Štít demokracie: Bruselský propagandistický projekt k potlačení kritických názorů

Již brzy by měl souběžně s DSA začít platit tzv. „Štít demokracie,“ který bude centralizovanějším prvkem cenzurních nástrojů EU. Tak jako vždy svým typicky orwellovským způsobem EU hovoří o demokracii v momentě, kdy ji chce co nejvíc potírat.

Právě chystaný „Štít demokracie“ má zajistit, že v žádné zemi nebude cenzura odmítnuta, jak nám třeba tvrdí stávající vláda. Rozsáhlá síť cenzorů ve všech jazycích má pracovat přímo pro EU a dohlížet na to, aby se nic, co se nelíbí EU, příliš nešířilo po sociálních sítích.

Brusel se už ani netají tím, že cílem je udržovat a šířit jediné povolené názory a konat tak na centrální úrovni.

Když předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen mluví o svém plánovaném „Evropském štítu demokracie,“ zní to jako obrana, ochrana před vnějšími nepřáteli, stabilita v bouřlivých časech.

Ve skutečnosti však tímto roste soubor nástrojů, které zajišťují, že je v rámci EU méně demokracie a v médiích se udržuje status quo.

Spolu se zákonem o digitálních službách (DSA), který je již plně v platnosti  od února 2024, to vytvoří úzký systém politického dohledu nad digitálním prostorem. Oficiálně jde o boj proti „dezinformacím“ a „nenávistným projevům.“

Právě tyto klíčové pojmy však zůstávají záměrně vágní. DSA ani nijak nedefinuje pojem „dezinformace.“ Za ně je ve skutečnosti považováno vše, co není v souladu s politikou EU.

Zároveň však DSA zavazuje platformy odstraňovat nejen nelegální, ale i „jinak škodlivý“ obsah. Ti, kteří nebudou pravidla EU dodržovat, riskují pokuty až do výše šesti procent celosvětového ročního obratu.

Co to znamená v praxi, je zřejmé: Je lepší smazat raději víc obsahu (včetně zcela zákonného) než příliš málo. V budoucnu budou automatické filtrační systémy rozhodovat o tom, co zůstane viditelné a co zmizí.

Kromě toho dochází k centralizaci kontroly evropským centrem pro realizaci projektů digitální cenzury.

V budoucnu budou národní koordinátoři digitálních služeb podávat zprávy o zásadních otázkách Evropské komisi. Brusel pak může zahájit řízení z vlastní iniciativy a dokonce si nárokovat další práva na zásah v případě samodefinované „krize.“

Digitální suverenita členských států je tak zmenšena na minimum. Jednoduše řečeno: pokud nám vláda slibuje, že cenzura u nás nebude, tak lže, protože bude provozována přímo z EU.

„Štít demokracie,“ který byl nyní oznámen, je založen na této architektuře. Zahrnuje stávající opatření, síťuje cenzory, kteří jsou nazýváni „ověřovatelé faktů“ nebo „důvěryhodní označovatelé a neziskovky zaměřené na cenzuru po celé Evropě a vybavuje je rozšířenými kompetencemi.

Tito aktéři, většinou přímo či nepřímo financovaní z fondů EU (takže nepotřebují státní dotace), mají privilegovaný přístup k platformám a mohou obsah zveřejňovat prioritně.

Pamatujete si na nedávnou žalobu na Muskovo X? Ta byla podána právě v reakci na to, že Musk odmítal vpustit bruselské cenzory na svoji platformu.

To, co je oficiálně prezentováno jako občanská angažovanost, je ve skutečnosti institucionalizovaná předběžná kontrola politické komunikace kontrolory přátelskými k EU.

Tedy všichni tito cenzoři mají jednotné ideologické vidění světa – přesně v duchu toho, co prosazuje EU – a cokoli, co se mu vymyká, považují za „závadný obsah.“

V rámci nově zaváděného orwellovského „Štítu demokracie“ by tak pod vedením EU měli uplatňovat cenzuru napříč EU.

Koncept takzvaného „prebunkingu“ je obzvlášť výbušný. Analýzy podporované AI mají být použity k identifikaci možných „nebezpečných narativů“ již při jejich vzniku.

Záhy by se mělo přistoupit k jejich neutralizaci prostřednictvím cílených protikampaní. K tomu by mělo dojít ještě dříve, než se informace, které se EU nehodí, rozšíří.

Evropský štít demokracie tak není nic jiného než bruselský propagandistický projekt k potlačení kritických názorů.

Pod rouškou údajné digitální odolnosti se formuje byrokratický aparát, který postupně zavede centralizovanou kontrolu veřejného mínění.