Německo: Velká vlna zelených bankrotů v solárním průmyslu

Německo, které se snaží v maximální míře přejít na solární a větrnou energii, si tím likviduje veškerý průmysl. Ten ze země prchá před předraženými energiemi a množstvím regulací, což se paradoxně týká i průmyslu solárního.

Na bezpočtu solárních panelů umisťovaných nejen v Německu, ale i v dalších evropských zemích zapojených do Green Dealu, tak již nyní vydělávají zejména čínské firmy.

Fakt, že budoucí německý kancléř, šéf CDU Merz, nevyloučil, že bude vládnout v koalici se Zelenými, jen potvrzuje, že tato politika bude v Německu velmi pravděpodobně pokračovat i po volbách.

A jak se ukazuje, tak udržení solárního průmyslu již nepomáhají ani tučné dotace.

Navzdory dotačnímu šílenství a veškeré politické podpoře v posledních letech se solární boom v Německu chýlí ke konci. Německý solární průmysl se rychle hroutí – navíc umocněný levnou čínskou konkurencí.

Nyní celá bublina, která vznikla díky politice za posledních pár let, praská.

Dlouho medializovaný solární průmysl je v troskách. To, co se v současnosti děje na německém trhu s takzvanými obnovitelnými energiemi, je jako ekonomický požár, který se šíří stále více.

Seznam insolventních společností zní jako seznam neúspěšných nadějí. Od Eigensonne přes Envoltec až po Wegatech – všichni již zmizeli ze scény. Zvláště pozoruhodné je, že mnohé z těchto společností nedávno předvedly působivá čísla růstu.

Případ Envoltec z Lipska je příkladem, jak dramatická je situace. Více než 800 zákazníků čelí ruinám svých investic. Právník Jens Reime mluví jasně: „Zákazníci musí předpokládat to nejhorší.“

Podmínky stanovené ve smlouvách jistě vyvolávají otázky – dohodnuté ceny byly často dvakrát vyšší než tržní sazba.

Případ Northvolt ve Šlesvicku-Holštýnsku je téměř symbolem selhání ambiciózních projektů energetické transformace. Do tohoto vlajkového projektu bylo investováno 620 milionů eur z peněz daňových poplatníků – peníze, které jsou nyní v sázce.

Nyní již selhávající federální vláda, která projekt představila jako maják energetického přechodu, musí sledovat, jak její plány pokulhávají.

Důvody poklesu jsou složité: čínští výrobci zaplavují trh nízkými cenami, zatímco německé firmy trpí vysokými provozními náklady a dramaticky klesající poptávkou.

Insolvenční správce Solarmax Michael Pluta popisuje situaci jednoznačně: „Vzhledem k extrémnímu poklesu cen na trhu, taženému dumpingovými cenami čínských výrobců, byla společnost nucena prodávat své produkty pod nákupní ceny.“

Paradox situace je zřejmý: právě ten průmysl, který byl považován za hybnou sílu již tak zcela katastrofálního energetického přechodu, je nyní sám v nebezpečí, že se stane obětí restrukturalizace.

Zatímco na dalších pochybných transformačních konceptech se v Berlíně stále pracuje, na trhu probíhá brutální otřes. Tento vývoj odhaluje slabiny hospodářské politiky, která je silně poháněna dotacemi.

Důsledky nenesou jen propuštění zaměstnanci a poškození zákazníci, ale v konečném důsledku celá společnost – jakožto daňoví poplatníci, spotřebitelé i aktéři energetického přechodu, který bude z hlediska bezpečnosti dodávek a cen nakonec katastrofální.

Protože o přežití nebojuje jen solární průmysl, ale i mnoho dalších (zejména energeticky náročných) společností.

To, že nás díky naší nebývalé závislosti na Berlínu náš hegemon dřív či později stáhne ke dnu s sebou, je celkem logické…