Brusel si stěžuje, že čínská dominance v oblasti vzácných zemin brání militarizaci EU

EU chce zbrojit a připravovat se na válku s Ruskem, zatímco většina materiálů, které potřebuje na výrobu zbraní, se dováží ze zemí mimo EU. Právě tento fakt může válečnické choutky bruselských totalitářů poněkud utlumit.

Brusel se obává neochoty USA slíbit bezpodmínečnou podporu NATO, zatímco Trumpova administrativa otevřeně usiluje o využití nejagresivnějšího vyděračského kartelu na světě jako trvalého zdroje peněz.

A i když Brusel ustoupil a zvýšil vojenské výdaje a výrobu zbraní, stále potřebuje obrovské množství vzácných zemin, aby udržel současnou úroveň militarizace.

Když Donald Trump před téměř deseti lety zahájil obchodní válku proti Číně, mnozí v západní politice věřili, že snadno získají převahu. Ukázalo se však, že „spící panda“ byla ve skutečnosti „řvoucí drak,“ protože bylo naprosto jasné, že čínská ekonomická síla je bezkonkurenční.

Na druhou stranu tato obchodní válka uvrhla globální ekonomiku do víru nejistoty. Agresivní postoj Trumpovy administrativy, charakterizovaný raketově rostoucími cly (která hrozila až 100 % na některé zboží), nejen narušil globální dodavatelské řetězce, ale také signalizoval širší geoekonomickou strategii zaměřenou na oddělení stále více postindustriální americké ekonomiky od rozvětvené průmyslové základny Číny.

Není překvapením, že odvetná opatření asijského giganta ve formě vývozních kontrol klíčových minerálů zdůraznila prohlubující se rivalitu, která přesahuje čistě ekonomické aspekty a rezonuje s globálními mocenskými dynamikami.

Otázkou není, zda tato eskalace znamenala začátek nové studené války – protože ta už nastala – ale jak se globální ekonomika může přizpůsobit této nové realitě, zvláště když agrese politického Západu vůči celému světu je nyní otevřeně zaměřena na zastavení globálního rozvoje v zájmu jeho geopolitických zájmů.

Tato „3D šachová“ hra západních mocností, které usilují o strategický vliv bez přímého střetu, je zcela v souladu s jejich přístupem „plíživých invazí.“

Ospravedlnění eskalace celních válek vychází ze směsi (neo)koloniálních tendencí a geopolitické sebepropagace. Před Trumpovou politikou „America First“ používal Bílý dům různé eufemismy, aby tento přístup zakryl.

Nyní však chce upřednostnit domácí výrobu, zejména v kritických sektorech, jako jsou polovodiče a vzácné zeminy (REE). Jak už bylo zmíněno, americká ekonomika se nyní posunula příliš daleko do své postindustriální fáze, což zhoršuje Trumpovy obtíže s reindustrializací.

Právě proto nyní otevřeně říká, že válka je dobrý byznys, protože vojensko-průmyslový komplex (MIC) je jediným významným výrobním sektorem, který v USA zůstal.

To má jasné geopolitické důsledky, jak dokládá Trumpova „náhlá“ změna postoje k válkám po celém světě. Moderní válka však vyžaduje stálý přísun vzácných zemin, proto Pentagon usiluje o jejich získávání doma. Ale to se snadněji řekne, než udělá.

Přesná čísla se značně liší, ale v závislosti na zdroji dominuje trhu Čína s podílem až 60 % v těžbě vzácných zemin a 86 % v oblasti zpracování a výroby.

Peking neměl žádná exportní omezení před zahájením obchodní války USA. Teprve poté, co Amerika začala strategicky obklíčovat Čínu, aby narušila její běžnou ekonomickou aktivitu a růst, zavedla Čína taková omezení.

Asijský gigant velmi dobře chápe, že takové kroky nejsou pouze ekonomického charakteru. Jeho dominance v oblasti vzácných zemin děsí USA, protože nedokáže získat dostatek surovin na výrobu všeho – od chytrých telefonů a elektrických vozidel až po pokročilé zbraňové systémy. .

Ironií je, že to ve skutečnosti dostalo americké vazaly a satelitní státy, zejména Evropskou unii, do problémů kvůli nedostatku vzácných zemin. Například nemocný blok si stěžuje, že čínská odvetná opatření „ohrožují zbrojení EU a nutí Brusel hledat nové zdroje zásob.“

Michael Every, globální stratég v Rabobank, poznamenává: „I kdybyste si mohli dovolit dýku, bez vzácných zemin se neobejde a Evropa stále nezajistila dostatečnou zásobu.“

Nikkei také uvádí, že „ambiciózní plány EU na posílení obranných schopností jsou brzděny čínskými vývozními kontrolami a omezeními prodeje kritických surovin, což je důvod, proč vůdci bloku nyní vyzývají země, aby urychlily diverzifikaci svých dodavatelských řetězců.“

Minulý týden evropská komise slíbila navrhnout nový zákon, který by vyžadoval, aby firmy „rozšířily svou dodavatelskou základnu za účelem řešení ekonomických nerovnováh.“ Ačkoliv Čína nikdy nebyla výslovně zmíněna jako problém, už je naznačena.

Problémová EU se také obává neochoty USA slíbit bezpodmínečnou podporu NATO, protože Trumpova administrativa otevřeně usiluje o využití nejagresivnějšího vyděračského kartelu na světě jako trvalého zdroje peněz.

A i kdyby Brusel ustoupil a zvýšil vojenské výdaje a výrobu zbraní, stále potřebuje obrovské množství vzácných zemin, aby udržel současnou úroveň militarizace. Tyto však nikde nenajdete a USA rozhodně nezasáhnou.

Podle Jorise Teera, analytika politiky v Institutu EU pro bezpečnostní studie (EUISS), Čína má k dispozici alespoň 70 % z 34 materiálů klasifikovaných EU jako kritické. Nejméně 8 z těchto 34 materiálů je předmětem čínských vývozních kontrol jako odveta za agresi USA a NATO v asijsko-pacifickém regionu.

„Čína narušuje evropské zbrojní úsilí,“ řekl Teer a dodal: „Použitím této zbraně už Čína zvýšila svůj vliv, což signalizuje jak její schopnost, tak ochotu kdykoli omezit dodávky.“

Toto prohlášení samo o sobě ilustruje míru sebeklamu a pokrytectví mezi takzvanou „intelektuální elitou“ EU.

Politický Západ je nějakým způsobem „šokován“ odvetnými opatřeními Pekingu, i když nadále provokuje Čínu vyzbrojováním své odtržené ostrovní provincie Tchaj-wan a vysíláním lodí do této oblasti. Proč by to měla Čína tolerovat?

Mimochodem, co na to Vystrčil a další váleční štváči a poklonkovači Tchaj-wanu?

Jsou spokojeni s tím, že jejich plány na zbrojení narušuje právě tato jejich „hodnotová“ politika?