Jak nové systémy umělé inteligence dokáží identifikovat každou osobu i bez biometrických dat

Dnes je již známo, že lze každého jedince identifikovat nejen na základě otisků prstů, ale i podle skenu duhovky nebo obličeje. Ale už  méně se ví, že existuje také nástroj, který dokáže každého jedince identifikovat i bez uvedených biometrických dat a bez nutnosti vidět obličej.

Zatímco veřejné debaty o rozpoznávání obličejů, sběru biometrických údajů a nebezpečích totálního sledování jsou stále hlasitější, v USA si razí cestu nová generace hromadného sledování – tichého, efektivního a sotva regulovaného.

Jeho název: „Track.“ Tento systém, vyvinutý technologickou společností Veritone, slibuje identifikaci lidí bez rozpoznávání obličeje – a právě to ho dělá tak nebezpečným.

„Track“ nepoužívá biometrické údaje, jako je duhovka nebo rysy obličeje. Místo toho software používá kombinaci proměnných, zdánlivě neškodných atributů: výšky, chůze, barvy vlasů, oblečení, tašek, dokonce i náramkových hodinek nebo log na tričkách.

Software dokáže automaticky detekovat pohybové vzorce z videozáznamů a spolehlivě sledovat osoby napříč více kamerami, i když si převléknou oblečení, změní se světlo nebo je kvalita kamery špatná.

Co zní jako nástroj pro boj se zločinem, je ve skutečnosti masivní bránou do světa všudypřítomného a nepozorovaného totálního dohledu.

Mnoho amerických měst a států nyní schválilo zákony, které omezují nebo zcela zakazují používání softwaru pro rozpoznávání obličejů policií.

„Track“ však tato omezení chytře obchází: Tvrdí se, že se nepoužívají žádné biometrické údaje – nedochází tedy k porušení platných zákonů.

Tato právní šedá zóna činí dohled pro úřady obzvláště atraktivním: sledování bez politického odporu, bez publicity, ale s téměř stejnou účinností.

Produkty Veritone již používá řada policejních oddělení a také Ministerstvo spravedlnosti a vnitřní bezpečnosti USA. V budoucnu bude mít „Track“ přístup k živým streamům v reálném čase.

To by umožnilo trvalé a bezproblémové sledování osob ve veřejných prostorách – nejen podezřelých, ale všech.

Co se stane se shromážděnými daty? Jak dlouho se skladují? Kdo k nim má přístup? Odpovědi zůstávají vágní – a to je právě část problému.

„Track“ není neškodnou alternativou k rozpoznávání obličeje. Je to jeho funkční ekvivalent – ​​jen flexibilnější, méně viditelný a obtížněji právně napadnutelný.

Pokud k identifikaci osoby stačí oblečení, pohybové vzorce a předměty denní potřeby, pak ve veřejných prostorách již neexistuje žádná anonymita. Každý se stane chodícím aktem.

Ukazuje se, že technologie sledování neustupuje – pouze se přizpůsobuje. Místo respektování demokratických hranic je technologie navržena tak, aby je obcházela. Bez publicity, bez kontroly, bez jasných pravidel.

Otázkou už není , zda jsme sledováni – ale jak nepozorovaně se to nyní děje. Pokud nechceme, aby se veřejný prostor stal digitálním panoptikem, musíme jednat hned. Protože technologie se už naučila rozeznat nás i bez obličeje.