Pakt OSN proti počítačové kriminalitě: Smlouva o bezpečnosti nebo o globálním dohledu?

OSN již ve svém paktu pro budoucnost nabádala k maximálnímu rozšiřování digitálních identit po celém světě. Hlavním účelem je nejen dohled, ale také shromažďování dat.

Tak jak se každý aspekt digitální diktatury prezentuje jako „pohodlí“ a „výhoda,“ vždy jsou za vydáváním ID či CBDC postranní úmysly. Lze předpokládat, že nejinak je tomu v případě chystaného paktu OSN proti počítačové kriminalitě.

Tak jak chtěla zavést EU kontrolu chatu pod pláštíkem kontroly dětí a ve Velké Británii nařídili ID pod falešnou záminkou boje proti migraci, prezentuje OSN nový kontrolní nástroj jako boj proti počítačové kriminalitě.

Ve skutečnosti však může sloužit pro kontrolu, dohled a cenzuru.

A co se nezmiňuje níže: Pakt by se dal uplatnit i v případném nouzovém stavu či lockdownu, kdy by mohl být záminkou pro zavedení jakýchkoli diktátorských nařízení (například přístup na internet jen s ID či pro globální cenzuru).

Ve dnech 25. a 26. října 2025 má být v Hanoji (Vietnam) podepsána nová Úmluva OSN proti počítačové kriminalitě. Oficiálně se jedná o první globální smlouvu, která upravuje spolupráci v boji proti přeshraničním online zločinům – od ransomwaru po krádeže identity.

Ještě před jejím podpisem je však jasné, že tato dohoda je mnohem více než jen technickým krokem k digitální bezpečnosti. Je to politický dokument, který by mohl rozhodnout o budoucnosti svobody internetu, státního dohledu a distribuce mezinárodní moci.

Co pakt reguluje a co ne

Takzvaná „Smlouva OSN o kybernetické kriminalitě,“ přijatá OSN již v roce 2024 a vypracovaná Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), má státům umožnit:

• definovat kybernetickou kriminalitu jednotným způsobem po celém světě,
• rychlejší sdílení digitálních důkazů,
• zjednodušit vydávání a vyšetřování přes hranice,
• a úřadům, aby poskytovaly přímý přístup k uloženým údajům v zahraničí.

Zní to jako efektivita a globální bezpečnost, ale bližší pohled odhalí, že ústřední součástí dohody jsou dalekosáhlé vyšetřovací pravomoci, které by mohly být v rukou cenzuru a dohled prosazujících vlád nebezpečné.

Kybernetická kriminalita nebo kontrola?

Organizace pro lidská práva, jako jsou Electronic Frontier Foundation (EFF) a Access Now, již měsíce varují, že smlouva obsahuje vágní definice.

Pojem „kybernetická kriminalita“ lze vykládat tak široce, že se vztahuje nejen na hackery nebo podvodníky, ale také na novináře, informátory nebo výzkumníky v oblasti IT bezpečnosti.

Příklad:

Články o „neoprávněném přístupu“ nebo „zneužití dat“ by se již mohly v některých zemích uplatnit, když novináři zveřejní uniklá vládní data nebo když bezpečnostní výzkumníci odhalí zranitelnosti.

Dohoda navíc umožňuje přeshraniční výměnu uživatelských údajů – bez jasné soudní kontroly a v některých případech dokonce bez informování dotčeného státu.

Kritici proto hovoří o „digitální exteritorialitě“, která by mohla podkopat národní zákony na ochranu údajů.

Hostitelská země: symbolická a problematická

Skutečnost, že se podpis odehrává právě ve Vietnamu, je více než symbolická. Země je pravidelně kritizována za online cenzuru, sledování a pronásledování blogerů.

V posledních letech vietnamská vláda zatkla desítky lidí poté, co zveřejnili příspěvky na sociálních sítích – často na základě obvinění z „šíření dezinformací.“

Právě tam chce OSN stanovit globální standard pro digitální vyšetřovací pravomoci. Skupiny pro lidská práva to považují za dvojí signál: oslavu diplomacie, ale také za varovný signál pro základní digitální práva.

Kdo podepisuje – a kdo váhá

Podle UNODC vyšle do Hanoje svoje delegace více než 100 členských států.
Mimo jiné se chtějí podepsat:

• Vietnam, Rusko, Čína, Brazílie, Jižní Afrika, Indie, Egypt, Saúdská Arábie a několik dalších zemí globálního Jihu.
• Svůj souhlas signalizovala také řada afrických a latinskoamerických zemí, protože očekávají podporu při vymáhání cenzury a práva.
• V Evropě se očekává, že podepíší smlouvu Francie, Španělsko, Itálie a Řecko, zatímco Německo a Rakousko nejprve tlačí na právní přezkum.
• Švýcarsko v současné době zvažuje podpis, ale podle ministerstva zahraničí by rádo znovu vyjednalo „závazné záruky lidských práv.“

Nejasný zůstává postoj USA, Kanady a několika členských států EU, které již nyní považují Budapešťskou úmluvu z roku 2001 za dostatečný rámec.

Washington signalizoval, že „vítá“ Hanojský pakt, ale že ratifikace v Kongresu „není v krátkodobém horizontu realistická.“ Japonsko a Austrálie se také zdráhají, zejména kvůli obavám o datovou suverenitu a vliv autoritářských států na výklad smlouvy.

Jak má být smlouva prováděna?

Jakmile bude pakt podepsán, vstoupí v platnost, jakmile jej ratifikuje 40 států.
Pak začíná hluboký proces:

1. Přizpůsobení národních zákonů – státy musí přizpůsobit své trestní zákony novým normám. Ochrana údajů a svoboda tisku se často stávají trumfy při vyjednávání.
2. Zavedení nových datových kanálů – v budoucnu si policie a zpravodajské služby budou moci vyměňovat informace přímo, aniž by se musely spoléhat na diplomatické postupy vzájemné právní pomoci.
3. Školicí a technologický fond – OSN plánuje programy na technické vyzbrojení rozvojových zemí. Kritici varují, že by to mohlo autoritářským vládám poskytnout přístup ke sledovacím technologiím, které použijí proti vlastnímu obyvatelstvu.
4. Revizní panel – OSN chce zřídit „Výbor pro kybernetickou kriminalitu“, který by zkoumal stížnosti a případy zneužívání. Tento orgán by však byl politicky obsazen, jeho nezávislost je považována za spornou.

Kritické hlasy a otevřené otázky

Zatímco většina vlády v Hanoji oslavuje smlouvu jako „milník,“ zůstává otevřenou otázkou, kdo vytyčí hranice dohledu.

Organizace pro digitální práva zdůrazňují, že bez jasných ochranných mechanismů proti politickému pronásledování a bez povinností transparentnosti žádostí o údaje se smlouva stane právní šedou zónou s globálním dopadem.

Obavy jsou reálné: některé státy již využívají stávající kybernetické zákony k pronásledování disidentů, novinářů nebo prosazování cenzury. Pokud bude Hanojský pakt ratifikován, mohla by být tato praxe v budoucnu legitimizována podle mezinárodního práva.

Závěr: Mezi ochranou a dohledem

Pakt OSN o kybernetické kriminalitě by nepochybně mohl pomoci rychleji a efektivněji bojovat proti skutečným kybernetickým hrozbám.
Ve své současné podobě však hrozí, že posune rovnováhu mezi bezpečností a svobodou ve prospěch státní kontroly.

Pokud jsou ochrana údajů, svoboda tisku a digitální sebeurčení obětovány v boji proti „kybernetické kriminalitě“, pak se z ochranného nástroje stane globální mandát dohledu.

Podpis v Hanoji tak znamená nejen začátek nového právního rámce, ale také začátek závodu o definici digitální svobody.