V Kanadě se může nechat zabít téměř kdokoli. A pokud vás zbaví svéprávnosti, pak vás mohou zabít i bez vašeho svolení, neboť o vašem životě a smrti v takovém případě rozhodují příbuzní.
Kanadský zákon se výrazně rozvolňuje, takže by už zřejmě bylo jednodušší vyjmenovat kategorie lidí, kteří se jen tak nemohou nechat zabít.
Snad jen mladí, šťastní a zcela zdraví. Jinak se může nechat zabít takřka kdokoli a chystá se i zákon, podle kterého bude možné legálně zabít i děti.
S rozšířením možnosti eutanazie vstoupí v platnost zákon, který má nabídnout smrt osobám trpícím výhradně tělesným postižením nebo duševní chorobou.
Skupiny osob se zdravotním postižením tento plán téměř jednomyslně odsoudily. Liberální vláda jej kvůli odporu celé kanadské společnosti dvakrát odložila, ale nezrušila.
Ve skutečnosti již těmto skupinám eutanázie nabízena je, ale v případě přijetí zákona bude eutanazie nabízena ještě širším masám.
Dokonce i Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, který začátkem tohoto roku zkoumal, zda Kanada dodržuje Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, dospěl k závěru, že se Kanada pouští do „státem sponzorované eugeniky“ a vyzval kanadskou vládu, aby zrušila rozšiřující se režim eutanazie.
Skupina pro práva osob se zdravotním postižením Inclusion Canada a několik dalších se k tomuto orgánu obrátily s požadavkem, aby bil na poplach ohledně kanadské politiky eutanazie.
Kanaďané s tělesným postižením se již léta snaží upoutat pozornost vlády. Mezinárodním titulkům pravidelně dominují příběhy těch, kteří žádají o eutanazii, protože nemohou dostat potřebnou podporu nebo péči. Vláda těmto příběhům dosud nevěnovala pozornost.
Příběh, který nedávno zveřejnila Samantha Smithová, obhájkyně obětí muslimských znásilňovacích gangů, poukazuje na ponurý stav Kanady.
Stojí za to si ho přečíst v plném znění:
Jeden z mých příbuzných pracuje jako zdravotník v Kanadě. V domově důchodců, kde pracoval, provedl několik procedur asistované smrti, než v nich odmítl pokračovat.
V jednom případě se rodina mentálně postiženého muže rozhodla, že chce, aby byl utracený. On sám nechtěl zemřít. Ale ze zákona byli donuceni ukončit jeho život. Drželi ho za ruku, zatímco jim říkal: „Mám hlad“ a „Mám žízeň.“
Ten chudák nechápal, co se s ním děje, když byl nacpán léky, které ho měly zabít, a můj rodinný příslušník plakal pro duši, která byla zbytečně ztrácena. Nebyl smrtelně nemocný.
Nebyl nijak zvlášť starý. Neumíral. Nechtěl zemřít. Ale neměl na výběr. Protože jeho rodina považovala jeho život za postradatelný a vláda jim dala pravomoc ukončit jeho život bez ohledu na jeho potřeby nebo přání.
A když můj rodinný příslušník řekl svému nadřízenému, že v těchto zákrocích nemůže pokračovat – že mu to jeho svědomí nedovolí – bylo mu řečeno, že je to jeho „zákonná povinnost“ jako zdravotníka.
Stále odmítal. Ale ne každý bude mít morální sílu nebo statečnost mého rodinného příslušníka.
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly a přesně k tomu otevírá dveře zákon o asistované smrti. Začíná „volbou“ a „důstojností.“ Sebevražda se ale nedělá jen „když si to pacient přeje.“
A země, kde je již legalizována, nám ukázaly krutou realitu. V Nizozemsku ke 40 % úmrtí v důsledku eutanazie dochází bez souhlasu pacienta.
Jde zpravidla o pacienty zbavené svéprávnosti, za něž rozhodují jejich příbuzní.
V Kanadě byla eutanazie nabídnuta paralympioničce, která si požádala pouze o pomůcku pro mobilitu.
Pokud se to může stát tam, stane se to i tady, jakmile se eutanázie uzákoní. Lidé budou zabiti i proti své vůli…
Podivejme se na to rozumne, lidi je svete jako sracek.
Jde spise o to jak levne a rychle eeliminovat ty, ktere se nehodi pro dalsi chov ani pro praci.
Priroda v tomhle postupuje stejne.
Pokud vlk nemuze lovit, nikdo se nepta proc. Proste chcipne.
Pokud clovek nemuze pracovat, nikdo se nepta proc. Proste chcipne.
Vás asi nenapadne, že by se to mohlo týkat i vás?
Takto se půjde zbavovat i politicky nevyhovujících lidí. Prohlásí je za nesvéprávné a dají je do cvokárny a tam je v rámci nějakého zajisté ušlechtilého, etického programu ZABIJÍ. Tak pozor čtenáři našich oblíbených webů.
A podívejme se, i příbuzní se v rámci dědictví můžou na neoblíbeného člena rodiny domluvit. Je to doslova brána do pekla. Já než bych se k tomuhle propůjčila, raději bych dělala uklizečku.
https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/dalsi-zvrhlost-dospeli-muzi-v-tangach-tanci-pred-detmi-v-berline/
Ano, lidi je jak sracek, a proc by to mela byt tragedie, kdyby se to utraceni stalo i mne? Kanadske kriminaly jsou plne lidi odsouzenych jen za to, ze nemeli penize na draheho advokata, ti se jeste radi nechaji uspat, nez aby stravili dlouhe roky v kanadskem kriminale za nic. Staci obvineni, vy nejste financne schopni ho vyvratit a jste odsouzeni. A pokud jste prodali svuj dum a vyhrali prvni kolo, prokurator se odvola a druhy barak na prodej uz nemate. V tom pripade smrt je lepsi.
za Spartaka sa degenerati likvidovali, aby neoslabovali vyvoj.
treba zacat politikmi, bankarmi, sudcami, MUDr-cami, …. tam ich je 99,99 dementov %
Rozhořčení nad euthanasií je pokrytecké, když si uvědomíme, že lidské životy končí ve válkách a na ulicích. V USA zemřelo v roce 2023 100000 narkomanů, převážně uživatelů fentanylu. To je víc
než byly celkové americké ztráty ve Vietnamu. Idioti z těch nejmocnějších vymýšlejí nové a nové války. Stačí rozpoutat trochu té nenávisti a už to jede. Stačí něco žvanění o lidských právech, hodnotách a vhodná nálepka označující nové podlidi k zabíjení. Stačí slouhové, kteří pro páníčky dávají peníze a zbraně na stůl. Euthanasie má „nóbl“ formu v podobě „odpojení od přístrojů“ na němž se dohodnou rodinní příslušníci s lékaři. Medicina pokročila a lidské tělo je možné udržovat při (ne)životě velmi dlouho. Jenže „udržování“ vyžaduje prostor, personál, léky a vše dohromady peníze. Otázka je co si může dovolit stát a co rodina. Nezaregistroval jsem žádnou kritiku kanadské vlády za zbrojení, ale její přístup k euthanásii rozhořčuje. V souvislosti s Kanadou zmíním zajímavý úkaz: Místo tradičního pohřbu je oznámeno, že na přání zesnulého byla provedena kremace s odstupem času dojde na „oslavu života“ někde v klubu nebo restauraci. Ušetří se několik tisíc dolarů. Euthanásie je složitý problém eticky – lékaři přece nemají zabíjet, ale udržovat při životě – a k tomu přistupuje oblíbená hrozba zneužití. Jenže pak se musíme ptát, kolik životů ztrácíme nedostupností lékařské péče a nedostatkem léků. Kolik životů ztratíme ještě dřív než předražené zbraně budou použity.