Co je pro Gróňany nejlepší? Područí Dánska a EU, USA nebo samostatnost?

V posledních dnech se hojně propírá situace Grónska, které je autonomní oblastí Dánska. Málokdo však tuší, jak Dánsko k ostrovu přišlo a už vůbec nikoho nezajímá, zda vůbec místní chtějí být nadále jeho součástí.

Pokud se podíváte na naše korporátní média, ale i na jakákoli evropská – ať už korporátní nebo alternativní – tak všichni jsou na straně Dánska. Oproti tomu v USA se názory různí: od těch, podle nichž by mělo Grónsko patřit USA (to je názor Trumpových fanoušků), až po ty, které podporují stávající status.

Ať se však podíváte na jakýkoli z těchto názorů, tak žádný nezohledňuje to, co chtějí sami Gróňané. Málo se však připomíná i to, jak neblahou stopu zanechali na tomto ostrově právě Dánové.

V prvé řadě mnoho průzkumů ukázalo, že většina obyvatel Grónska chce samostatnost, tedy úplnou nezávislost nejen na Dánsku, ale i na USA. Na druhou stranu místní nejsou proti tomu, aby v zemi zůstaly základny, které části místních – z celkem asi 59 000 obyvatel – nabízí pracovní uplatnění.

Oběma zemím (resp. EU) jde jen o nerostné bohatství ostrova. O nic jiného.

O nárocích USA snad netřeba hovořit. Zde žádné nároky být nemohou, snad vyjma situace, kdy by si to přála většina Gróňanů. Ti však nechtějí být součástí USA.

A jak je to s Dánskem? Z jakého titulu má vlastně tato země na arktický ostrov nárok? A proč dosud nebylo místním povoleno referendum, které by ostrov od Dánska oddělilo?

Inuité jsou původními obyvateli Grónska. Dánové, potomci Vikingů, se na velkém severním ostrově chovali ještě hůř než jejich barbarští předkové.

Vikingové se na čtyři století usadili v pobřežních vesnicích a kolem roku 1450, na začátku malé doby ledové, zemi opustili, neboť se stala  neobyvatelnou.

Zde jen na chvíli odbočím ke studiím, které potvrdily, že v teplejších obdobích se v Grónsku pěstovalo obilí a další plodiny, takže život tam v těch dobách nebyl tak obtížný jako nyní, kdy je země zcela závislá na dovozu rostlinných produktů.

V době, kdy byl ostrov obyvatelný, udržovali Vikingové s Inuity jen sporadický kontakt. Trocha směnného obchodu, hodně drancování, občas nějaké to znásilnění… Domorodci se jim raději vyhýbali, jak jen to bylo možné.

Nicméně malá doba ledová toto období dobývání na nějaký čas ukončila.

V roce 1751 si společná dánsko-norská expedice nárokovala toto rozsáhlé, zamrzlé území s extrémně nízkou hustotou obyvatelstva. Mezi Dánskem, Švédskem a Norskem následovaly téměř dvě století sporů.

Nakonec v roce 1933 Stálý soudní dvůr mezinárodní spravedlnosti – stejně „legitimní“ jako loutkový tribunál v Haagu – přisoudil Grónsko Dánsku.

Příspěvkem evropské civilizace pro Inuity byla jejich deportace do městských rezervací „za účelem vzdělávání a lékařské péče“ a kampaně nucené sterilizace mezi lety 1950 a 1980, včetně hysterektomií u poloviny inuitských žen.

A to i v době, kdy již Inuité nebyli používáni jako pokusní králíci pro farmaceutické nebo lékařské experimenty. Dánové byli věrnými spojenci nacistů až do roku 1945 a to zanechalo stopy ještě dlouho poté…

Inuité měli pouze jednu příležitost demokraticky se vyjádřit, a to v roce 1982, kdy většinou 55 % hlasovali pro to, aby již nebyli součástí Evropské unie.

Dánsko sice ostrov pomohlo modernizovat, nicméně v kontextu s nesmírným nerostným bohatstvím, které ostrov nabízí, šlo o poměrně bezvýznamné výdaje.

Je však pravda, že ostrov do značné míry už nyní ovládají také USA.

Například základna Thule je v provozu nepřetržitě od druhé světové války. Je strategickým bodem pro americké jaderné odstrašování.

Američanům patří i Pituffik, který zahrnuje námořní základnu pro ponorky a veškerou logistiku nezbytnou pro sledování vesmíru v blízkosti Země a odpalování raket.

Jsou tam zaměstnáni i Inuité, což je ta menší část, která se vyslovuje pro to, aby Grónsko patřilo USA. Ale stále jde v rámci celé populace o menšinu.  

To, oč samozřejmě jde jak EU (resp. Dánsku), tak Američanům, jsou rozsáhlá ložiska ropy, plynu a vzácných minerálů. I to je důvod proč nikdy nedovolili, aby se v Grónsku pořádalo referendum, které by ostrovní zemi zajistilo nezávislost.

Dánové, které Adolf právem považoval za severskou variantu svých vysněných Árijců, se staví proti jakékoli změně. Referendum, které by vedlo k úplné samostatnosti, proto nikdy nedovolí.

Nejprve použili takzvané konzultativní referendum. To je referendum, kdy hlasování občanů slouží pouze k doporučení nebo vyjádření názoru a není pro příslušný orgán (např. vládu, zastupitelstvo) právně závazné. Jde tedy o referendum „o ničem.“

25. listopadu 2008 tedy proběhla čistě formální konzultace, při níž 75,5 % voličů vyjádřilo podporu autonomnímu statusu.

Výsledek: byl vytvořen jen jakýsi „papírový“ parlament, ale důležité zákony a dekrety se stále schvalují v Kodani. Například místní pracují jako řadoví policisté, ale důstojníci jsou výhradně čistokrevní Dánové.

Pokud jde o zahraniční politiku a měnu, tato rozhodnutí se stále činí v Kodani a Bruselu. Inuité dostali jako útěchu právo mluvit svým jazykem. 

Grónsko je kolonie takzvaného liberálně-demokratického systému. Dánsko dlouhodobě prosazuje v mnoha směrech politiku EU, zejména pokud jde o cenzuru, daně, myšlenkové zločiny, politické tribunály a ekoklimatické bludy.

Dánsko má zdaleka nejradikálnější zelenou politiku v EU. Je dokonce první zemí světa, která zavedla daň z kravských prdů. A tvrdě trestá jakékoli odmítání EU, dokonce je zakázáno prosazovat vystoupení z tohoto spolku. „Hnutí za odchod z EU“ bylo zakázáno.

Proto nepochybuji, že jakékoli snahy Gróňanů o odtržení od Dánska – a tím třeba i od EU – budou neúspěšné.

Co se týká USA, tak Trump není první, kdo o ostrov projevil zájem. V roce 1867 s odvoláním na Monroeovu doktrínu („Amerika pro Američany“) učinily USA nabídku na koupi ostrova.

Tuto nabídku obnovil v roce 1946 prezident Harry Truman, který nabídl 100 milionů dolarů. Ekvivalent 1,661 miliardy dolarů v roce 2025.

Trump pak tuto otázku otevřel v roce 2019 a nyní se zdá, že to již myslí vážně. Předpokládám, že v Grónsku na to půjde přes peníze a myslí si to i někteří geopolitičtí analytici.

I když tvrdí, že by byl ochoten sáhnout i po vojenské intervenci, pak taková prohlášení lze považovat za přehnaná. Spíš můžeme očekávat, že se v Grónsku půjde cestou úplatků.

Tedy poměrně malé populaci se vyplatí dát cokoli za to, aby se přiklonila na jednu či druhou stranu.

USA či Dánsko (EU) samozřejmě vůbec nezajímá, co si místní skutečně přejí. To, že je to aktuálně již zmíněná samostatnost, prokázalo už několik průzkumů.

Fakt, že takové referendum, které by jim ji zajistilo, nebylo Gróňanům dosud dopřáno, ukazuje, že jde o zájmy těch, kteří chtějí těžit z bohatství ostrova a ne těch, kteří tam již mnohdy po mnoho generací žijí….