Utrpení Reinera Füllmicha nekončí: Poté, co padl rozsudek, přichází další žaloba a nový soudní proces

Případ Reinera Füllmicha sleduji od samého počátku, tedy od jeho únosu z Mexika a uvěznění, přes útrapy v samotném vězení až po konečný rozsudek, který padl před několika týdny.

Každý, kdo tuto kauzu sledoval a zná celé pozadí, samozřejmě ví, že vše bylo od začátku do konce účelově zkonstruováno tak, aby byl nepohodlný disident uvězněn a nemohl mít žádný politický vliv.

Zkušený právník měl navíc svědčit u několika soudů s „Covidovými zločinci,“ čemuž bylo také díky jeho uvěznění zabráněno.

Jenže nedávný soudní proces, ve kterém byl Reiner Füllmich odsouzen zemským soudem v Göttingenu ke třem letům a devíti měsícům vězení, nebude posledním.

Zřejmě v zájmu jeho definitivní likvidace se chystá další soud, jehož verdikt může původní trest výrazně prodloužit, což může pro Reinera Füllmicha znamenat trest doživotní.

A to nejen kvůli jeho věku, ale zejména proto, že je ve vězení vystavován izolaci a mučení, jak již opakovaně prozradil.

Právě tyto podmínky v kombinaci s věkem, mohou vést k tomu, že se v současné době nejznámější německý disident už nikdy nedostane na svobodu.

Co tedy bude následovat?

1. Proběhne druhý proces a Füllmich se musí zodpovídat v dalším případě – tentokrát ze 16 obžalob souvisejících s údajnými nelegálními platbami. Obzvláště výbušné je, že tento proces bude veden stejnou komorou, která již vynesla první rozsudek. Naděje na spravedlivý a nestranný proces nadále slábne.

2. Je možné podat odvolání nebo ústavní stížnost. Obhajoba by se mohla proti rozsudku odvolat. Pokud by se to nepodařilo, je otevřená i cesta k ústavní stížnosti. Dochází k masivnímu porušování základních práv – zejména práva na spravedlivý proces a na humánní podmínky zadržování.

3. Rostoucí mezinárodní pozornost. S každým novým odhalením roste mezinárodní zájem o tento případ. Organizace pro lidská práva a právní pozorovatelé – včetně těch ze zahraničí – vnímají řízení proti Füllmichovi jako příklad zpolitizované justice v západním právním státě. Pokud Německo na obvinění přesvědčivě nezareaguje, riskuje ztrátu důvěryhodnosti i na diplomatické úrovni.

Po vynesení rozsudku se Füllmich tvářil klidně a usmíval se, když zvolal ke stojícím divákům: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ Pro mnohé je tento obraz symbolem soudního systému, který v politickém případě nejedná nezávisle, ale spíše represivně.

Vzhledem k druhému soudnímu řízení před stejným senátem, dlouhodobé izolaci a částečnému odmítnutí započítání doby odnětí svobody, se stále častěji klade otázka: Má to stále něco společného s právem – nebo se to už dávno stalo otázkou politického odstrašování?

Pravděpodobně jde v tomto případě nejen o odstranění nepohodlného disidenta, ale také o výstrahu pro případné další odpůrce režimu, kteří by se chtěli vydat ve Füllmichových šlépějích třeba při příští „plandemii.“