Možná si myslíte, že nám může být jedno, jak je na tom Německo. Nicméně i díky všem vládám od roku 1990 až po vládu současnou jsme se stali jakýmsi německým protektorátem, na této zemi do značné míry ekonomicky závislým. V nedávném článku jste si mohli přečíst o tom, jak prudce rostou počty muslimů v Německu, přičemž nárůst je už natolik velký, že se začaly pro jistotu falšovat oficiální statistiky.
Podle střízlivých odhadů je v Německu kolem 15 – 20% muslimů, přičemž jejich počty velmi rychle stoupají. Zatímco čistě německá rodina má v průměru jedno dítě, muslimové jich mají v průměru 5-6. K tomu si připočtěte nekončící invazi a fakt, že mnohé mladé Němky se vdají za muslima, takže se samy stanou muslimkami a jejich děti jsou automaticky po otci muslimové. Konvertitů k islámu je jak v Německu, tak ve Francii asi 24 denně, což dá v součtu za rok menší městečko lidí, kteří přešli na islám.
A Sám Erdogan už přes svoje lidi působí i přímo na německou politiku, přičemž právě v minulých dnech si všechny, kdo řídí islamizaci Německa, pozval do Turecka. Každý z nich dostal za své zásluhy o budoucí chalífát osobní fotografii tureckého prezidenta.
Erdogan si pozval Kemala Ergüna, předsedu Islámského společenství Milliho Görüse se sídlem v Kolíně nad Rýnem, jeho kolegy z turecké náboženské zastřešující organizace Ditib, Kazima Türkmena, Durmuse Yildirima, šéfa krajně pravicové zastřešující organizace Šedých vlků Atib a Köksala Kusa, nového předsedu evropské lobbistické organizace AKP UID.
Všichni uvedení a někteří další zástupci německo-tureckých organizací byli tento týden pozváni do Ankary, kde je přivítali Recep Tayyip Erdogan a turecký ministr obrany Hulusai Akar. Fotografie ze setkání byly šířeny tureckou vládou na internetu. Obsah rozhovorů nebyl zveřejněn.
Politicky výbušná cesta nicméně hodně odhaluje snahu turecké vládnoucí strany AKP ovlivnit tureckou komunitu v Německu. Na tento fakt upozornil Burak Copur, výzkumník v Turecku a politolog se sídlem v Essenu.
V rozhovoru pro noviny WELT Copur zdůraznil „pozoruhodné načasování“ cesty delegace. Shoduje se s obdobím intenzivní diskuse v Německu o Šedých vlcích a lobbistické organizaci AKP UID. Tlak na organizace v současné době roste, uvádí Copur. Setkání v Ankaře je proto „výzvou k pomoci Erdoganovi“.
Odborníci již léta poukazují na úzké vazby zúčastněných organizací na tureckou vládu. Erdoganovo setkání se zástupci UID, Ditib, Milli Görüs, Atib, podnikatelského sdružení Müsiad a Federace tureckých demokratických idealistických asociací v Německu (ADÜTDF), které je také součástí hnutí Šedých vlků, má nový rozměr. Jsou zapojeny všechny organizace a instituce, které jsou v síti AKP důležité. Zřejmě dospěli k závěru, že je zapotřebí „společná strategie“.
Němečtí politici v poslední době jasněji hovořili o aktivitách lobbistických skupin napojených na AKP a organizaci tureckých Šedých vlků. Mustafa Sentop, předseda tureckého parlamentu, během návštěvy německé delegace řekl: „Je důležité, abychom společně bojovali proti útokům na naši zemi, naši vlajku, naše občany a náš státní majetek v rámci zákona.“
Loni v listopadu německý parlament schválil návrh na zákaz Šedých vlků. Dosud tomu však bránily značné právní překážky. Počet členů tureckého nacionalistického hnutí je odhadován na asi 18 500. To znamená, že skupina zůstává nejmocnější pravicovou extremistickou organizací v Německu. Zpráva o ochraně ústavy za rok 2019 uvádí: „Různé formy zahrnují klasický rasismus i okraje islamismu“.
Německá vláda popisuje UID jako lobbistické sdružení pod dohledem funkcionářů AKP, které se snaží ovlivnit politický rozhodovací proces v Německu ve prospěch AKP. Kritika islámských asociací Ditib a Milli Görüs také pokračuje. Copur očekává reakci Ankary na stále kritičtější slova. „Musíme se obávat,“ varuje politolog, „že schůzka byla také o tom, jak se v budoucnu vypořádat s kritikou Erdogana v Německu.
Prezident ADÜTDF Sentürk Dogruyol také zveřejnil na sociálních sítích fotografii zachycující setkání s vůdcem krajně pravicové turecké strany MHP Devletem Bahcelim. Copur je znepokojen : „Musíme očekávat, že tyto rozhovory budou mít v Německu následky. Setkání účastníků s tureckým ministrem obrany Hulusim Akarem také zaujme. Co hledají sdružení, která také nepřímo sedí u stolu na konferenci o islámu s tureckým ministrem obrany?“ ptá se Copur.
Atib je největší členská organizace Ústřední rady muslimů, která je zase členem německé státní islámské konference. Podle poslední zprávy Spolkového úřadu pro ochranu ústavy vyznává Atib ideologii, která představuje upřednostňování turečtiny a jiná náboženství či jiné národy považuje za nepřátele. K tomu jen dodávám, že to je u islámu normální, pak je celkem jedno, o jakou islámskou organizaci se jedná…
„Spolkové ministerstvo vnitra si musí položit otázku, jak je možné, že extremistická organizace, jako je Atib, může být zapojena do konference o islámu v Německu, zatímco v Turecku dělá politiku po boku Erdogana,“ kritizuje Copur.
K uvedenému jen dodávám, že Erdogan nemá své lidi pouze v rámci uvedených organizací, ale jemu plně oddaní turečtí politici infiltrovali většinu významných německých politických stran, zejména Zelené, CDU a sociální demokracii. Na islamizaci země pak velmi intenzivně spolupracuje i německá církev, přičemž dnes už zdaleka nejde jen o poskytování kostelů pro islámské modlitby nebo využívání farností k ubytování muslimských vetřelců….
Otevírání největší německé (a do dokončení stavby nové mešity ve Štrasburku i největší evropské) mešity bylo doprovázeno jak příznivci Erdogana, tak jeho odpůrci. Nicméně většině Němců vliv Turecka na jejich zemi zřejmě příliš nevadí, neboť mezi odpůrci se našlo víc Kurdů, než Němců.
Is lamské Německo je pro nás velkou hrozbou, i pro celou Evropu, o to více, že jsme na něm i hospodářsky závislí. Je možné, že mnoha Němcům se is lam opravdu líbí, jako se líbil Ádovi, a do jisté míry odpovídá jejich kmenové povaze.