U očkovaných tříměsíčních dětí byla zjištěna vyšší úmrtnost ve srovnání s neočkovanými kojenci

Tentokrát se samozřejmě jedná o „klasické“ dětské očkování, které se aplikuje nejmenším dětem. Další studie potvrzuje to, co zjistili jiní výzkumníci už dřív: neočkované děti jsou zdravější než očkované.

Studie tak opět posiluje dlouhodobé podezření, že takzvaný syndrom úmrtí kojenců (SIDS) je ve skutečnosti většinou důsledek běžného dětského očkování.

Podle analýzy dat získaných z Louisianského ministerstva zdravotnictví měli kojenci očkovaní ve druhém měsíci života vyšší pravděpodobnost úmrtí ve třetím měsíci než neočkovaní kojenci. Děvčata a černošští kojenci umírali častěji než chlapci nebo bílí kojenci.

Analýzu, která byla minulý týden zveřejněna na webu Preprints.org, provedli vědci z organizace Children’s Health Defense, Brian Hooker, Ph.D., a Karl Jablonowski, Ph.D.

V závislosti na tom, jaké vakcíny dostaly, měly očkované děti o 29 % až 74 % vyšší pravděpodobnost úmrtí než neočkované děti. Očkovaní černí kojenci měli o 28 % až 74 % vyšší pravděpodobnost úmrtí a očkované dívky měly o 52 % až 98 % vyšší riziko úmrtí než chlapci.

Celkově – tedy bez rozdílu rasy a pohlaví – měly děti, které dostaly všech šest vakcín doporučených pro dvouměsíční děti, o 68 % vyšší pravděpodobnost úmrtí ve třetím měsíci života, ukázala data.

Hooker a Jablonowski určili míru úmrtnosti analýzou záznamů o imunizaci a úmrtnosti z Louisianského ministerstva zdravotnictví u dětí, které zemřely před dosažením věku 3 měsíců v letech 2013 až 2024.

„Tento velmi důležitý dokument představuje jednu z prvních studií o kumulativním účinku vakcín podaných ve věku 2 měsíců podle doporučeného očkovacího schématu Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC),“ řekl Hooker deníku The Defender.

Dodal:

„Nejvyšší míra kojenecké úmrtnosti byla zaznamenána u dětí, které dostaly všech šest doporučených vakcín během jedné návštěvy. Kromě zvýšené úmrtnosti očkovací schéma také zvýšilo pravděpodobnost, že děti s větší pravděpodobností zemřou z jiných příčin smrti.“

„Tento typ studie je nezbytný k tomu, aby usměrnil úsilí Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb USA – a zejména Poradního výboru pro imunizační postupy (ACIP) – při přezkoumávání doporučeného očkovacího kalendáře.“

Hooker a Jablonowski porovnávali kojence očkované mezi 60. a 90. dnem života, což je období odpovídající doporučené dvouměsíční imunizační návštěvě CDC – s dětmi, které nebyly ve stejném období očkovány.

Úmrtnost byla definována jako úmrtí mezi 90. a 120. dnem života.

Při dvouměsíční návštěvě, během sledovaného období, by kojenec vyhovující pokynům CDC pravděpodobně dostal očkování proti respiračnímu syncyciálnímu viru neboli RSV, hepatitidě B, rotavirům, záškrtu, tetanu, pertusi, Haemophilus influenzae typu B, pneumokokům a poliovirům.

„Jedná se o největší jednodenní antigenní útok, s jakým se člověk pravděpodobně za svůj život setká. Zároveň je dětem podáno 1,225 mg  hliníkového adjuvans, přestože maximální limit na dávku povolený Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) je 0,85 mg,“ uvádějí autoři.

Kojenecká úmrtnost v USA je přibližně 1 z 200, u černošských děti 1 ze 100, tedy téměř dvojnásobek celostátní míry.

Významný odklon od standardního tvrzení

Orgány veřejného zdraví dlouhodobě tvrdí, že dětské vakcíny jsou bezpečné a účinné, a že očkování zabraňuje mnohem většímu počtu úmrtí, než by mohlo způsobit.

Někteří lékaři a vědci, včetně těch, kteří vystoupili na nedávných setkáních ACIP, si však začínají uvědomovat, že tato tvrzení jsou založena na omezených důkazech, že mnoho vakcín bylo doporučeno bez dostatečných bezpečnostních údajů, a že rozšíření dětského očkovacího schématu se shodovalo s nárůstem chronických onemocnění u amerických dětí.

Autoři uvedli, že jejich studie – ačkoli je omezena na několik tisíc dětí – je dosud jednou z největších studií svého druhu.

„Podle epidemiologických standardů se jedná o opravdu malý soubor dat, přesto patří k největším a nejpodrobnějším svého druhu,“ řekl Jablonowski deníku The Defender.

„Naproti tomu, když Vanderbiltova univerzita a CDC publikovaly studii ‚Riziko syndromu náhlého úmrtí kojenců po očkování vakcínou proti záškrtu, tetanu a pertusi,‘ analyzovalo se pouze několik stovek úmrtí kojenců.“

Dodal:

„Neměl jsem žádná očekávání ohledně toho, co zjistíme, protože neexistuje žádný srovnávací materiál. Studie takového rozsahu, s takovou úrovní detailů a zaměřená na druhý měsíc života, pokud vím, dosud nebyla provedena.

Kdyby byla bezpečnost očkování zkoumána tak důkladně, jak by nás zastánci očkování rádi přesvědčili, byl by to osvědčený postup a nenašli bychom nic, ani náznak znepokojivého trendu.

Na naměřených bezpečnostních signálech však není nic nenápadného. Záznamy o dětech, které už mezi námi nejsou, ukazují na nebezpečí doporučených vakcín podávaných ve dvou měsících věku.“

Studie zahrnovala analýzu více vakcín podaných najednou

Výzkumníci během sledovaného období identifikovali přibližně 5 800 úmrtí kojenců. Z nich bylo možné přesně přiřadit k jejich záznamům o očkování 1 775 dětí.

Analýza se zaměřila na podskupinu 1 225 dětí, které přežily déle než 90 dní života a jejichž očkovací status mohl být vyhodnocen.

Zjistili zvýšenou pravděpodobnost úmrtnosti v rozmezí 29 % až 74 %, v závislosti na konkrétní analyzované vakcíně.

Největší individuální souvislost byla hlášena u vakcíny proti rotavirům s poměrem šancí 1,74 – to představuje o 74 % vyšší míru úmrtnosti – což podle autorů dosáhlo úrovně statistické významnosti.

Když byly vakcíny analyzovány v kombinaci – což odráží typický způsob očkování – děti, které dostaly všech pět vakcín proti hepatitidě B při dvouměsíční návštěvě, měly o 60 % vyšší pravděpodobnost úmrtí ve třetím měsíci než neočkované děti.

U dětí, které dostaly všech šest doporučených vakcín, včetně vakcíny proti hepatitidě B, byla v tomto období hlášena o 68 % vyšší pravděpodobnost úmrtí.

Ve všech srovnáních v datové sadě měly neočkované děti nejnižší pozorovanou úmrtnost během 90 až 120denního období.

Rozdíly na základě rasy a pohlaví byly patrné 

U každé analyzované vakcíny údajně došlo u černošských kojenců k vyššímu relativnímu zvýšení úmrtnosti ve srovnání s bílými kojenci, pokud byli očkováni během druhého měsíce života.

Toto zjištění bylo konzistentní u všech jednotlivých vakcín a kombinací vakcín.

Nejsilnější souvislosti byly hlášeny u dívek. Podle analýzy měly očkované dívky podstatně vyšší zvýšení rizika úmrtnosti než očkovaní chlapci (bez ohledu na rasu). V několika srovnáních hlášené zvýšení pravděpodobnosti úmrtí u dívek překročilo 80 % a v některých případech až 100 %.

Výzkumníci k tomu napsali: „Rozdíl je tak velký, že je statisticky významný téměř všude, kde byl měřen.“

Autoři naznačují, že k těmto zjištěním mohou přispívat rozdíly v imunitní odpovědi mezi pohlavími a odkazují na předchozí výzkum, který prokázal silnější imunitní odpovědi – a vyšší míru nežádoucích reakcí – u žen po očkování.

Existovaly také vzorce v příčinách úmrtí

Autoři také analyzovali hlášené příčiny úmrtí a porovnali jejich rozložení mezi očkovanými a neočkovanými kojenci, kteří zemřeli ve třetím měsíci života.

Zjistili, že očkované dívky měly vyšší pravděpodobnost úmrtí z příčin mimo hlavní kategorie syndromu náhlého úmrtí kojenců (SIDS), náhodného udušení a nejasně definovaných příčin.

Analýza konkrétně identifikovala několik úmrtí připisovaných infekčním chorobám a poruchám nervového systému u očkovaných kojenců, ve srovnání s žádným úmrtím v neočkované skupině ve stejném období.

To bylo významné, napsali, protože pokud by očkování nehrálo v úmrtnosti žádnou roli, očekávalo by se, že rozložení příčin úmrtí mezi očkovanými a neočkovanými skupinami zůstane konzistentní.

Jeden z nejhorších zážitků, kterými si rodič může projít, vynásobený 1225krát

Jablonowski a Hooker popsali analýzu jako „důkaz konceptu, který ukazuje, že v reálných datech lze identifikovat statisticky významné souvislosti mezi načasováním očkování a kojeneckou úmrtností.“

Vyzvali zdravotnické orgány a výzkumníky, aby zpřístupnili podobné propojené soubory dat pro nezávislou analýzu, s argumentem, že transparentnost je nezbytná pro hodnocení bezpečnosti vakcín na úrovni populace.

Jablonowski uvedl, že výsledky nebyly jen významné, ale hluboce znepokojivé. „Vždycky jsem věděl, že bude emocionálně náročné pracovat s vrozenou srdeční chybou. Naše data jsou záznamem jednoho z nejhorších zážitků, kterými může rodič projít, vynásobeným 1225krát.“

Řekl však: „Jedna studie nevede ke konsensu. Je třeba ji mnohokrát replikovat v každém státě, provincii nebo národě, který je ochoten se na ni podívat. Jsem nesmírně vděčný, že se CHD dokázala spojit s tak odvážnými lidmi ve státě Louisiana.“

Jablonowski a Hooker uvedli, že pouze širší přístup ke srovnatelným datovým sadám – a nezávislá replikace – může určit, zda pozorované vzorce v Louisianě odrážejí lokalizovanou anomálii nebo obecnější jev.

„Abychom mohli tuto škodlivost dále ověřit, zobecnit a prozkoumat, je zapotřebí podložení dalšími zdroji důkazů. Každý stát, provincie a země, kde lze registr očkování porovnat s registrem úmrtí, může tyto důkazy poskytnout,“ napsali.