ESLP rozhodl: Islám není slučitelný s demokratickými principy

Ne, nemusíte se podivovat nad tím, že jste tuto zprávu neviděli v žádných médiích. Není to proto, že by tato média prostě pokračovala v propagaci islámu a ignorovala dnes již beztak proislámský ESLP (Evropský soud pro lidská práva). Je to jednoduše proto, že uvedený ortel tohoto soudu padl v době, kdy se ještě evropská politika většinově neřídila agendou, jejímž cílem je výměna evropských obyvatel.

Tento ortel pochází z roku 2003, tedy padl před více než 20 lety…

Evropský soud pro lidská práva tehdy rozhodl, že právo šaría je neslučitelné s Evropskou úmluvou o lidských právech z roku 1950. Při této příležitosti musel soud posoudit, zda má turecká vláda právo rozpustit tureckou islámskou stranu Refah kvůli hodnotám obhajovaným touto stranou (zejména právo šaría).

Soud potvrdil rozpuštění strany Refah.

Dnes je podobných stran plná Evropa, islámské strany s podobným programem najdete v Belgii, Německu, Holandsku, Francii, Švédsku a dalších zemích. O Turecku nemluvě, dnes je program tehdy zakázaného Refahu programem Erdoganovy strany.

Dnes je tedy tehdejší rozhodnutí zcela pošlapáváno, což jen potvrzuje neskutečný vliv, jaký má Muslimské bratrstvo či Katar na evropskou politiku. Tématu napojení na EU jsem se zde věnovala opakovaně, takže je zbytečné se opakovat.

Nicméně vidíme, jak daleko se salámovou metodou dostala Evropa za těch o něco více než 20 let.

V té době jsme ještě neznali výraz „islamofobie“ a v žádné evropské zemi se nemohlo stát, že by kdokoli skončil za drsnější kritiku islámu před soudem – či dokonce ve vězení, což je dnes stále běžnější praxe.

Islám bez práva šaría není islám. A právo šaría není kompatibilní s demokracií. to je ve zkratce závěr, který odvodil ESLP před více než 20 lety. Je mi jasné, že dnes, kdy je většina tamních soudců na „výplatní pásce“ Sorose, by již podobný ortel padnout nemohl.

Nicméně toto rozhodnutí ESLP ukazuje, jak moc jsme se vzdálili od toho, co bylo v dobách nedávno minulých považováno za fakt, ale například v Německu nebo Velké Británii by mohl jít kterýkoli občan za podobné prohlášení na sociálních sítích před soud – a možná dokonce i do vězení, jak vidíme na nedávných rozhodnutích britských rychlosoudů.

V oné době by dokonce i politické strany, které jsou dnes považovány za „ultrapravici,“ byly brány jako běžné středopravicové či pravicové strany – a to bez jakýchkoli nálepek xenofobů, islamofobů a neofašistů.

Ale vraťme se k onomu rozsudku:

 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. února 2003:

„Evropský soud ve Štrasburku sdílí analýzu, kterou provedla komora prvního stupně ohledně neslučitelnosti práva šaría se základními principy demokracie, jak vyplývají z Evropské úmluvy o lidských právech. Islámské právo je neslučitelné s demokracií a lidskými právy.“

Níže jsou uvedeny výňatky z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 31. července 2001, ve kterém se potvrzuje, že islámské právo je neslučitelné s demokracií a lidskými právy. Tento rozsudek potvrdil velký senát tohoto soudu dne 13. února 2003.

Diskuse je navždy uzavřena, šaría je právo neoddělitelné od islámu. Islám jako takový je tedy  neslučitelný s demokratickými principy a ústavami evropských zemí!

Islám a islámské právo nemohou existovat jeden bez druhého.

V podstatě by tak měl být na základě uvedeného rozsudku islám v Evropě zakázán. Či alespoň by měla být zakázána jeho propagace. Ale není.

Níže si můžete přečíst některé pasáže z konečného rozsudku:

• Ústavní soud připomněl, že takový systém (šaría), který má svůj původ v dějinách islámu jako politického režimu, odporuje pocitu příslušnosti k národu s legislativní jednotou a soudnictvím.

• Pro Ústavní soud by šaría byla protikladem demokracie do té míry, že je založena na dogmatických hodnotách a je opakem  nadřazenosti rozumu , koncepcí svobody, nezávislosti nebo ideálu humanity.

• Soud uznává, že právo šaría, věrně odrážející dogmata a božská pravidla stanovená náboženstvím, má stabilní a neměnný charakter. Principy jako pluralita v politické participaci nebo neustálý vývoj veřejných svobod jsou mu cizí.

• Soud poznamenává, že (…) výslovné odkazy na zavedení práva šaría jsou neslučitelné se základními principy demokracie, jak vyplývají z Úmluvy chápané jako celku.

• Je obtížné jak deklarovat úctu k demokracii a lidským právům, tak podporovat režim založený na právu šaría, který jasně vyčnívá z hodnot Úmluvy, zejména s ohledem na její trestněprávní pravidla a trestní proces, ponižování žen v rámci právního řádu a jeho zasahování do všech oblastí soukromého i veřejného života v souladu s náboženskými normami.

•  Ústavní soud také odkazuje na pojem džihád, který je ve svém primárním smyslu definován jako svatá válka a boj za totální ovládnutí muslimského náboženství ve společnosti.

• Soud také poznamenává, že poznámky poslance z Ankary (…) odrážely hlubokou nenávist vůči těm, které považoval za odpůrce islámského režimu. Soud se v tomto ohledu domnívá, že pokud inkriminované chování dosáhne vysoké úrovně urážky a blíží se negaci svobody náboženského vyznání druhých, sám ztrácí právo být společností tolerován.

Tolik ve zkratce jen malé výňatky z rozsudku, který padl již v roce 2001 a potvrzen byl pak v roce 2003.

Vývoj akceptace islámu v Evropě za posledních 20 let je bezprecedentní. To, co bylo tehdy nepřijatelné, je dnes nejen normální, ale dokonce podporované.

A co víc, může se také trestat kritika islámu, což už pocítila asi stovka lidí i u nás, když si za Hamáčka dovolili drsněji kritizovat islám. Ti skončili s pětiletou podmínkou, ale v některých jiných zemích se za „rouhání“ rozdávaly i nepodmíněné tresty.

Lze očekávat, že se postupně bude islamizace Evropy stále více normalizovat a kritika islámu stále tvrději trestat.

Obyvatelstvo obohacovaných zemí tak ani nepostřehne jak k tomu došlo – a jednoho dne zjistí, že už u nich skutečně vládne šaría.

A rozsudek ESLP se už dávno stal bezcenným cárem papíru…