Strmý pád německé ekonomiky – 106 bankrotů za týden

Německá ekonomika, na které je ta naše plně závislá, zaznamenává strmý pád, jaký nemá obdoby. Právě nyní se ještě více ukáže, jak ničivá je nejen naše ekonomická závislost na Německu a EU, ale i lokajská politika, sestávající v dlouhodobém předávání naší suverenity a likvidaci soběstačnosti v mnoha oblastech.

Tímto směrem šly všechny naše předchozí vlády a tato nejedná jinak. Naše ekonomika bude ve svém pádu následovat tu německou. Mnoho firem v Německu bankrotuje, další se stěhují do jiných zemí – včetně USA a zbytek čeká bankrot záhy poté, co jim skončí fixace cen u energetických společností.

Jediné, co u nás způsobuje jisté zpoždění bankrotů za Německem je fakt, že nabízíme levnou pracovní sílu. To je již poslední „výhoda“.

Německo nám nyní jasně ukazuje, kam bude směřovat i naše ekonomika na této krachující zemi silně závislá…

14 895 bankrotů za rok, 106 za posledních sedm dní, 27 bankrotů jen od pátku (stav ke 3.10.): Nový projekt bývalého šéfa Bildu Juliana Reichelta dokumentuje krizi v Německu – a ukazuje skutečný rozsah politického selhání.

Projekt je na webu pleiticker.de popsán následovně :

Německá ekonomika klesá. Společnosti každým dnem krachují pod explodujícími náklady na energii a hlásí bankrot. Stále více lidí si už nemůže dovolit výdaje na běžný život. Pleiticker.de  dokumentuje krizi, kterou ministr hospodářství Robert Habeck nechce vidět: „Dokážu si představit, že určitá odvětví prostě prozatím přestanou vyrábět. Nedostaňte se do platební neschopnosti,“ řekl začátkem září ministr hospodářství. Pravda je, že vlna bankrotu už dávno dorazila.

Dokládají to nejen holá čísla na webu, ale i četné zprávy o dopadech neúspěšné politiky – například o již známých úpadcích firem, hrozících vlnách insolvencí na klinikách a v dalších sektorech nebo o hromadných výpovědích odběratelů plynu.

„ Skutečná “ inflace je také zkoumána:

1. Spolkový statistický úřad zařazuje do svého „nákupního košíku“ stovky produktů, které nejsou pro každodenní život většiny lidí vůbec rozhodující. Oficiální „nákupní košík“ obsahuje například cenový vývoj systémů domácího kina, surfů, služeb domácího personálu nebo návštěvy opery. 

Zejména pro chudší rodiny je inflace stěží o chození do opery, ale o cenách základních životních potřeb, jako je jídlo, topení a bydlení.

2. Cenový šok např. u elektřiny a plynu se u Spolkového statistického úřadu projeví až s velkým zpožděním, protože místo tržní ceny je zahrnuta především aktuální spotřebitelská cena. Pro většinu spotřebitelů jsou tyto fixované ceny např. u elektřiny stále důsledkem levnějších tržních cen z minulosti – skutečná tržní cena se ke konečnému spotřebiteli dostane až se zpožděním. Ale ztráta hodnoty peněz je tu již dnes – a nevyhnutelně se dotkne spotřebitelů.

Pleitticker proto vypočítává vlastní míru inflace na základě vývoje cen produktů, které jsou nezbytné pro přežití občanů: bydlení, energie a základní potraviny. Nárůst cen u těchto oblastí za poslední rok je aktuálně udáván 65,1 procenta.

Tolik zprávy z Německa, které by nás měly zajímat právě proto, že jsme již dávno považováni spíš za jakousi další spolkovou zemi, jen s nižší životní úrovní. Také u nás by byla reálná inflace na podobných číslech, neboť nejvíc zdražilo vše to, co je životně důležité – tedy energie, bydlení a potraviny.

Nejhorší na tom je, že tato politika je záměrná, nejde o náhodu. Jde o plánovanou likvidaci ekonomiky, aby mohl být realizován tzv. Velký reset, jehož osnovou je Agenda 2030, k jejíž realizaci se zavázala drtivá většina zemí světa…