Premiérka Alberty se vzepřela Trudeauově zelené agendě s odvoláním na zákon suverenity

Tuto informaci přináším zejména jako potvrzení faktu, že členské země EU mají ve vztahu k Bruselu mnohem menší suverenitu (de facto takřka nulovou) oproti tomu jakou suverenitou disponují jednotlivé státy USA či Kanady.

Zatímco všechny členské státy EU musí povinně plnit nařízenou klimatickou politiku, založenou na lžích o škodlivém CO2 a dusíku, v rámci jednotlivých států obou zemí se této politice vyhlášené v USA Bidenem a v Kanadě Trudeauem vzpírají.

Premiérka kanadské Alberty se nyní vzepřela centrální vládou nařízené klimatické politice „nulového uhlíku.“ Umíte si představit, že by se stejně zachovala jakákoli země EU?

To by bylo prakticky nemožné…

Je to akce, kterou podniklo několik červených států v USA: Blokování kontroly uhlíku zakořeněné v iniciativách „zelené energie“ vyvolaných federální vládou.

Nyní se zdá, že se tato dynamika rozšířila do Kanady prostřednictvím konzervativního vedení Alberty, protože premiérka Danielle Smithová se vzepřela Trudeauovu režimu tím, že se odvolávala na nedávno navržený zákon o suverenitě provincie.

Zákon o suverenitě je navržen tak, aby dal zákonodárnému shromáždění Alberty pravomoc identifikovat jakékoli federální programy nebo akce, které porušují ústavu Alberty, vláda by pak odmítla tyto programy realizovat.

Implementace tohoto aktu znamená, že v Kanadě konečně začal otevřený dialog o existenční hrozbě „cílů udržitelného rozvoje“ OSN a Agendy 2030.

Důvody odporu vůči cílům „čisté nuly“ byly znovu a znovu opakovány politickými kritiky, ekonomickými kritiky i vědeckými kritiky.

• Zaprvé, čistá nula, jak ji definuje OSN, je nemožná s využitím stávajících zelených technologií s neefektivní a nákladnou výrobou energie.
• Za druhé, ve většině případů zastánci čisté nuly odmítají uznat užitečnost jaderné energie jako prostředku ke snížení závislosti na ropě a plynu.
• Zatřetí, čistá nula by vyžadovala neustálý autoritářský dohled nad jednotlivými uhlíkovými emisemi a pravděpodobně i razantní snížení počtu obyvatel v krátkodobém horizontu.
• Za čtvrté, na ničem z výše uvedeného ani nezáleží, protože neexistuje žádný konkrétní důkaz o příčinném vztahu mezi člověkem produkovaným uhlíkem a globálním oteplováním.

Jinými slovy, údajná krize je podvod a neexistuje žádný důvod, aby nějaký národ, provincie nebo stát obětoval své energetické sítě.

Kromě velkého podvodu stagflace znemožnila kontrolu uhlíku i ekonomicky. Agresivní cenové skoky od roku 2020 způsobují, že plyn, ropa a uhlí jsou důležitější než kdy jindy při zachování základních služeb pro obyvatelstvo spolu s potřebami průmyslu.

Snížení dostupné nabídky tváří v tvář zoufalé poptávce by jen dále přilévalo olej do ohně inflace.

Když lidé čelí možnosti, že zmrznou nebo zemřou hladem, je jen malá šance, že budou poslouchat nepodložená tvrzení o klimatickém soudném dni od bandy ultrabohatých majitelů jachet, létajících soukromými, uhlík chrlícími tryskáči…