Jak je to s Macronovou manželkou? AI si myslí, že je muž

Poprvé jste si zde o podezření, že je Brigitte Macronová biologický muž, mohli přečíst už před pěti lety, kdy se kauza objevila ve Francii. Od té doby se jí věnovalo hned několik dalších výzkumníků, ať už z Francie, USA nebo odjinud.

Je zde hned několik velmi podezřelých okolností: neexistují téměř žádné fotografie Brigitte, dcery z bohaté rodiny, které by pocházely z dětství, ale vůbec žádné z doby, kdy měla údajně coby vdaná žena vychovávat tři děti.

Znáte snad rodinu, která nemá ani jednu fotografii s vlastními dětmi? Podivné je, že v téže době, kdy měla být vdanou matkou dětí, záhadně mizí ze scény její bratr, který se nedávno „náhle“ objevil poté, co byl desítky let nezvěstný.

Podle nedávného výzkumu, kdy AI porovnávala jedinou existující fotografii Brigitte Macronové z dětství a fotografii jejího bratra se současnou fotografií manželky francouzského prezidenta, AI jednoznačně přiřadila k současné první dámě fotografii jejího bratra.

Tedy podle AI je Brigitte Macronová ve skutečnosti její bratr. Je tedy Brigitte žena nebo muž?

Názor na toto téma si již vytvořte sami…

Níže vám k tomu nabízím veškerá zjištění, ke kterým dosud dospěli výzkumníci i závěry soudů, které vypovídají spíše v neprospěch Macronových.

Informace shrnul publicista a spisovatel Jonas De Geer.

Článek je zcela založen na knize, která byla  vydána minulý rok pod názvem Becoming Brigitte, od francouzského publicisty Xaviera Poussarda.

Americká influencerka Candance Owensová, která o manželce Macrona natočila několikadílný seriál,  byla postavena před soud. Nikdy by to nebylo možné, kdyby měla pravdu, uvádí se.

Ale není to tak jednoduché.

Už je to něco málo přes rok, co Macronovi podali žalobu proti Owensové u amerického soudu. Pokud je známo, v tomto procesu se nic podstatného neobjevilo.

Také jiní výzkumníci byli žalováni – a v některých případech odsouzeni –  ve Francii za tvrzení, že Brigitte je ve skutečnosti muž nebo za sdílení informací o této záležitosti na sociálních sítích (několik z nich bylo později zproštěno viny vyšším soudem).

Ale – a to je velmi důležité – nešlo o pomluvu, ale o tzv. „online obtěžování,“ podle poměrně nového zákona proti šikaně na sociálních sítích.

V tomto případě jde o jednoduchý trik, způsob, jak tvrdit, že jste měli „pravdu,“ aniž byste museli na problém reagovat. Mocná média pak pouze informují, že absurdní nepravdy o Brigittině narození byly nyní skutečně odsouzeny u soudu.

Veřejnosti pak nabyde dojmu, že celá záležitost byla jednou provždy vyšetřena. Nikoho nenapadne, že dotyční nebyli odsouzeni za pomluvu či šíření lží, ale za obtěžování! Není jasné, zda soud vůbec zaujal stanovisko k dané věci.

Problém nebyl ve Francii zcela nový, když na něj Candace Owens upozornila. První, kdo tuto záležitost otevřel, byla blogerka Natacha Rey.

Začalo to tím, že se 10. prosince 2021 zapojila do YouTube kanálu Amandine Roy. Celé by se to dalo snadno ignorovat a odmítnout jako zbytečné, Rey byla neznámá blogerka a Amandine Roy se prezentuje jako „médium.“

Nicméně pozorování Natachy Rey byla natolik zajímavá, že se okamžitě stala virálními.

Jednou z osob, které se s Natachou Rey setkaly v rané fázi, byl výše zmíněný novinář Xavier Poussard. Většina jeho investigativní práce byla dříve publikována v časopise Faits et Documents, vysoce informovaném konzervativním zpravodaji.

Ve Francii existuje působivá novinářská tradice zkoumat zkorumpované elity společnosti, která sahá až do roku 1789.  Faits & Documents není jen tak nějaká senzacechtivá žurnalistika. Naopak, obvykle jde o žurnalistiku důkladnou a plnou faktů.

Tak o co vlastně jde?

Emmanuel Macron byl francouzské veřejnosti zcela neznámý až do roku 2014, kdy se stal ministrem hospodářství v socialistické vládě Françoise Hollanda. Navštěvoval dvě elitní univerzity, École Polytechnique a École Normale d’Administration, ENA, kde se formují budoucí vládci Francie.

O něco později byl osobně vybrán Davidem de Rothschildem, aby se stal poradcem a partnerem v investiční bance Rothschild & Cie., což vzbudilo mnoho podivu. Macron skutečně navštěvoval elitní vysoké školy v zemi, ale bez jakýchkoli výjimečných výsledků, které by mohly ospravedlnit tuto protekci.

Z banky Rothschildů přešel v roce 2014 přímo do vlády. Po dvou letech ve funkci ministra bylo oznámeno, že hodlá kandidovat na prezidenta v roce 2017. Poté vyhrál ve druhém kole proti Marine Le Penové.

Jeho výhra byla snadná, protože většina Francouzů pro něj tehdy ve skutečnosti nehlasovala, hlasovali proti démonizované Le Penové.

Mocná média ho představila jako inovativního, mladého a svěžího politika podle podobného vzoru, jaký používali Bill Clinton a Tony Blair v předchozí generaci a stejně jako oni debutoval na setkání Bilderbergu (Clinton ’91, Blair ’93, Macron ’14).

Kariérista, středolevičák, v mnoha ohledech docela stereotypní francouzský politik, ale jedna věc na Macronovi vyčnívala.

Jeho žena.

Tento ambiciózní muž, sen každé tchyně, byl ženatý s někým, kdo mohl být jeho matkou. Oficiální verze (kterou stále mnoho lidí opakuje) původně tvrdila, že se setkali, když Emmanuel právě oslavil 17 let a Brigitte bylo 36, ale po čase se ukázalo, že Brigitte muselo být už 39 a Emmanuelovi 14.

Ať už se na to díváte jakkoliv, je to alespoň velmi zvláštní, ne-li nechutné. Pokud byl vztah v rané fázi intimní, podle francouzského práva šlo o znásilnění.

Způsob, jakým se s tím etablovaná média vyrovnávají, je prezentovat jejich vztah jako romantický pravdivý příběh o citlivém, hypertalentovaném mladíkovi s vyspělou duší, který svedl svou sexy učitelku, která byla snem každého školáka.

Ukázalo se, že jsou si souzeni. Ve svých 16 letech, když odjížděl do Paříže, přísahal, že se vrátí a vezme si ji.

Neměla jinou možnost než opustit manžela a tři děti. Pro lásku.

Tak krásné!

Je to moderní román pro slabomyslné, ale francouzský tisk, zejména jako Paris Match, Closer a Madame, doslova vydává tento nesmysl rok co rok.

Faktem však je, že i ti nejsympatičtější novináři, kteří mají za úkol produkovat glorifikující biografické reportáže, knihy a dokumenty zejména o Brigitte, narazili na podivné překážky. Na jedné straně je přivítá zeď mlčení od rodin všech a – především – chybí fotografie.

V případě Emmanuela Macrona existuje několik fotografií, když byl malé dítě, možná mu byly tak dva až čtyři roky, ale nikde nejsou vidět jeho rodiče. A pak není nic před 12. rokem života.

V případě Brigitte je situace ještě podivnější. Údajně se narodila jako Brigitte Trogneux v Amiens na severu Francie v roce 1953.

Jediná fotka je z jejího prvního svatého přijímání, kde by měla být mezi osmi a deseti lety, pak existuje svatební fotografie z roku 1974, kdy jí je 21 (tato svatební fotografie byla kupodivu „objevena“ až v roce 2019).

Neexistuje nic z jejího dospívání. A co je ještě zvláštnější, nic z téměř dvaceti let po svatbě, kdy prý žila ve velmi uspořádaných podmínkách a měla tři děti.

Nic. Ani jedna fotka.

První fotografie „Brigitte“ pocházejí z počátku 90. let, kdy se už údajně setkala s Emmanuelem Macronem (mimochodem, osoba na těch fotografiích nemohla být sexuálním objektem dospívajících chlapců). To samo o sobě znamená, že existuje mnoho věcí, které vůbec nejsou pravdivé.

Rodiče Emmanuela Macrona byli oba lékaři. Rodina Trogneuxů byla po generace úspěšnými výrobci čokolády a měla několik obchodů. Brigittein první manžel, André Auzière (narozen 1951), pocházel z prostředí vysokých úředníků a sám měl dobrou kariéru v bankovnictví.

Všichni zúčastnění pocházejí z dobře situovaných a (alespoň navenek) zcela konvenčních rodin. Neměli by si udělat pár fotek svých dětí nebo sebe s nimi? V 70. a 80. letech? Z té doby totiž jakékoli fotky chybí. Úplně.

Je naprosto nepravděpodobné, že by neexistovaly.

Co se týče prvního manžela, André Auzière, z jeho života po svatbě v roce 1974 také nejsou žádné fotografie.  Údajně zemřel až na konci roku 2021. Mezo lety 1974 – 2021 neexistuje žádná fotografie.

A ta z roku 1974 byla „náhodně“ objevena až v roce 2019…

Natacha Rey byla první, kdo představil teorii, že Brigitte Macron je ve skutečnosti starší bratr Brigitte, Jean-Michel Trogneux (nar. 1945). Má za sebou nepolapitelnou minulost, mírně řečeno.

Zdá se, že byl od dětství po půl století víceméně nezvěstný a neexistují žádné známé fotografie z jeho dospělosti.

Až poté, co Xavier Poussard po dlouhé marné snaze získat dokumenty s fotografiemi z neochotných školních a vládních archivů – dokumenty, které by normálně měly být veřejné – konečně našel školní fotografii, na které je jako osmnáctiletý.

Je nápadně podobný Brigitte Macronové (viz titulní obrázek).

Elysejský palác skutečně jednou ukázal staršího muže, kterého označují za Jean-Michela Trogneuxe, ale ten nechce být zpovídán a nikdo ho zřejmě nezná.

Poussard využil AI program pro rozpoznávání obličeje vyvinutý pro čínský stát, Face ++. Ten ukázal, že je jasně pravděpodobnější, že prezidentovou manželkou je Jean-Michel Trogneux než jeho mladší sestra Brigitte při jejím prvním svatém přijímání nebo svatbě.

Ukazuje také, že chlapec Jean-Michel na raných školních fotografiích je podobou spíše jako paní Macronová než starší muž, kterého dnes představují jako jejího – po celá desetiletí nezvěstného – bratra.

Existují i další argumenty, které podporují tezi, že první dáma Francie prošla změnou pohlaví, ať už zcela nebo částečně. Kromě samozřejmě držení těla, příliš velkých rukou a nohou, (fotograficky zdokumentované), přirozené tendence sedět s nohama od sebe a další.

Navzdory mediálnímu krytí vyšlo najevo, že prezidentova manželka podstoupila plastickou operaci, což samo o sobě není důvod k překvapení, ale právě to chtěla Brigitte udržet v tajnosti.

Chirurg, ke kterému šla, byl jistý Patrick Bui, mezinárodně uznávaný odborník na chirurgii obličeje v souvislosti s transsexualismem a feminizací, tedy procedurami, které mají kostře dodat více ženskou strukturu. Bui obdržel Řád čestné legie od prezidenta Macrona.

Zvláštní věc, která může být náhoda, ale měla by se zmínit, je, že matka Emmanuela Macrona, Françoise Macron-Noguès, pracovala na tom, aby pomohla transsexuálům vrátit se do společnosti poté, co získají novou genderovou identitu.

Údajně byla v tomto konkrétním prostředí známá a velmi ceněná.

Není jednoznačně dokázáno, že Brigitte Macron je ve skutečnosti Jean-Michel Trogneux, ale existuje několik nepřímých důkazů, že tomu tak skutečně je.

Nicméně mnoho otázek zůstává nezodpovězených. Možná především to, co se stalo s opravdovou Brigitte Macron? Čí jsou děti, které měla mít s prvním manželem?

Zvláště ta nejmladší dcera, Tiphaine Auzière (narozena 1984), tvrdí, že Brigitte Macron je její matka. No, ale pořád nedokázala vysvětlit, proč neexistují žádné fotky z jejího dětství nebo proč neexistují žádné fotky jejího otce (vyjma té jedné svatební, která se náhle objevila v roce 2019).

Tyto otázky zatím zůstanou nezodpovězené, ostatně kniha Becoming Brigitte není jen o minulosti Macronových a jejich rodin.

Mít milenky bylo dlouhodobě považováno za samozřejmé pracovní privilegium francouzských prezidentů. O to spíš by měl mít milenku s manželkou o 25 let starší.

Ale nemá. A rozhodně to není staromódní manželská morálka, která ho brzdí. On i Brigitte se naopak hluboko ponořují do gay světa Paříže.

Je to všeobecně známé a není to něco, před čím by se skrývali.

Když měla být katedrála Notre Dame po požáru v roce 2019 znovu postavena, první dáma podpořila návrh, že věž katedrály bude falická se zlatými koulemi pod ní. Proti tomu byla ministryně kultury Roselyne Bachelot, která později musela rezignovat.

Brigitte také nechala osobně vybrat gay režiséra Thomase Jollyho, aby vytvořil odporný zahajovací ceremoniál Letních olympijských her 2024. To se odráží v typu umění, hudby a interiérového designu, který má prezidentský pár rád.

Oblíbeným autorem Emmanuela Macrona je André Gide. Možná byl velkým spisovatelem, ale přesto sám sebe popisoval jako „pederast.“

Ve své autobiografii Si le Grain ne meurt popisuje, jak měl ve středním věku sex s arabskými chlapci během cestování po severní Africe.

Macronův oficiální portrét, na kterém stojí před svým stolem, lemovaným trikolórou a vlajkou EU, kde je vše pečlivě uspořádáno, ukazuje tři knihy: De Gaulla, Stendhala a Gidea.

Samozřejmě, knihy/autoři tam jsou umístěni, aby něco řekli.

Pokud je Poussardova teze správná a někteří ji podporují, tento příběh není o čtrnáctiletém chlapci, který začal vztah se ženou téměř o 25 let starší, což by bylo samo o sobě dost špatné, ale o chlapci, který byl v určitém okamžiku svého života uveden do vztahu s transsexuálním mužem, starším o 32 let.

Pak máme co do činění s něčím jiným, mnohem zlověstnějším.

Macrona od začátku podporovali neuvěřitelně bohatí lidé jako David de Rothschild a Bernard Arnault, šéf LVMH (Louis Veuillot, Moët, Hennessy), který nedávno předstihl Elona Muska jako nejbohatší muž na světě.

Mezi doprovod páru patří i politické osobnosti, které kromě lásky k federalismu EU a masové imigraci do Evropy mají i další společné zájmy.

Jedním z příkladů je Olivier Duhamel, který je neustále stavěn do centrálních pozic ve francouzském politickém životě, poslanec EU, který byl nedávno odsouzen za znásilnění svého nevlastního syna, když mu bylo 13–14 let.

Daniel Cohn-Bendit,  68letý politik, poslanec EU, v tolerantnější době rád psal a mluvil o svých sexuálních zkušenostech s dětmi v mateřské škole.

Jack Lang, který byl několikrát ministrem kultury v socialistických vládách od počátku 80. let, otevřeně hájil pedofilii, ale nedávno se mírně stáhl z veřejného života poté, co policie začala vyšetřovat jeho propojení s letitým přítelem Jeffreym Epsteinem.

A to jsou jen některé příklady typů, kterými jsou Macronovi obklopeni.

Xavier Poussard, stejně jako jeho mentor Emmanuel Ratier a předchůdce Henry Coston, věnoval celou svou spisovatelskou kariéru zkoumání a mapování mocenských center a struktur, které existují za politickým loutkovým divadlem.

Jedním z jeho závěrů je, že nominální vládci jsou často již vybíráni a verbováni z pochybných prostředí a kontextů, tedy od samého začátku jsou alespoň přátelsky zkorumpovaní a v mnoha případech nad nimi mají vliv i díky možnému vydírání.

O tom je nakonec celá tato záležitost, ne o „transfobii“, a proto se všechna  mocná světová média připojují na obranu Elysejského paláce.

Kniha Becoming Brigitte je obtížná na čtení a plná faktů, ale lze ji doporučit každému, kdo viděl seriál Candace Owenové a chce se dozvědět více.

Je to doslova králičí nora, do které se dostanete, ale čtenář získá děsivý pohled do kontextu za oponou moci v této zlé době…