Sýrie je jakýmsi ostrůvkem sekularity mezi islámskými chalífáty. Už několik desetiletí se snaží zejména Muslimské bratrstvo směřování Sýrie zvrátit a s pomocí USA do země dosadit takovou vládu, která by zavedla právo šaría saúdskoarabského stylu. To se zatím nepodařilo, přičemž USA nepomohlo ani divadlo, osnované s pomocí bílých přileb, které mělo světu signalizovat, že Asad vraždí malé děti chlorem.
Asada nakonec nesesadily ani s pomocí Turecka a USA stvořené islámské radikální bojůvky jako Al Nusra nebo ISIS. Po celou tu dobu byly na straně USA logicky i islámské země oblasti Perského zálivu, které podporovaly odklon Sýrie od sekulárního systému. Nutno podotknout, že na straně Sýrie bylo Rusko, takže v případě, že dochází k jakémusi smíření SAR se Sýrií, mohlo by to na druhou stranu znamenat i odklon arabských monarchií od USA. Pak je jasné, kam budou tyto země patřit v případě nového rozdělení světa, k němuž nyní doslova „v přímém přenosu“ dochází.
Pro Evropu, která se zcela dobrovolně odřízla od hlavních zdrojů ropy a plynu, bude velmi důležité právě to, jak bude svět do budoucna rozdělen. I to rozhodne o tom, zda budeme závislí na silně předražené ropě a břidlicovém plynu až z USA.
K prvním pokusům Muslimského bratrstva o změnu kurzu Sýrie od sekulárního systému k právu šaría došlo v roce 1975, přičemž tyto snahy s menšími přestávkami dosud neskončily.
Navzdory zahraniční podpoře trvalo islamistické povstání jen asi tři roky (1979-1982) s jasným vojenským vítězstvím syrské armády v bitvě, která vyústila ve smrt tisíců lidí z obou stran.
Podobný pokus Muslimského bratrstva a dalších islámských skupin byl učiněn proti Damašku v roce 2011, přičemž katastrofální důsledky této války jsou patrné dodnes; válka si vyžádala statisíce mrtvých, miliony lidí odešly ze země, došlo k regionální nestabilitě a šíření přeshraničního terorismu.
Zatímco ukrajinská válka je v popředí politické a mediální scény s nesmělými pokusy uhasit požáry války, která se může rozšířit po celé Evropě, kvůli neústupnosti politických hráčů zapojených do této války – hráčů, kteří mají úzké zájmy, které nejsou v souladu s regionální bezpečností Evropy, se zdá, že Spojené arabské emiráty (SAE) využívají příležitosti k prosazování míru ve válkou zmítané Sýrii.
Toto politické selhání a odmítnutí otevřít novou debatu s Asadem uvrhlo zemi do politické patové situace a zničující hospodářské situace; 90 procent Syřanů žije pod hranicí chudoby a přibližně 12,4 milionu lidí – téměř 60 procent syrské populace – nyní nemá k dispozici dostatek potravin, což představuje 57% nárůst od roku 2019, podle Světového potravinového programu (WFP).
Navzdory námitkám Spojených států země jako Spojené arabské emiráty, Jordánsko, Bahrajn a Egypt urychlují úsilí o stabilitu a regionální ekonomickou integraci prostřednictvím syrské brány, která má důležitou geopolitickou a geoekonomickou pozici.
Spojené arabské emiráty znovu otevřely své velvyslanectví v Damašku v prosinci 2018, přičemž cílem tohoto kroku bylo normalizovat vztahy a omezit rizika regionálního vměšování do „arabských, syrských záležitostí“ – zjevný odkaz na nearabské Turecko a Írán, které podporovaly konfliktní strany ve válce.
„Rozhodnutí Spojených arabských emirátů přišlo po přesvědčení, že další fáze vyžaduje arabskou přítomnost a komunikaci v Sýrii,“ tweetoval Anwar Gargash, ministr zahraničních věcí Spojených arabských emirátů.
V pátek se prezident Bašár Asad setkal se šejkem Mohammadem bin Zaidem Al Nahyanem, korunním princem Abú Dhabí, zástupcem vrchního velitele ozbrojených sil v Dubaji. Jednalo se o první zahraniční návštěvu Asada v arabské zemi od vypuknutí války, což naznačuje vývoj vztahů mezi oběma stranami a spoléhání Damašku na rostoucí roli Emirátů v regionu, jejímž cílem je marginalizace džihádistických hnutí a posílení hospodářské spolupráce namísto vnitřních bojů a šíření extremismu, kterého se Ankara a Dauhá zřejmě ještě nevzdaly.
Šejk Zayed, který přijal prezidenta Asada v paláci al-Shatie (Qasr Al Shatie), se domníval, že tato návštěva přichází v rámci bratrské horlivosti a koordinace mezi oběma zeměmi vůči různým otázkám, a potvrdil, že Sýrie je považována za základní pilíř arabské bezpečnosti, a proto je postoj Spojených arabských emirátů pevný v podpoře územní celistvosti a stability Sýrie.
Šejk Zayed potvrdil potřebu stažení všech zahraničních sil, které jsou nelegitimně na syrských územích (nyní jde o vojska Turecka a USA, která vstoupila do země bez souhlasu syrské vlády), a vyjádřil zájem své země o posílení spolupráce se Sýrií v oblastech, které dosahují aspirací obou bratrských národů.
Spojené státy v prohlášení reagujícím na páteční návštěvu syrského prezidenta Bašára Asada ve Spojených arabských emirátech uvedly, že jsou hluboce zklamány a znepokojeny tímto zjevným pokusem legitimizovat Asada.
V tomto ohledu bahrajnský regionální ředitel britského Centra pro studium a výzkum na Středním východě Amjad Taha kritizoval postoj Bidenovy administrativy a řekl: „Spojené arabské emiráty pokračují v budování mostů prostřednictvím dialogu se všemi stranami.“
„Vaše zklamání potvrzuje úspěch návštěvy,“ dodal Taha a naznačil, že USA nechtějí rekonstruovat Sýrii a Bidenova administrativa chce, aby Damašek ovládali teroristé z Aleppa.
Je pozoruhodné, že vztahy mezi SAE a Spojenými státy nejsou na stejné úrovni, jako tomu bylo za Trumpovy administrativy, zejména poté, co prezident Joe Biden v lednu 2022 označil soupeře Spojených arabských emirátů Katar za hlavního spojence Spojených států mimo NATO, čímž splnil slib, který dal Kataru počátkem tohoto roku (pozn.: Katar je hlavním sponzorem mešit a islámských spolků v USA).
Vůdci Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů již týdny nepřijímají telefonní hovory amerického prezidenta Joe Bidena a odmítají zvýšit vývoz ropy, aby kompenzovali rostoucí ceny spojené s válkou na Ukrajině, což by mohlo mít dopad na americké dodávky ropy během nové fáze studené války mezi USA a Ruskem. A EU jako vazal USA se v tom „poveze“ také.
V tomto ohledu generální ředitel společnosti Gulf State Analytics Giorgio Cafiero uvedl, že návštěva prezidenta Asada ve Spojených arabských emirátech je předělem, který dále ilustruje, jak se zahraniční politika Abú Dhabí v mnoha otázkách stále více přizpůsobuje zájmům Ruska a Číny, nikoli zájmům USA.
Nezabúdajme,že aj Izrael ako smrteľný nepriateľ Sýrie podporoval snahy CIA, EÚ, teroristov každého druhu a niektorých ropných despocií o Asadovo zvrhnutie a nastolenie bábkového režimu podobného Saudskej Arábii či Kataru. Izraelské útoky na Sýriu či Libanon majú dlhú „tradíciu“.