„Ani Severní Korea není tak šílená,“ říká Severokorejka, která poznala americkou levicovou univerzitu

Šílená politická korektnost, prodchnutá vlnou protibělošského rasismu a nálepkováním všech, kdo mají jiné názory, za extremisty, rasisty či xenofoby. Systém vám řekne, co si máte myslet, samostatné myšlení a vlastní názory jsou zakázány. Přesně to je dnešní Západ, ať už USA nebo země EU. Něco takového Severokorejka, která emigrovala do USA, ani v nejhorším snu neočekávala…

Yeonmi Parková navštěvovala Kolumbijskou univerzitu a okamžitě ji zasáhlo to, co ve třídě považovala za protizápadní nálady a důraz na politickou korektnost, což ji přimělo myslet si, že „ani Severní Korea není tak šílená“.

„Očekávala jsem, že zaplatím celé jmění, všechen ten čas a energii, abych se naučila myslet. Ale nutí vás myslet tak, jak chtějí, abyste mysleli,“ řekla Parková. 27letá žena řekla, že nemůže uvěřit, že byla požádána, aby na americké univerzitě udělala na vše, co napíše,  autocenzuru.

„Doslova jsem překročila poušť Gobi, abych byla volná a uvědomila jsem si, že nejsem svobodná, že Amerika není svobodná,“ řekla.

Yeonmi Parková uprchla ze Severní Koreje ve věku 13 let v roce 2007, přičemž cesta ji a její rodinu vedla do Číny a Jižní Koreje, než v roce 2016 začala studovat v New Yorku.

„Všechny problémy,“ řekli nám, „jsou způsobeny bílými muži.“ Některé diskuse o bílých privilegiích jí připomněly kastovní systém v její rodné zemi, kde byli lidé klasifikováni podle svých předků.

V jedné třídě se profesor diskutující o západní civilizaci zeptal studentů, zda mají problém se jménem předmětu – většina studentů podle Parkové zvedla ruce.  Někteří se podle ní zmínili o problémech souvisejících s „koloniálním“ aspektem diskuse.

A lekce často začínaly tím, že profesoři žádali studenty o jejich preferovaná zájmena (on, ona, oni), přičemž používání „oni“ se stalo děsivým, protože se obávala, že bude společensky penalizována za to, že ve svém slovníku není dostatečně inkluzivní.

„Angličtina je můj třetí jazyk,“ říká. „Je pro mě velmi těžké říct, že on a ona někdy používám špatně.“

Sedmadvacetiletá Parková přestoupila v roce 2016 na Kolumbijskou univerzitu na Manhattanu a nakonec se naučila „držet hubu“, aby mohla získat dobré známky a odmaturovat. Řekla, že byla také pokárána za to, že řekla, že oceňuje spisy Jane Austenové.

„Řekla jsem: ‚Miluju tyhle knihy.‘ Myslela jsem, že je to dobrá věc,“ řekla Parková. Pak řekla: „Věděli jste, že tito autoři mají koloniální mentalitu? Byli podle univerzity fanatičtí rasisti a nevědomky nám vymyli mozek.“

Parková, která v pamětech z roku 2015 pod titulem „Za účelem života“ líčila svůj útěk ze Severní Koreje a svůj život v represivním režimu, řekla, že Američané jsou zřejmě ochotni odevzdat svá práva, aniž by si uvědomili, že se možná nikdy nevrátí.

„Dobrovolně se tito lidé navzájem cenzurují, navzájem se umlčují,“ řekla. „Severní Korea byla pěkně šílená,“ říká. „První věc, kterou mě matka naučila, bylo, že byste neměli šeptat.“

„Řekla mi, že nejnebezpečnější věc, kterou mám v těle, je můj jazyk,“ řekla Parková. „Takže jsem věděla, jak nebezpečné je říkat v zemi některé věci.“

Parková, která vyrostla v poslední stalinistické diktatuře a viděla lidi hladovět k smrti, řekla, že Američané jsou posedlí útlakem, i když přímo nejsou svědky skutečného útlaku. „Je to naprosto šílené, neuvěřitelné,“ řekla. „Nevím, proč se lidé kolektivně zblázní, všichni takhle společně, ve stejnou dobu.“

Řekla, že situace v Severní Koreji je jedna věc, protože lidé nemají přístup k internetu a mají omezenou expozici světu, ale studenti v USA mají mnohem větší přístup k informacím, přesto jsou plně pod vlivem propagandy..

„Tak to vypadá, když ti vymyjí mozek,“ řekla. „Také v USA už jim vymyli mozek. I když mají před očima tak jasné důkazy, nevidí je.“

Kolumbijská univerzita na komentář severokorejské studentky nijak nereagovala…..