Německý úřad pro ochranu ústavy klasifikuje skupiny, které bojují proti pedofilii, jako pravicově extremistické

V zemích EU je dnes pravicový extremista kdokoli, kdo není v plném souladu s globalistickou agendou. Stačí se vzepřít jediné její součásti – a rázem se dostáváte do takové škatulky.

Díky tomu tak mohlo dojít k bizarním jevům, kdy jsou pedofilní skupiny považovány za systémem podporované „LGBTQ aktivisty,“ zatímco ti, kteří proti pedofilii bojují, jsou zařazeni mezi „pravicové extremisty.“

Německo se už nějakou dobu řadí k zemím, kde se postupně pedofilie legalizuje, což je v souladu s požadavky WHO a OSN.

Zda jde zejména o snahu vyhovět samotným pedofilům či muslimům, u kterých je pedofilie legální a poměrně obvyklá, se můžeme jen dohadovat.

Podle všeho se však zdá, že se zde politická sebranka snaží vyjít vstříc oběma těmto protěžovaným skupinám.

V „boji proti pravici“ již neexistují žádné meze: Nyní jsou ti, kteří vystupují proti pedozločincům, očerňováni jako „pravicoví radikálové.“

Celosvětově podle Světové zdravotnické organizace (WHO) přibližně 1 z 5 žen a 1 ze 13 mužů zažilo sexuální zneužití před dosažením věku 18 let, přičemž významný podíl lze připsat pedofilním pachatelům.

Odhaduje se, že pedofilní činy postihují každý rok miliony dětí, přičemž UNICEF zdokumentoval více než 120 milionů případů sexuálního násilí jen u dívek mladších 20 let, z nichž mnohé jsou spojeny s pedofilií.

Vzhledem k tomu, že stát není schopen podniknout účinné kroky proti pedokriminalitě, stala se zavedenou praxe známá jako „pedo-hunting.“ Lidé se v rámci těchto iniciativ snaží sledovat, odhalovat nebo konfrontovat podezřelé pedofily.

Často využívají sociální média nebo seznamovací platformy, například předstíráním, že jsou nezletilí s falešnými profily, aby navázali kontakt s pedofily. Jakmile je zjištěno podezřelé chování – například prostřednictvím urážlivých zpráv – je to zdokumentováno a stíháno.

Původně tato metoda vznikla z občanských iniciativ, které chtěly předcházet zneužívání dětí, například ze strany skupin jako „Creep Catchers“ v Kanadě nebo podobných aktérů ve Velké Británii, kde stát léta kryl zneužívání dětí páchané migranty v gigantickém měřítku.

Legitimní a naléhavě potřebný boj proti pedokriminalitě je nyní využíván v „boji proti pravici“ a prezentován jako „nový koníček pravicových extremistů.“

Tuto věrolomnou hru v současné době zjevně hraje německý Federální úřad pro ochranu ústavy, protože vidí novou tendenci mezi pravicovými extremisty. „Jako formu akce se stále více zaměřují na téma pedofilů.“

Informuje o tom veřejnoprávní televize Tagesschau. Stejně nekriticky jako nesprávně je téma lovu pedofilů  reinterpretováno jako údajný nástroj „pravicové propagandy.“

Skutečné nebezpečí, které představují pedofilové, je dovedně zamlčováno, aby se vytvořila údajná politická instrumentalizace údajné ultrapravice.

„Úřad pro ochranu ústavy pozoruje, že pravicoví extremisté přitahují svými akcemi i apolitickou, násilnou mládež tím, že si z pedofilie dělají nepřítele.

Například Státní kriminální úřad Šlesvicka-Holštýnska vyšetřoval skupinu, která navazovala kontakty prostřednictvím sociálních médií a útočila na lidi, které podezřívala z pedofilních sklonů – včetně queer lidí, kteří byli do tohoto kontextu nesprávně zařazeni.“

Místo toho, aby se jasně pojmenovala závažnost pedokriminality, dovedně se vytváří dojem, že téma se jeví jako relevantní v první řadě až prostřednictvím pravicové agitace.

Toto rámování zlehčuje reálnou hrozbu zneužívání dětí a prezentuje ji jako pouhé projekční plátno pro radikály.

Zůstává však zcela nezmíněno, že v současné době je ze strany státu vyvíjena maximální snaha o ochranu těchto skupin pachatelů. Zejména za vlády semaforu se zintenzivnil projekt zakotvení ochrany „sexuální identity“ v Základním zákoně (pozn.: německá Ústava).

To logicky zahrnuje sexuální abnormality, jako jsou pedofilové nebo zoofilové. Ve Šlesvicku-Holštýnsku bojuje premiér CDU Daniel Günther přesně za to a aktivně prosazuje svůj požadavek na ústavní reformu.

Zemská vláda CDU společně se Zelenými požaduje, aby byla „sexuální identita“ zahrnuta do Základního zákona. Podobné návrhy podporují i opoziční strany FDP, SPD a SSW.