V minulosti nebyly vydány pouze předpovědi klimaalarmistů, které jsou vesměs mylné, ale také mnoho předpovědí „klimaskeptiků,“ tedy těch, kteří odmítají klimatickou agendu, často dokonce za cenu značných perzekucí.
Klimatologie dnes dávno není o vědě, ale o šíření narativu, který nesmí být zpochybňován. Ti, kteří se pořídí, dostávají lukrativní posty, granty a dotace a mnohdy i slávu.
Ti, kteří se nepodřídí, jsou propouštěni z práce, dehonestováni a perzekuováni. Přesto se stále najde dostatek odvážných vědců, kteří se odmítli sklonit před klimatickým kultem, podle kterého se vinou lidské činnosti žene svět do záhuby…
Jedním z nich je také Christopher Monckton, jehož prohlášení a předpovědi vyvolaly významnou debatu. V roce 2009 mimo varoval, že klimatický summit OSN v Kodani má za cíl ustavit „nevolenou světovou vládu.“
K tomu sice nedošlo po tomto summitu, nicméně politika – i díky klimatické agendě – nyní skutečně k takové světové vládě spěje. A to zejména za pomoci Agendy 2030, schválené 6 let po uvedeném výroku.
Dalších devět z jeho předpovědí či výroků o klimatu se již ukázalo jako pravdivých.
1. Globální oteplování se v posledních desetiletích zpomalilo
Prohlášení: Monckton poznamenal v různých přednáškách, včetně projevu v roce 2009 v St. Paul, Minnesota, že nedošlo k významnému globálnímu oteplování po dobu 15 let.
Výsledek: Zatímco globální teploty celkově rostly, v období od konce 90. let do začátku roku 2010 došlo k pomalejšímu tempu růstu povrchové teploty, což se často označuje jako „přestávka v globálním oteplování.“
Studie, jako jsou ty od NOAA, potvrzují snížený trend oteplování během tohoto období, i když to bylo později připisováno přirozené variabilitě a absorpci tepla oceánem spíše než zastavení oteplování.
2. Variabilita arktického mořského ledu
Prohlášení: Monckton v přednášce v roce 2013 tvrdil, že arktický mořský led neubývá konzistentně a uváděl období obnovy, jako například v březnu 2013.
Výsledek: Rozsah arktického mořského ledu byl v březnu 2013 vyšší než v předchozích letech, podle Národního střediska pro data o sněhu a ledu (NSIDC), což ukazuje na krátkodobou variabilitu. Například v březnu 2013 byla rozloha asi 15 milionů kilometrů čtverečních ve srovnání s rekordním minimem 14,5 milionu v roce 2012.
3. Středověká teplá perioda byla srovnatelná s dneškem
Prohlášení: Monckton v několika prezentacích tvrdil, že Středověká teplá perioda (MWP) byla stejně teplá nebo teplejší než současné teploty, přičemž citoval historické klimatické údaje.
Výsledek: Některé paleoklimatické studie, jako ty od Lamba (1965) a některé zástupné rekonstrukce, naznačují, že části severní polokoule během MWP (zhruba 950–1250 n. l.) zažily vyšší teploty. Regionální údaje, zejména v Evropě, podporují v některých oblastech teplá období.
4. CO2 má sociální výhody
Prohlášení: V článku pro Světovou federaci vědců Monckton tvrdil, že CO2 má společenský přínos, nejen náklady, kvůli své roli v růstu rostlin.
Výsledek: Bylo prokázáno, že zvýšené hladiny CO2 zvyšují fotosyntézu u některých rostlin (rostliny C3, jako je pšenice a rýže), což vede k „ekologičtějšímu efektu“ pozorovanému v satelitních datech. Studie z roku 2016 v Nature Climate Change odhaduje 30% nárůst globální vegetace v důsledku hnojení CO2 od 80. let 20. století.
5. Klimatické modely předpovědi oteplování příliš přehání
Tvrzení: Monckton opakovaně ukázal, že klimatické modely zveličují budoucí oteplování s odvoláním na nesrovnalosti mezi předpověďmi modelů a pozorovanými teplotami.
Výsledek: Některé studie, jako ty od Johna Christyho v roce 2017, ukázaly, že určité klimatické modely (např. CMIP5) nadhodnotily oteplování uprostřed troposféry v tropech ve srovnání se satelitními daty z let 1979–2015. Pozorované oteplení bylo asi 0,13 °C za desetiletí, zatímco některé modely předpovídaly až 0,21 °C.
6. Žádné výrazné zrychlení vzestupu hladiny moře
Prohlášení: Monckton ve svém projevu v roce 2010 řekl, že projekce dramatického vzestupu hladiny moře (např. metry do roku 2100) jsou přehnané a předpovídají pouze mírný nárůst (např. 6 cm).
Výsledek: Přílivoměr a satelitní data ukazují globální vzestup hladiny moří v průměru o 3,7 mm/rok v letech 1993–2020, přičemž v mnoha souborech dat není jasné zrychlení nad tuto rychlost. Například zpráva NOAA z roku 2022 předpokládá do roku 2100 0,3–0,5 metru podle mírných scénářů, což je mnohem méně, než tvrdili dřívější alarmisté.
7. Růst antarktického mořského ledu
Monckton v roce 2013 tvrdil, že nárůst antarktického mořského ledu kompenzuje ztráty Arktidy.
Výsledek: Od roku 1979 do roku 2014 se rozsah antarktického mořského ledu mírně zvětšil a v září 2014 dosáhl vrcholu na 20,1 milionu kilometrů čtverečních, což částečně kompenzovalo úbytek Arktidy.
8. Žádné hromadění tepla v oceánech po celá desetiletí
Prohlášení: Monckton v přednášce v roce 2010 tvrdil, že „po dobu 50 let nedošlo k žádnému nahromadění tepla v oceánu“, přičemž citoval výzkumníky jako Catia Domingues.
Výsledek: Zatímco obsah tepla v oceánech se od 70. let 20. století zvýšil, rané soubory dat (před rokem 2000) vykazovaly nejistoty a některé studie, jako Levitus et al. (2005), ukazovaly pomalejší příjem tepla v určitých obdobích, zejména v horních vrstvách oceánu.
9. Skepse vůči „97% konsensu“ o změně klimatu
Prohlášení: Monckton je spoluautorem článku, který tvrdí, že široce citovaný „97% vědecký konsensus“ o antropogenním globálním oteplování je nepravdivý a odhaduje jej spíše na 0,35%.
Výsledek: Číslo 97 % ze studií jako Cook et al. (2013) bylo kritizováno za metodologické problémy, jako je subjektivní kategorizace článků. Moncktonových 0,35 % je podhodnoceno, ale analýzy podobné těm od Legatese a kol. (2015) naznačují, že konsensus ohledně katastrofického oteplování je mnohem nižší než 97 %.
