Afričan v Itálii: Po třech letech v hotelu na náklady daňových poplatníků se vrací do Afriky

Komu by se nelíbilo udělat si tři roky prázdnin a nemuset „ani prstem hrábnout!“ Je jisté, že většina z těch, kdo přijíždějí do Evropy, má dva hlavní cíle: v případě mnoha muslimů dopomoci islamizaci Evropy a prakticky všechny příchozí pak spojuje i šance na bezpracný pohodlný život v relativním luxusu.

Alespoň pro invazisty ze subsaharské Afriky musí být po příchodu do Evropy změna přímo závratná. Tak proč si nedopřát pár let života na účet Evropanů, když ti jsou ochotni jim vše hradit?

To je například i případ Ghaňana Ebenezera, který utekl ze slavné války v Ghaně, a pokud neselhala jeho paměť, tak válka tam byla téměř před stoletím.

Po třech letech v hotelu si najednou uvědomil, že žádná válka není a že může jít domů: ke své ženě!

„V Itálii jsem to zkusil, ale teď se vracím do Ghany,“ řekl velmi jednoduše před odjezdem

„Z Ghany do Piacenzy přes Libyi a zpět, v mladém věku. Ebenezer vypráví o těchto letech strávených v Itálii, než se rozhodl vrátit do své země původu díky programu asistovaného dobrovolného návratu „Návrat do budoucnosti“, který řídí GUS.  Tedy využil možnosti dostat se domů zcela zdarma, opět na náklady daňových poplatníků.

Vrací se, protože chce být vedle své ženy a protože odsud nemůže své rodině pomáhat, jak by chtěl. „V Itálii jsem to zkusil: naučil jsem se italsky,  začal jsem se učit řemeslu“ a především s vážnou tváří dodává: „Naučil jsem se neztrácet čas. V Africe také příliš mnoho vyhazujeme, plýtváme.“

Ebenezer čelil cestou do Itálie obtížné středomořské cestě: po zemi do Libye a odtud lodí do Itálie, kde před příjezdem do Piacenzy vystřídal několik měst. V přijímacím projektu jako žadatel o politický azyl. V Piacenze šel do školy, udělal si vysvědčení ze základní školy a zapsal se na střední školu, kde zároveň nastoupil na praxi jako mechanik. Školu však nedodělal…

Tento ilegál z Ghany si jednoduše našel vládu darebáků, která ho roky držela v hotelu na náklady daňových poplatníků, studoval a stážoval na jejich náklady a nyní se vrací do Ghany ke své ženě. Která až dosud zůstala „uprostřed války“, která tam však ve skutečnosti není.

V hotelech však zůstává dalších 125 000 vyžírek. Ti opět využijí štědrého systému, který jim v případě, že se rozhodnou studovat, dopřeje zdarma nejen studium, ale i hotelové ubytování, stravu, zdravotnictví zdarma  a navrch i kapesné. Doma zatím čeká manželka, zatímco parazité čekají na to, až jim někdo nabídne odvoz domů letecky a zdarma, jako zmíněnému Ghaňanovi…