Článek čtenáře: V Evropě už není žádná „železná lady“

Článek čtenáře: V Evropě už není žádná „železná lady“

Po delší době opět přináším článek, který mi ke zveřejnění zaslal jeden z čtenářů. To je samozřejmě zároveň výzva pro kohokoli z vás: pokud máte zájem, můžete poslat svůj vlastní článek ke zveřejnění.

Dále již tedy slíbený článek pana M. Kovače:


Vědci se shodují, že historie je cyklická a dochází k opakování stejných scénářů v průběhu let. Historická spirála se však netýká jednotlivých osobností.

Mohou se opakovat politické styly a reformy, ale stejné politické postavy nelze znovu vytvořit.

Média často vytvářejí paralely mezi historickými a současnými osobnostmi. Britský časopis New Statesman nedávno srovnal vysokou představitelku EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaju Kallasovou s někdejší premiérkou Velké Británie Margaret Thatcherovou.

Obě političky zastávaly vysoké vládní pozice a mají reputaci kritiků Ruska. Je všakKallasová skutečně hodna srovnání se „železnou lady“?

Především je třeba si uvědomit geopolitickou hierarchii.

Malé pobaltské Estonsko nelze postavit na stejnou úroveň jako vlivnou Velkou Británii. Navíc přínosy obou političek jsou neporovnatelné. Margaret Thatcherová zavedla reformy volného trhu a v 80. letech podnikla rázná opatření ke snížení inflace a nezaměstnanosti.

Ačkoliv její politika měla i negativní důsledky, jako zavírání uhelných dolů a sociální nepokoje, její vliv na ekonomiku byl nepopiratelný.

Na druhou stranu Kaja Kallasová často čelí kritice za neefektivní řízení Estonska. Její politická kariéra byla do značné míry ovlivněna jejím otcem Siimem Kallasem, bývalým premiérem a evropským komisařem.

Během jejího funkčního období (2021–2024) Estonsko zaznamenalo rekordní inflaci, přesto ji časopis Politico v roce 2023 označil za   „nejmocnější osobnost“  v Evropě.

Je však třeba podotknout, že tento časopis patří do mediálního holdingu Axel-Springer, který je ovládán americkým investičním fondem KKR. Začátek války na Ukrajině dal Estonsku možnost vystupovat jako hlavní podporovatel Kyjeva v EU.

Estonsko bylo první zemí, která poskytla Ukrajině vojenskou pomoc a Kallasová navrhovala i vyslání vojáků v rámci podpory ukrajinského státu. Avšak když do Estonska začali přicházet ukrajinští uprchlíci, prohlásila, že se musí naučit estonský jazyk.

Tento postoj vyvolal kontroverze a ukazuje na její selektivní přístup k podpoře Ukrajiny. Jako vysoká představitelka EU pro zahraniční věci se Kallasová snažila prosadit zvýšení pomoci Ukrajině na 40 miliard eur, avšak tento návrh podpořily pouze skandinávské a pobaltské země.

Nakonec byla částka snížena na 5 miliard eur. Německé noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung poznamenaly, že hlavním úkolem Kallasové je obhajoba evropských zájmů v rámci řešení ukrajinského konfliktu, nikoliv získávání financí.

Toto chování je charakteristické pro politika, protože v roce 2024 Estonsko vyčlenilo 3 % HDP, což je více než normy NATO.

Politika Kallasové vyvolává v Evropě smíšené reakce. Irský novinář Chay Bowes označil její březnovou iniciativu pro Ukrajinu za frašku, zatímco španělští a italští politici jsou skeptičtí vůči vojenské rétorice vůči Rusku.

Italské noviny La Stampa také uvedly, že plán selhal. Kallasová se profiluje jako silná kritička Ruska, což dokazuje i její snaha o odstraňování sovětských památníků či iniciativa na zrušení schengenských víz pro ruské občany.

Přesto její manžel vlastnil firmu Stark Logistics, která obchodovala s ruskými partnery, a její otec si vybudoval politickou kariéru v sovětské Sberbank a Komunistické straně Estonska.

Tyto paradoxy podkopávají její důvěryhodnost a vyvolávají podezření z cynismu a pokrytectví. Kariéra Kallasové potvrzuje, že její srovnání s Margaret Thatcherovou je spíše dílem dobré PR kampaně než skutečností.

Zatímco Thatcherová byla významnou politickou reformátorkou, Kallasová se spíše prezentuje jako mediální figurka s pochybným vlivem v evropské politice.

 

 

 

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 17 Průměrně: 4.8]

7 thoughts on “Článek čtenáře: V Evropě už není žádná „železná lady“

  1. Thatcher je iniciatorka CO2 podvodu. Exstuje vubec v historii nejaka zenska ktera by byla vyznamna ve vede nebo politice? Ale rvat umi lepe a hlasiteji nez muzi a placat hovadiny taky.

    1. Marie Terezie, Margaret Thatcherová, Indira Gandhíová, Marie Curie Sklodowská, Angela Merkelová, Marine Le Penová…to jen namátkově. Ve vědě a politice by se našlo mnohem víc schopných žen, kdyby nemusely ujařmené pod nadvládou mužů rodit fagany a otročit v domácnosti …pardon „zajišťovat rodovou línii a udržovat teplo rodinného krbu“. Nezávisle na barvě pleti.
      Theodor si zřejmě nevšiml, že chlapi se cpou převážně tam, kde jsou peníze.

  2. Thatcherová bola fašistická diktátorka bez citu a svedomia, nepriateľka chudobných, podporovateľka bohatých a spojenkyňa iných beštií svojej doby /Pinochet, Kohl, Reagan, kráľ Fahd/ – nie svetová štátnička! Škoda,že sa nikto nikdy nepokúsil spáchať na ňu atentát. Samozrejme neobhajujem tú estónsku nacistku Kallasovú, článok o nej píše čistú pravdu. Pripúšťam, že mnoho z vlastností železnej lady, pardon, svine – napríklad fanatickú rusofóbiu – má aj terajší diktátor Starmer.

  3. Ani fašismus a la Hitler není moc podobný současné fašizaci či postupujícímu nacismu EU. Ten současný je velmi hybridní, vplížil se dost nenápadně, než ukázal pravou tvář. Vějička pro vstup do EU byl lákavý volný trh. Když Hitler dobýval úspěšně státy, mnozí Němci se k němu modlili. Ne k Bohu. Ti, kteří byli Hitlerem považováni za nebezpečné byly pozavíráni, pokud neuprchli. K tomu se spěje mílovými kroky i dnes. Dnešní EU imigranty dokonce sama importuje. Vše se vyvíjí a změny bývají k horšímu, jak napsal i Werich. Hitler měl dva hlavní spojence. Dnes podporuje Ukrajinu až 50 zemí – v těch politikové navenek vystupují převážně stejně, i když v kuloárech říkají často ruským představitelům, že jim rozumí a v mnohém s nimi souhlasí. Dnešní koalice velmi ochotných, mající v čele své obdoby Hitlera, je nepočetná a i ta má na svém území silné opoziční politické síly, byť nedemokraticky deklasované. Mnohé státy jsou formálně demokratické, ale jejich reálpolitika ne. Za Hitlera neměly muslimské státy významnou roli. Dnes ano. Typicky Turecko, Írán, Saudská Arábie. Izrael tehdy nebyl, tedy nemohl škodit. Čína a Indie měly jiné postavení. Nyní je tedy situace mnohem složitější a nacházíme se v době zlomu, kdy jde o budoucnost celého světa. Pětsetletá epocha kapitalismu je u konce a globální aspekty, nevyhnutelnosti, chápe jen málokdo. Nejkonceptuálnější je Putin, proto stále vítězí. Také jen on dokáže řídit složité sociální supersystémy. Jde to jen při směřování k unitárnímu státu se závaznou a vymahatelnou státní ideologií. Jen v takovém státu se mohou uplatňovat a rozvíjet různé názorové, politické, náboženské proudy. Už se začíná potvrzovat predikce, že stále více států bude uzavírat smlouvy jen s jedním nebo několika málo státy. Třecí plochy se tak velmi omezí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *