Německo: Ústavní soud rozhodl, že útokem na AfD je chráněn základní řád svobodné demokracie

AfD je v  podstatě jedinou německou opozicí. Ať už si tam lid zvolí cokoli jiného, vždy dostane tutéž politiku. To se ostatně ukazuje i nyní, kdy se chystá převzít vládu v zemi CDU a Merz, přičemž je předem deklarováno, že se bude pokračovat v politice nastavené končící vládou „semaforu.“

Povolené útoky na AfD a snaha o její zákaz jsou tedy v podstatě návratem země do 30. let, kdy byla také opozice perzekuována  a později zakázána.

Tento stav nyní potvrdil také soud, podle kterého je možné útočit na AfD, zatímco na jiné strany „jednotné národní fronty“ se útočit nesmí, neboť v takovém případě by došlo k porušení Ústavy.

Soud tak dal najevo, že práva daná politickým stranám Ústavou platí jen pro vybrané.

Podobná rozhodnutí mají velmi blízko k verdiktu, který by AfD definitivně vyřadil z politické soutěže. To je dnes ostatně v totalitní EU běžné, jak vidíme na příkladech z Rumunska a Francie.

Zásadní je, že tento rozsudek může být podkladem pro soudní rozhodnutí ve věci zákazu AfD, na který tlačí strany „jednotné národní fronty“ v podobě Zelených, CDU a SPD.

Tyto strany hodlají AfD zakázat tak, aby už nemohla kandidovat v parlamentních volbách za 4 roky. Díky tomuto rozsudku Ústavního soudu je tak strana k zákazu blíž než kdy jindy…

Německý soud rozhodl, že státní úředníci a vlády mohou využívat oficiální komunikační kanály k očerňování pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD).

A to navzdory faktu, že by to porušilo jejich ústavní mandát zůstat politicky neutrální.

Ústavní soud spolkové země Porýní-Falc zamítl dvě odpovídající žádosti AfD v rozhodnutí zveřejněném 2. dubna.

Strana se pohoršila nad příspěvkem na Instagramu z roku 2024, který zveřejnila Malu Dreyerová ze Sociálně demokratické strany (SPD), tehdejší ministerská předsedkyně Porýní-Falce, a také nad několika tiskovými zprávami na oficiálních stránkách vlády spolkové země Porýní-Falc.

V těchto zprávách a tiskových zprávách byla AfD obviněna z „šíření pravicově extremistických myšlenek“ a plánování „vyhoštění a deportace milionů lidí z rasistických motivů“ se svými výzvami k „remigraci.“

Strana byla také označována za „pravicově extremistického nepřítele ústavy.“

AfD tvrdila, že hanlivé poznámky porušily právo na rovné příležitosti pro politické strany, které nařizuje německá spolková ústava.

Učinila tak prostřednictvím oficiálních komunikačních kanálů úřadu předsedy vlády a zemské vlády – nikoli prostřednictvím stranických kanálů vládnoucí SPD.

Podle judikatury německého Spolkového ústavního soudu byl stát povinen zachovávat neutralitu ve vztahu k politickým stranám na základě zásady rovných příležitostí pro všechny podle článku 21 Ústavy.

Státní soud zamítl stížnost AfD, i když nezpochybnil, že oficiální příspěvky a tiskové zprávy porušily mandát neutrality.

„Napadené výroky zasahují do práva na rovné příležitosti,“  napsali do svého rozhodnutí předsedající soudci.

„Dotyčné výroky nejsou v souladu s požadavkem neutrality,“ uvedli a dodali, že AfD byla výslovně „negativně kvalifikována.“

„Oficiální poznámky byly ospravedlněny ochranou svobodného demokratického základního řádu,“ uvedli.

Soud rozhodl, že je přípustné obvinit AfD z ohrožování demokracie kvůli jejím vazbám na členy pravicově extremistické strany, kteří zastávají pravicově extremistické postoje, které jsou proti toleranci a svobodě projevu.

Soudci svůj argument podpořili citacemi ze zpráv ústavních ochranných agentur tří německých spolkových zemí – Durynska, Saska a Saska-Anhaltska – které všechny označily AfD za „jednoznačně pravicově extremistickou.“

Zjistili také, že není problém obvinit AfD z plánování deportace milionů lidí z rasistických motivů, i když sama strana taková tvrzení opakovaně popírala.

„Nezáleží na tom, jak si žadatel přeje, aby byl termín ‚remigrace‘ chápán,“ napsali soudci. „Rozhodujícím faktorem je spíše to, že výklad ‚remigrace‘ ze strany obžalovaného není svévolný a nepochopitelný.“

Závěrem Ústavní soud konstatoval, že Dreyerová jednala v přesvědčení, že je ohrožena lidská důstojnost a princip demokracie, a že útokem na AfD chránila základní řád svobodné demokracie.

Rozhodnutí vyvolalo v AfD pobouření.

Ulrich van Suntum, profesor ekonomie a konzervativní komentátor, označil  v příspěvku na X 3. dubna rozhodnutí za „skandální.“

„To znamená, že všechny právní bariéry proti pronásledování opozice vládnoucími stranami se nyní prolamují,“ napsal van Suntum.

Kritizoval také to, co nazval „úzkými stranicko-politickými vazbami“ mezi soudy a vládnoucími stranami.

Podle novin Junge Freiheit Lars Brocker – předseda Ústavního soudu Porýní-Falce a jeden ze soudců, kteří podepsali rozhodnutí proti AfD – získal stipendium od nadace přidružené k SPD a než se stal soudcem, pracoval pro zemskou vládu.