Je až šílené, jak se některé režimy snaží vlichotit svým „spojencům.“ Některé muslimské země, v nichž platí do jisté míry i právo šaría, se občas pokouší dát západnímu světu najevo, že se stávají poněkud „pokrokovými.“ Tak před pár lety za poměrně komplikovaných podmínek umožnila například Saúdská Arábie řídit ženám auto nebo se účastnit sportovních utkání, samozřejmě jen v ženské sekci.
Tedy tyto islámské země, snažící se co nejvíce dodržovat právo šaría, si občas zkusí „šplhnout“ u progresivistického Západu úlitbou, která jinak není nijak proti právu šaría. Ostatně, v Koránu se nikde nepíše, že žena nesmí řídit auto nebo – vztáhneme-li to na dobu Mohamedovu – třeba velblouda. Proč by tedy neudělala Saúdská Arábie občas ústupek, kterým vlastně jejich právo nijak neporuší?
Na tyto země pak nikdo neposílá různé „lidskoprávníky,“ nedovolí si kritizovat jejich prosazování práva šaría a to včetně poměrně častých poprav třeba i za rouhání.
Nyní se zřejmě rozhodl předvést jakousi „liberalizaci“ i Kuvajt, kam se nově mohou ženy hlásit do ozbrojených složek. Ovšem zdá se, že lepší by zřejmě bylo, kdyby ponechali ženy nadále mimo armádu, neboť podmínky, které jsou v těchto případech stanoveny, by jim bojové nasazení beztak neumožnily. Ovšem předpokládám, že západní média budou i beztak nad novým zákonem jásat nadšením.
Kuvajt přistoupil k modernizaci svých ozbrojených sil tím, že umožnil ženám přihlásit se k bojovým jednotkám, nicméně budou muset být po celou dobu zahalené a to včetně obličeje a nebude jim dovoleno nosit zbraně do případné bitvy. K tomu je třeba dodat, že jinak v Kuvajtu není úplné zahalování povinné.
Lulwa Saleh al-Mulla, šéfka Kuvajtské ženské kulturní a sociální společnosti, označila omezení za protiústavní a navrhla, že podnikne právní kroky proti vládě, aby změnila politiku.
„Jsme muslimská země, to je pravda, ale požadujeme, aby zákony nepodléhaly fatwám (islámské právní doktríně). Osobní svoboda je zaručena v ústavě, na níž jsou založeny zákony země,“ řekla al-Mulla.
Ghadeer al-Khashti, učitelka sportu a členka ženského výboru Kuvajtské fotbalové asociace, také kritizovala tuto politiku, když zdůraznila, že ženy v Kuvajtu již slouží u policie, kde mohou nosit střelné zbraně.
„Nevím, proč existují tato omezení pro vstup do armády, ženy pracují ve všech oblastech, včetně policejních sil,“ řekla al-Khashti.
Zatímco kuvajtské ženy získaly volební právo v roce 2005, v současné době nejsou v kuvajtské vládě žádné zástupkyně žen, přičemž jediná poslankyně ztratila své křeslo v prosinci 2020.
Rozhodnutí umožnit ženám narukovat do kuvajtských ozbrojených sil – včetně bojových a důstojnických rolí – oznámil ministr obrany Hamad Jaber Al Sabah v říjnu 2021, ale setkalo se s rozsáhlým odsouzením konzervativními frakcemi v kuvajtské vládě, které tvrdily, že porušuje právo šaría.
V důsledku toho byl Sabah – který je členem kuvajtské vládnoucí královské rodiny – nucen obhajovat své rozhodnutí poté, co kuvajtský parlament vyvolal hlasování o nedůvěře proti němu, které nakonec ustál 26. ledna.
Když Sabah promlouval k parlamentu během hlasování o nedůvěře, zpočátku podpořil své rozhodnutí umožnit ženám vstup do ozbrojených sil tím, že zdůraznil, že 34 islámských národů včetně „velkého království Saúdské Arábie“ – kde se „muslimové modlí každý den“ – najímá ženy a rétoricky se ptá, zda parlament věří, že všichni porušují právo šaría.
Ve snaze uklidnit islámské konzervativce Sabah také prohlásil, že „nikdy neřekl, že se žena chopí zbraní“, což vedlo kuvajtské feministické aktivistky k označení tohoto kroku jako „jeden krok vpřed, dva kroky zpět“.
Ženy vstupující do armády tak budou omezeny na práci v lékařských, administrativních a podpůrných jednotkách, což jsou posty, na nichž již ženy v současné době pracují na ministerstvu obrany.
Ministr obrany se také 15. ledna setkal s radou islámských náboženských učenců a šejků, což může také ovlivnit jeho rozhodnutí.
Po hlasování o nedůvěře a následném grilování v parlamentu Sabah 16. února rezignoval na svou funkci ministra obrany, což byl krok, který zřejmě ženám již definitivně zabrání již zákonem povolenému vstupu do armády.
A asi to tak nakonec bude lepší. Dost dobře si lze jen stěží představit, co by dělala v bojové jednotce zahalená žena beze zbraně. Snad jedině sebevražednou atentátnici. U toho by zbraň ovládat nemusela, výbušný pás by mohl odpálit jiný voják na dálku… ?
