Válka NATO proti Srbsku – neomluvitelný akt agrese, který nikdy nebyl potrestán

Včera jsem se v souvislosti s úmrtím Madeleine Albrightové zmínila i o jedné z jejích největších „zásluh“ – o zločinu, za nějž tato osoba nikdy nebyla potrestána – o válce proti Srbsku, kterou NATO započalo před 23 lety. Dále si připomeneme nejen průběh této neomluvitelné agrese, ale také důvody útoku na Srbsko v rozporu s mezinárodním právem. Důvody, o nichž se záměrně mlčí.

24. března 1999 začala letecká válka NATO proti Jugoslávii. Útoky pokračovaly až do 9. června. Tisíce civilistů zemřely a většina civilní infrastruktury byla zničena. Mise NATO je stále považována za kontroverzní a v rozporu s mezinárodním právem. Připomínám, že i náš tehdejší Parlament bombardování podpořil, když odhlasoval povolení přeletů stíhaček přes naše území.

Byla to první německá bojová mise od roku 1945 a také první mise NATO. NATO nedostalo na útoky ani mandát od Rady bezpečnosti OSN. Tehdejší německý kancléř Gerhard Schröder (podobně jako další vrcholní evropští politici) tvrdil, že účast Bundeswehru v agresivní válce spočívala v tom, že NATO chtělo „zabránit dalšímu vážnému a systematickému porušování lidských práv a zabránit humanitární katastrofě v Kosovu“. To byla samozřejmě jen zástěrka, kterou chtělo NATO ospravedlnit neomluvitelnou agresi, skutečné důvody byly zcela jiné. Šlo o násilné odtržení Kosova od Srbska. Ale o tom si povíme víc níže.

Americký prezident Bill Clinton formuloval cíle mise NATO v televizním projevu dne 24. března 1999 se třemi body: Za prvé, demonstrovat závažnost odporu NATO vůči agresi a podporu Aliance míru. Za druhé, zabránit prezidentu Miloševićovi pokračovat v útocích proti bezmocným civilistům. A za třetí, snížení vojenských schopností Srbska. Všímáte si, jak NATO nazývalo agresi „Aliancí míru“? Ostatně, jako vždy, když bomby USA a jejich poslušných pinčlíků vraždily ve jménu „míru.“ Jejich bomby jsou totiž – na rozdíl od těch nepřátelských – mírové. Skutečně se ještě najde někdo, kdo této ubohé floskuli, využívané u všech podobných agresí, věří?

To, co bylo původně prezentováno pouze jako letecká válka, která by měla být ukončena během několika dní, rychle eskalovalo do bombardovací války proti civilnímu obyvatelstvu. Zpočátku byly napadány pouze cíle kategorie 1 a 2 – tj. vojenské cíle – ale brzy byly přidány cíle kategorie 3 – cíle civilní infrastruktury. Bylo to proto, že Miloševič se nechtěl sklonit před násilím leteckých úderů.

Nejen, že byly zničeny nebo poškozeny mosty a dopravní cesty, ale také nejméně 25 000 domů, 69 škol, 19 nemocnic, 20 zdravotních středisek, včetně univerzitní nemocnice Dr. Dragisy Misoviče v Bělehradě. Ale kulturní bohatství a památky byly také poničeny bombardováním NATO. Například středověký srbský pravoslavný klášter Visoki Dečani, klášter Peć nebo klášter Gračanica, které jsou nyní na seznamu světového dědictví UNESCO. V srbském hlavním městě Bělehradu došlo také k mnoha destrukcím bombami.

Během války NATO také bombardovalo srbský průmysl a to až do základů. Ropné rafinérie nebo srbské chemické továrny v Pančevu, Novém Sadu a Boru byly několikrát napadeny a zcela zničeny. To mělo za následek požáry, masivní znečištění a úniky chemikálií, které byly také označovány jako chemická válka s konvenčními zbraněmi. Důsledky pro civilní obyvatelstvo, které bylo vystaveno toxickým oblakům kouře, nebyly dosud skutečně řešeny. V těchto oblastech je však stále více případů onemocnění, jako je rakovina plic atd.

Kromě politických otřesů – spor o Kosovo přetrvává – počet uprchlíků prudce vzrostl v důsledku útoků NATO. Zatímco operace Spojenecké síly byla původně plánována jako letecká válka se 430 letadly, delší trvání nakonec vyústilo v účast celkem 1 200 stíhaček ze 14 zemí NATO. Během operace bylo shozeno asi 38 000 výbušných zařízení, z toho 83 procent z amerických vojenských letadel. NATO také použilo kazetové bomby, nášlapné miny a nejméně 35 000 projektilů s ochuzeným uranem, což odpovídá asi 10 tunám.

Kvůli následkům bombardování bylo NATO dokonce pokáráno Radou Evropy za porušení Ženevské konvence. Nevybuchlá munice a zbytky munice dodnes představují nebezpečí pro obyvatelstvo a oběti konfliktu jsou počítány v tisících, včetně mnoha dětí. Opět připomínám, že, americkou ministryní zahraničí v té době byla nedávno zesnulá Madeleine Albrightová z Demokratické strany, která kdysi prohlásila, že 500 000 mrtvých dětí v Iráku jako cena za tvrdé americké sankce je spravedlivá cena. Ta je dnes všemi údajnými „demokraty“ posmrtně adorována, jak jste si mohli povšimnout v komentářích mnoha politiků.

Jaké byly skutečné cíle bombardování? Později se ukázalo, že těch cílů bylo hned několik. Netřeba se zmiňovat o soukromých podnikatelských aktivitách Albrightových na území Kosova. Hlavním cíle byly dva. Tím prvním bylo zřízení islámského státu na území Evropy. Státu, který byl darován Albáncům. Ti přišli na území Kosova teprve za Tita, nebyli tedy původními obyvateli tohoto území, těmi byli jedině Srbové.

Je symbolické, že již ve druhé Bitvě na Kosově poli, k níž došlo v roce 1448, padlo toto území do chřtánu Osmanům. Tato bitva jim pak umožnila obsadit celý Balkán. Srbům se podařilo území převzít zpět. S výjimkou Albánie nakonec nebyl Balkán trvale islamizován, nicméně muslimové stále považují území za jejich.

Albánci nejsou původními obyvateli Kosova. Přesto jim bylo poměrně krátce poté, co území obsadili, toto území – bez referenda, tedy zcela protiprávně – předáno. Kosovo dodnes některé země zcela správně neuznávají a považují jej za součást Srbska. Země, které Kosovo uznaly (u nás byl tehdy ministrem zahraničí Schwarzenberg takže jsme byli mezi prvními, kdo tento „kvazistát“ uznal), jej tedy uznaly v rozporu s jakýmikoli pravidly.

Uznání Kosova považuji za velmi zásadní krok pro celou Evropu. Tento krok nám názorně ukazuje, že lze obsazením jakéhokoli území větším počtem agresivních jedinců jakékoli národnosti vytlačit původní obyvatelstvo a na daném místě pak vyhlásit chalífát, jako v případě Kosova. A to s podporou většiny západních zemí. To bude zřejmě již brzy běžný postup v částech islamizovaných zemí jako je Francie, Švédsko, Belgie nebo Německo. Toto téma by však zasloužilo celý zvláštní článek.

Druhým důvodem vzniku mafiánského Kosova bylo zřízení největší vojenské základny USA na území Evropy. Tento důvod byl poměrně zásadní a řekla bych, že z pohledu USA i hlavní. Základna Bondsteel je nejen největší, ale přímo pod ní se nachází velmi rozsáhlé podzemní prostory.

Nyní upozorňuji, že dále pouze spekuluji, ale myslím, že to, co uvedu, stojí za zamyšlení. Kosovská mafie – z níž se rekrutovala i celá první kosovská vláda – je po celé Evropě pověstná ilegálním prodejem zbraní a drog. Na základnu Bondsteel pravidelně přilétala vojenská letadla přímo z Afghánistánu, světového producenta drog č.1. Za doby, kdy NATO působilo v Afghánistánu, se velmi výrazně rozšířila pěstební plocha opiového máku, z něhož se vyrábí heroin. Více si snad domyslíte sami.

Ať je to jak chce, bombardování Srbska, včetně civilních cílů – a to dokonce i s mnohaletými či doživotními zdravotními následky tisíců přeživších, byl akt nehorší agrese, jejíž aktéři by měli být co nejpřísněji potrestáni. Všichni ovšem víme, že k tomu nikdy nedojde. Nežijeme totiž ve světě, kde je právo a spravedlnost na prvním místě…