Zelená politika ničí přírodu – ve Švédsku větrníky likvidují vzácnou populaci orla mořského (video)

Je jisté, že cíle zelené politiky nemají vůbec nic společného s ochranou přírody. Tomu věří skutečně jen ti mladí hlupáci, kteří se občas přilepí k zemi někde na výpadovce na dálnici nebo pobíhají na demonstracích, adorujíc jejich idol Grétu.

V poslední době se upozorňuje zejména na to, jak dalece škodí životnímu prostředí větrné elektrárny, tedy nevzhledná monstra, tyčící se nad krajinou na stále více místech v Evropě.

V minulosti jste si zde již mohli více přečíst o jejich absolutní neekologičnosti co se týká jejich výroby, provozu i samotné likvidace, ale třeba i z hlediska ničení dosud chráněných území, kde díky „zelené politice“ dochází k likvidaci vzácné fauny i flóry.

Ovšem tato politika škodí také ptákům, několikrát jsem se zmínila o doslovné genocidě vzácného orla ve Švédsku. Nyní, kdy se Bruselu poplatná švédská vláda snaží prosadit na pobřeží další desetitisíce větrníků, se tato tragédie, k níž došlo ve jménu zelené politiky, opět připomíná. Neměli bychom si vzít z tohoto odstrašujícího případu příklad a výstavbu podobných monster v naší krajině nedopustit?

„Švédsko by mělo zbourat větrné turbíny a zachránit tak orly a další ohrožené dravce.“ To je názor Månse Hjernquista, předsedy Ornitologické společnosti na Gotlandu.
„Mělo by být odstraněno mnoho stávajících větrných elektráren.“ říká. 

V pondělí našel Måns Hjernquist mrtvého orla mořského vedle větrné turbíny u Klintehamnu na Gotlandu. Je to již třetí orel zabitý větrníky, který byl nalezený na Gotlandu v tomto roce.

Není to zdaleka poprvé, co Måns našel mrtvého orla. Je totiž předsedou Ornitologické společnosti na Gotlandu. On a další ornitologové na ostrově jsou zapojeni do práce na kroužkování a inventarizaci orlů. Součástí této práce je i sběr mrtvých orlů nalezených ve volné přírodě.

Orel mořský je ve Švédsku chráněn. Každý nalezený mrtvý orel musí být proto předán policii. Poté jsou odesláni do Švédského přírodovědného muzea nebo, pokud není příčina smrti známa, do Švédského veterinárního institutu v Uppsale. To také poskytuje dobrý přehled o tom, jak orli umírají.

A počet orlů mořských zabitých větrnou energií se v posledních letech dramaticky zvýšil v souladu se „zeleným údělem“, který znamenal masivní rozšíření větrné energie ve Švédsku.

„Z orlů mořských, kteří byli nalezeni mrtví na Gotlandu za posledních deset let, bylo až 70 procent zabito větrnými turbínami,“ říká Måns.

„To jsou ohromující čísla.“

Ornitologové odhadují, že větrné turbíny na Gotlandu zabijí něco přes dvacet orlů každý rok. Přitom na ostrově žije jen kolem stovky hnízdících orlích párů. Nejvíce je zasažen orel mořský, ale stále sílící poryvy větru ohrožují i ​​orla skalního a další dravce.

Častým protiargumentem v debatě o ptácích zabitých větrnou energií je, že podstatně více ptáků je zabito domácími kočkami nebo zemře, když je srazí auta nebo vletí do oken. Måns Hjernquist si myslí, že jde o nečestný způsob argumentace.

„Je tolik lidí, kteří se snaží podvádět se statistikami,“ říká.

„Nejsou to orli, kteří vlétají do okenních skel nebo je chytají kočky. Pak je velký rozdíl mezi dlouhověkými druhy, jako je orel mořský, a třeba sýkorou koňadrou, která žije jen pár let.“

Måns upozorňuje, že zatímco sýkora koňadra může mít ročně desítky mláďat, chovný pár orlů mořských obvykle odchová pouze jedno mládě ročně.

„Může to znít trochu cynicky, ale je to biologická strategie. Dá se říci, že sýkora koňadra produkuje velké množství potomků, protože  častěji předčasně umírají. A pak už tolik nezáleží na tom, že někteří jedinci zemřou.“

Navíc trvá delší dobu, než je orlovi šest až sedm let, než začne hnízdit.

„Žije mladistvým životem několik let, než se může rozmnožit,“ vysvětluje Måns.

Måns Hjernquist popisuje větrnou energii jako novou environmentální hrozbu pro orly. V minulosti lovecké a environmentální hrozby znamenaly, že ve Švédsku za nějakou dobu tito živočichové prakticky vyhynuli.

„V průběhu 19. století byl dravec pronásledován. Orli byli loveni, protože byli považováni za hrozbu pro lovnou zvěř nebo pro domácí zvířata. Byli psanci, takže stát lidem povolil, aby stříleli na orly,“ říká Måns.

„V roce 1924 bylo rozhodnuto, že bychom to neměli dělat, a pak byli orli chráněni. Pak přišly PCB a DDT, environmentální toxiny, které orly tvrdě zasáhly, protože jsou na vrcholu potravního řetězce. Nemohli se rozmnožovat. Vejce měla příliš tenké skořápky a rozbila se, než je orli vyseděli.“

Måns se obává, že masivní rozšíření, které vláda v současnosti podobným způsobem plánuje, bude mít pro orly fatální následky.

„S rozšířením, které nyní chcete, budeme mít velmi viditelné efekty,“ říká.

Måns Hjernquist říká, že pokud jde o větrem zabité orly, tak udávaný počet je velmi podsazený. Důvodem je, že mnoho z nich není nikdy nalezeno.

Na Gotlandu nejsou žádné vlaky, které zabíjí mnoho orlů na pevnině. Takové kolize si řidič většinou všimne přímo.

„Je extrémně vzácné, aby vám uniklo, že se srazíte s orlem. A existuje systém, kdy strojvedoucí hlásí každou srážku se zvěří, ať už jde o orla, káně, soba nebo losa,“ říká Måns.

„Ale orel, který vletí do větrné turbíny, může skončit o sto metrů dál a být rozkouskován. Najít ho mezi keři a dalšími věcmi může být velmi obtížné.“

Måns také říká, že někteří orli, kteří se srazí s větrnou turbínou, nezemřou okamžitě. Místo toho se odplazí a pokusí se schovat, i když jim bylo uříznuto křídlo. Nakonec podlehnou hladu a infekcím. Orli, kteří takto umírají, se pak najdou jen zřídka.

Šestačtyřicetiletý ornitolog poukazuje na to, že větrné turbíny nejsou jen věží s rotujícími lopatkami a že riziko srážky s nimi je jen jednou z několika hrozeb.

„Uprostřed lesa se budují přístupové cesty, aby se obslužný personál mohl dostat na někdy každodenní provozní a servisní návštěvy. Mnoho ptáků se jich bojí a prchají odtud,“ říká.

„A na úrovni krajiny tvoří větrné turbíny bariéru a fragmentují zemi. Je to bariéra, kterou musí projít téměř všichni ptáci.“

Måns také říká, že ve Švédsku existují druhy ptáků, které jsou ohroženy větrnými turbínami, i když nejde ve Švédsku o druhy obzvláště vzácné, v jiných částech světa mohou být tyto druhy velmi vzácné.

„Vrána odpadní je podle zákona docela hodná ochrany, i když si mnozí mohou myslet, že jde jen o velkého datla černého v lesích,“ říká.

Kromě ptactva existuje mnoho dalších druhů, v neposlední řadě netopýři, na které větrné elektrárny velmi negativně působí.

Måns uvádí, že je „politicky citlivé“ kritizovat větrnou energii ve Švédsku, a říká, že není proti veškeré větrné energii. Znepokojuje ho však masivní expanze, která se v současnosti plánuje.

Zatímco politici mluví o dalších větrných turbínách, Måns Hjernquist sní o opaku – že mnoho z nich bude místo toho zbouráno. Myslí si, že by se tak mělo stát v souvislosti s nutností výměny starých větrných elektráren a majitelé se ucházejí o stavbu větších turbín.

„Mnoho stávajících rozšířených větrných elektráren by mělo být odstraněno a povolení by měla být zrušena,“ říká.

Když se Månse zeptáme, zda existuje nějaká konkrétní větrná farma, o které si myslí, že je mimořádně důležité ji zbourat, bez váhání odpoví:

„Všechny najednou!“

Näsudden je poloostrov na jihu Gotlandu, kde Vattenfall začal stavět větrné turbíny již koncem 70. let. V současné době probíhá projekt, kdy Vattenfall demontuje staré elektrárny, aby místo nich postavil nové, mnohem větší větrné turbíny. Måns chce, aby byla výstavba nových turbín zastavena.

„V průběhu let tam zemřelo mnoho orlů a také mnoho dalších ptáků. Mají jednu z nejvyšších úmrtností ptáků v Evropě na větrné turbíny. Je to jedno z nejhorších míst v Evropě. Je samozřejmostí, že Näsudden by měl být rozebrán,“ říká ornitolog Måns Hjernquist.