Podle WEF musí mít každý jedinec na této planetě zaveden „osobní emisní účet“

O měření tzv. „uhlíkové stopy“ se hojně diskutovalo i na posledním srazu WEF, kde již byly dokonce představeny plány na to, jak zajistit měření uhlíkové stopy každého občana s využitím  digitálního ID. Testování sociálních kreditů v různých evropských zemích je pak vždy zaměřeno právě na sledování uhlíkové stopy „pokusného králíka.“

Jak již víte, tak právě digitální identita, která má být napojena na digitální měnu, počítá s propojením sociálních kreditů, v jejichž rámci bude tím nejpodstatnějším vaše uhlíková stopa.

Možná jste si sami všimli, že mnohé firmy se „chlubí“ tím, jak jsou „uhlíkově neutrální“. Tak přesně tuto „uhlíkovou neutralitu“ budou nyní globalisté vyžadovat i po vás.

Je až zarážející, kolik lidí na proklamovaný „boj proti pro rostliny důležitému CO2″ naletělo a jsou dokonce ochotni platit jakousi „uhlíkovou daň“ či se nechat jakkoli jinak omezovat. Jisté je, že k měření produkce CO2 dojde a ani WEF, tedy jakási centrála, odkud přebírají pokyny i politici ve vládách, se tím nijak netají.

Bydlíte ve velkém domě? Jezdíte v autě se spalovacím motorem? Topíte zemním plynem nebo ropou? Lítáte rádi na dovolenou? Jíte rádi maso? Pak pro vás bude život v budoucnu drahý a bude se vyznačovat spoustou obětí – alespoň pokud si stratégové Světového ekonomického fóra prosadí své.

V budoucnu by podle Světového ekonomického fóra (WEF) Klause Schwaba měl mít každý svou „karbonovou peněženku“. Ta bude mít pravděpodobně asi tolik „kreditních bodů“, kolik potřebujete pro „uhlíkově neutrální život“. Každý rok pak každý občan obdrží určité množství „emisních práv“, se kterými lze následně také obchodovat. 

Pokud jste například vegan bez vlastního vozidla, bydlíte v „klimaticky neutrálním“ bytě a nelétáte na dovolenou, pravděpodobně vám na konci roku zůstane zůstatek na „uhlíkovém účtu“. Někomu, kdo vlastní auto se spalovacím motorem, létá na dovolenou a rád si občas dá hovězí steak, nejspíš rychle dojdou body.

Zní to utopisticky? V tuto chvíli není odpovídající komplexní kontrola ve skutečnosti ještě možná, ale pokud jde o různé globalistické aktéry, sledování CO2 občanů je na prvním místě. Tento cíl chce prosazovat i Barbara Baarsma z holandské Rabo Bank (obě jsou úzce spjaty s WEF, viz zde a zde ).  Nejprve v Nizozemsku, které již má vládu, která je závislá na WEF i Bilderbergu – a poté pravděpodobně postupně po celém světě. Ostatně, již několik měsíců právě RaboBank měří uhlíkovou stopu asi 1000 dobrovolníkům z řad klientů banky, jak jste si mohli přečíst již zde.

V rozhovoru zveřejněném 1. srpna řekla Baarsma:

„Měli bychom zajistit, aby každá domácnost nebo občan Nizozemska obdržel určité množství emisních povolenek. Tímto způsobem můžeme zajistit, že nevypustíme více, než je náš roční limit. Emisní práva jsou uložena v uhlíkové peněžence. Takže kdybych chtěla létat, koupila bych si uhlíkové kredity od někoho, kdo si létat nemohl dovolit. Tímto způsobem si tento chudák může například přivydělat. Nebo pokud někdo žije v malém domě, může prodat své uhlíkové kredity někomu, kdo žije ve velkém domě, takže chudí lidé mohou těžit ze zelené ekonomiky.“

https://twitter.com/i/status/1555869859799617537

Nejde zdaleka jen o spotřebu paliva, zemního plynu, cestování a elektřiny. Koncept limitů CO2 pro všechny oblasti každodenního života není nikterak nový: Doconomy (švédský start-up) se ve spolupráci s Mastercard pokusil takový projekt realizovat již v roce 2019 s „klimatickou kreditní kartou“.

WEF byl nadšený . Zdá se však, že projekt ztroskotal v rekordním čase. Na vlastních webových stránkách Doconomy inzeruje pouze aplikace jako „ Lifestyle Calculator “, která zobrazuje osobní „dopad“ na svět a má vést ke změně „klimaticky poškozujícího“ způsobu života. Webová stránka propagovaná společností Mastercard o kartě vede pouze k přehledu projektů Doconomy, ve kterém již kartu „DO Black“ nenajdete.

Švédská společnost pracuje na poskytování nástrojů, které společnostem a jejich zákazníkům umožní označování produktů a značek CO2. Je však pochybné, že takové nabídky budou mezi spotřebiteli velmi žádané. Obyčejné lidi takové programy prostě nezajímají – stejně jako kreditní karty s CO2 limitem. Jediným způsobem, jak takové koncepce realizovat, by nakonec byly donucovací prostředky.

Kontrola osobních „emisí“ prostřednictvím vhodného sledování a zřízení „účtu“, jak popisuje Baarsma, nenabízí pro občana žádnou výhodu. V digitalizované a bezhotovostní společnosti může téměř každý produkt v supermarketu, každé jídlo v restauraci a samozřejmě každé naplnění nádrže, každá letenka a každá jízdenka na veřejnou dopravu, vést k odečtení bodů na vašem „emisním účtu“.

A když vám dojdou body, prostě si nekoupíte benzín ani nerezervujete dovolenou – pokud si nekoupíte více bodů od chudých lidí, kteří nutně spotřebují méně těchto „emisních bodů“ než vy. Prodejem bodů si sice získají přivýdělek, ale samozřejmě se stále musí obejít bez jakéhokoli údajně klima poškozujícího „luxusu“ – protože nyní jim samotné potřebné body chybí.

Takže to, co  Baarsma navrhuje a co nazývá způsobem přerozdělování peněz (resp. bodů digitální měny) chudým, není ve skutečnosti nic jiného než nástroj, který by superbohatým umožnil pokračovat v cestování po světě, zatímco průměrný občan střední třídy si nebude moci dovolit letět ani jednou za několik let na dovolenou.

Toto je „odvážný nový svět“, který pro vás chce Světové ekonomické fórum vytvořit. Nejen, že nebudete mít nic a budete šťastní, ale budete se muset obejít bez mnoha dnes zcela běžných věcí…