EU jako ideologický, bezpečnostní a ekonomický koncentrační tábor: Analýza Centra pro geostrategická studia

Článek, jehož výtah najdete níže, byl zveřejněn v rámci oslav 80. výročí osvobození Evropy od německého nacismu. Článek se však nevrací do historie, ale spíše nachází paralely se současností.

Upozorňuje na situaci v EU, která je velmi podobná té, která zde byla před válkou, jejíž konec byl v minulých dnech oslavován.

Jenže právě v EU byly oslavy doprovázeny spíše ohýbáním historie, takže občas mi nedá se ptát, jak dlouho potrvá, než se v Bruselu objeví před jednou z budov socha Hitlera či Bandery.

A samozřejmě nejen v Bruselu, také u nás již dochází k viditelným snahám o ohýbání nedávné historie, jak jsme mohli vidět na příkladu  Foltýna.

Fialův strategický komunikátor si vzal zřejmě za příklad ty, jejichž potomkům se chodí na srazy Sudetoněmeckého landsmanschaftu klanět naše politická spodina.

Nicméně komentovat naše politické dno je ztrátou času, tentokrát se podíváme spíše na ty, kteří si tuto sebranku vodí, tedy na EU.

Než však půjdeme na analýzu politiky EU z pohledu Centra geostrategických studií, na chvíli ještě odbočím k průzkumu, který je jasnou ukázkou toho, jak dalece dokáže válečné štváčství EU a některých evropských vlád dohnat lid k obavám z další velké války.

Nikde na světě se aktuálně lidé nebojí války tak jako v některých evropských zemích, kde probíhal průzkum na toto téma.

V průzkumu nebyla zahrnuta celá Evropa, nicméně Polsko, Německo (nově s Merzem), Francie, Nizozemsko a Švédsko mají jedno společné: v čele země jsou fanatičtí váleční štváči.

Není jistě náhoda, že právě tam se občané bojí války zdaleka nejvíc. Níže je uvedeno procento občanů, kteří jako svoji největší obavu uvedli válečný konflikt (srovnání let 2024 a 2025):

Průzkum pro srovnání zjišťoval totéž i v jiných částech světa. 

Zajímavé je, že ozbrojený konflikt není pro lidi v Jižní Americe žádným velkým problémem, protože pouze méně než pět procent respondentů v Brazílii, Chile, Kolumbii, Argentině a Peru označilo válku za hlavní obavu.

A nyní již ke slíbené analýze Dragany Trifković z Centra geostrategických studií z 8. května 2025.

Ředitelka Centra pro geostrategická studia, Dragana Trifković, bije na poplach kvůli autoritářskému, agresivnímu a antisociálnímu směřování Evropské unie a přirovnává její vývoj k ideologickému, bezpečnostnímu a ekonomickému „koncentračnímu táboru.“

Prostřednictvím série geopolitických analýz a konkrétních příkladů vykresluje portrét Evropy uzavřené dialogu, podléhající militarizaci, v krizi demokratické legitimity a zapojené na nebezpečně totalitní scéně.

Evropa, padlá, ale arogantní mocnost

Podle Trifkovićové se Evropská unie chová, jako by stále měla strategickou autoritu, přestože byla na světové scéně marginalizována.

Konference „Evropa bez válek a sankcí“, která se navzdory tlaku konala ve Vídni, odhalila zásadní konsenzus: evropský establishment odmítá jakýkoli mírový dialog, na rozdíl od nedávného navázání diplomatických vztahů mezi Washingtonem a Moskvou.

Zdá se, že Brusel se více zajímá o udržení své moci než o deeskalaci.

Kontinent pochodující vstříc válce

Strategický plán „Reaktivita 2030“ a program „ReArm Europe“ představují zlomový bod: EU nyní přijímá logiku masivního znovuvyzbrojování a zároveň označuje Rusko za hlavní hrozbu.

V Evropě, která je již tak v hospodářské krizi, se na obranu plánuje rozpočet přesahující 800 miliard eur. Trifkovićová to vnímá jako potvrzení militarizace, motivované nikoli skutečnou bezpečností Evropanů, ale agresivní ideologií vnucenou shora.

Fantomová demokracie

V Evropském parlamentu se volení zástupci podle Trifkovićové chovají jako naprogramované stroje a jen předstírají pluralismus. Technokratická elita ignorovala vůli lidu, kriminalizovala opozici a využívala soudní, mediální a policejní instituce k umlčení disidentských hlasů.

Tato „měkká diktatura“ je údajně posilována digitální cenzurou a svévolným omezením svobody pohybu, jak dokládá několik nedávných případů v Rakousku, Lotyšsku a Moldavsku.

Válka informací a služeb

Trifkovićová obviňuje „zbytky“ CIA a jejich britské a evropské zástupce ze sabotáže mírových pokusů manipulací s vládami a veřejným míněním.

Reorganizace amerických zpravodajských služeb za Trumpa měla údajně v Evropě bumerangový efekt, protože tajná síť, v níž se mísí tajné služby, náboženské skupiny a teroristické živly (zejména Kosované), údajně udržuje napětí.

Tato interpretace naznačuje nadnárodní instrumentalizaci Unie jako ozbrojeného křídla hybridních konfliktů.

Recese, deindustrializace, migrační chaos

Evropa trpí trojím šokem – energetickým, průmyslovým a sociálním. Německo, průmyslový pilíř kontinentu, zažívá přesun svých továren do Spojených států. 

Trifkovićová hovoří o strategii „ekonomické války proti lidu“ spojené s „dovozem chaosu“ prostřednictvím nekontrolované imigrace. 

Souvislost mezi ztrátou sociální soudržnosti a explozí kriminality je zdůrazněna, ale s obviňujícím tónem, který přesouvá odpovědnost na bruselské úřady.

Osvětim, znovuvyzbrojení, kolaps: srovnání trojitého šoku

Provokativní název článku „Koncentrační tábor EU “ vrcholí kontroverzní analogií: současný evropský projekt se stal svěrací kazajkou, nelidskou strukturou, která popírá svobody, vnucuje občanům extrémní oběti a pod rouškou demokracie vnucuje autoritářský řád.

Trifkovićová přirovnává válečné ekonomické plánování k civilizačnímu regresu, kde  Evropa, stejně jako před rokem 1939, riskuje zničení kvůli své aroganci…

Závěr

Článek Dragany Trifković nabízí zajímavý geopolitický pohled na současný vývoj Evropské unie.

Prostřednictvím silné rétoriky a pozoruhodných srovnání autorka vyjadřuje hluboké znepokojení nad rostoucí centralizací moci v Bruselu, strategickým znovuvyzbrojováním kontinentu a odsouváním disidentských hlasů na vedlejší kolej.

Její analýza zdůrazňuje řadu politických, ekonomických a sociálních transformací, které podle ní prohlubují propast mezi evropskými institucemi a občany.

Tento text odráží názory, které stále více sdílejí suverénní, avšak v rámci politiky EU potlačované proudy v Evropě.