenávistnou a nebezpečnou rétoriku a ideologii“.

Jak můžete úspěšně ukončit válku, když jsou lidé vedeni k přesvědčení, že důvod její existence je nejen legální, ale také ušlechtilý? Jak můžete bojovat proti změně klimatu, když lidé nevěří v její existenci? Jak zajistit, aby byla respektována lidská práva ostatních lidí, když jsou vystaveni nenávistné a nebezpečné rétorice a ideologii?

To je stejná úvaha, kterou používají totalitní režimy k umlčení disidentů a politických rivalů. To, co je „nenávistné“ a „nebezpečné“, je proměnlivý koncept, který vlády v minulosti používaly k umlčování kritiků nebo disidentů.

Ardernová se svým návrhem samozřejmě uspěla. Jak bude nakonec taková globální cenzura vypadat, jistě brzy uvidíme. Je třeba si však uvědomit, že chcípající kobyla kolem sebe nejvíc kope. A tato „kobyla“ má pak především strach z toho, že bez přísné cenzury se začnou probouzet i zatím ještě spící masy a všechny loutky globalistů vyženou od jejich koryt. A to navždy…