Nyní přináším další svědectví dobrovolníka, který se ve své naivitě či hlouposti vydal bojovat na Ukrajinu. Již dřív jste si zde mohli přečíst například výpovědi britských lékařů, kteří původně ani bojovat nejeli, chtěli jen léčit zraněné, jenže nakonec se dozvěděli, že mají posloužit jen jako „kanonenfutter“.
Zato mladý Švéd, pravděpodobně domnívající se, že válka je něco jako videohra, se podobně jako mnoho dalších cizinců vydal bojovat na Ukrajinu. A měl skutečně velké štěstí, že přežil, neboť pobýval ve výcvikovém středisku, kam spadla jedna z ruských raket. Mnoho dalších zahraničních žoldáků bylo tamtéž zabito.
Vojenská základna Javovivu se nachází na západní Ukrajině, západně od města Lvov a jen pár kilometrů od hranic s Polskem. Je sídlem organizace nazvané „Mezinárodní centrum pro udržování míru a bezpečnosti“ v rámci programu NATO – Partnerství pro mír, do kterého je zapojeno i Švédsko – i přesto, že není v NATO.
NATO však popírá, že by někteří z jeho instruktorů byli v době ruského útoku v zemi, a dokonce i Pentagon říká, že poslední z jejich lidí opustil základnu před několika týdny.
Útok Ruska tak blízko hranic se zemí NATO – Polskem, byl britskou vládou nazván „významnou eskalací“ a americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan varoval, že jakékoli ostřelování sousední země, která je členem NATO – i kdyby to bylo náhodou – povede k „plnohodnotné reakci“ vojenské aliance.
Po nájezdu za úsvitu se mezinárodní rekruti snažili dostat do bezpečí do lesa, který – jak se ukázalo – byl zaminován. Podle Joela byl během útěku zabit nejméně jeden dobrovolník. Miny dobrovolníky vyděsily, neměli jak utéct, byli v pasti, od začátku bylo zřejmě v plánu, že budou obětováni.
Později se přeživším Švédům, kteří pochopili, že měli posloužit jako potrava pro děla, podařilo dostat do Polska a odtud domů. I přes mnoho podobných výpovědí žoldáků z různých zemí se však hlásí další. A tristní je, že tyto sebevražedné mise podporuje i většina vlád západních zemí, které mnohdy k účasti v bojích na Ukrajině dokonce povzbuzují. A to bez ohledu na to, že se již mnozí žoldáci domů nevrátí živí.
Je správne že sa všetci títo „hrdinovia“ odhodlaní bojovať proti Rusku, čo omylom prežili tak radi zverujú sociálnym sieťam. Aspoň s ich vyhľadávaním nebudú mať ruské lovecké komandá žiadne problémy. Ľahko identifikujú, ľahko odstránia. Títo zasratí novodobí náckovia by si mali spomenúť ako židia po vojne lovili nacistov po celom svete… A mali by približnú predstavu o tom, čo ich čaká – hajzlov špinavých!
brusel se usvědčil z bolševizmu již dávno, protože základem státu je zdravý člověk (nikoli deviant), který je až potom základem pro zdravou rodinu, vesnici, město, stát, kontinent, zemi. né naopak, né naopak. neomarxisti se o své občany nedovedou postarat právě proto, že jdou proti člověku, rodině, státu, a nakonec i proti sobě řízenou sebevraždou. entropa de fakto je v bankrotu a rozkladu, podvodný politický, peněžní a ekonomický systém, pseudohodnoty EU, bolševizmus v modrém…politici jsou placeni za to co je nyní. nikoli za sliby bude líp. dluhová unie je organizovaný kriminální spolek.
Od 90. let počet migrantů na krátkodobém i dlouhodobém pobytu ustavičně roste. Zatímco v roce 1993 žilo v Česku asi 78 tisíc cizinců, v roce 2020 už to bylo dle Českého statistického úřadu 635 tisíc, což tvoří asi 6 procent z celkového počtu obyvatel. Většina migrantů a migrantek pochází z Ukrajiny (165 654), Slovenska (124 544), Vietnamu (62 884) a Ruské federace (41 907).
toto jsou terminální znaky zániku Entropy, která se rozpadá, a začíná šlapat ve svých vlastních výkalech. Podle von der Leyenové je migrace “evropskou výzvou a celá Evropa musí vytěžit svůj díl svého úkolu”. Jourová vykřikovala v Bruselu, že internet umožňuje útočit na demokracii. představení podrobností nového systému švédské komisařky Ylva Johanssonová. “Migrace je něco, co existuje a vždy existovalo a je něco, co skutečně potřebujeme. Musíme však migraci lépe řídit společně, a to jak pro větší spravedlnost, tak pro lepší předvídatelnost,” říká Johanssonová.
V říjnu 2019 Ylva Johanssonová uvedla, že jejím plánem na zavedení nového systému a zapojení více zemí EU je zavést “donucovací solidaritu”.
Tady je vidět, co jsou ty videohry za sajrajt, ti mladí kteří viděli zbraň pouze ve hře, mají představu, že když bude zlikvidován tak to pustí od začátku, jinak mi není jasné co v těch krytech jenž nosí na krku mají. Blbečci si asi ještě nepřečetli o tom kanadském ostřelovacím hrdinovi, válka není o tom si dělat selfíčka.
Od té doby, co chodím na střelnici, jsem přestal s Far Cry a dalšími. Jediny, co by se ještě dalo je tak akorát stary Wolfenstein 3D, nebo jeho pokračování Spear of Destiny, protože tam ještě jsou zbraně namalované a nesnaží se „simulovat“ zpětný ráz.
Videohry K.U.R.V.í. návyky, např. v tom, že se pak snažíte tlačit pistoli dolů. Že opakovanou střelbou něco trefíte, když zbraň furt tlačíte dolů. A přitom je lepší se jen lehce rozkročit, chytit zbraň obouruč a střílet jednotlivě, avšak před každým dalším výstřelem zamířit Stylem, že výstřel musí překvapit. Hra vám nedá pocit stisku spouště, nemáte možnost jak zjistit kolik síly je na to potřeba. Nevíte, jak těžká je zbraň a jak je to únavné zamířit s pistolí o váze cihly. Že vyměnit zásobník je sled několika pohybů. Že zásobník musíte odněkud vytáhnout, prázdnej někam schovat a prázdnej před střelbou se musí ručně nakrmit. No a pak ty přepojistkované modely. Dlaňová pojistka, jazýčková pojistka.
Také vás hra nenauči správnému úchopu, začátečníkům se někdy stává, že aktivujou před střelbou pojistku zásábníku, kterej pak místo výstřelu letí k zemi. No a to jsem teprve u pistolí
Revolvery jsou v praxi o ničem. Nedokážu si představit, že bych přebíjel ve stresu.
Flinty, i ty útočné je lepší z nich střílet v leže. Automatická střelba, tu jsem zažil jen jednou z neupraveného vz. 58 pro civilní střelbu. Rozhodně to není o tom, co vám tvrdí hry.
Taky není dobrým nápadem házet granát, když ho nehodíte daleko, nebo se pokoušet o „rocket jump“ jako že vyskočíte výš, když si střelíte raketometem pod nohy.
Taky vám hra lže o nožích. Ve skutečnosti nechcete být od nepřítele jen na upažení. A při boji na blízko, pokud nůž nemáte a nepřítel má, zdrháte. Pokud tasí pistoli a jste od něj na pár kroků, vyplatí se neutíkat a zaútočit vším.
Hra vám lže o tom, že když vás postřelí málo, stačí malá lékarnička, když víc, tak velká lékárnička. Taky o tom, že ve hře neřešíte oblečení, které se vám rozpadá na těle, že se bojuje za každého počasí a že v ne každých rukavicích se pracuje jako bez nich.
A také to hlavní – míření na člověka. To trvá dvě sekundy, než střelec začátečník vystřelí. A to je fakt dlouhá doba.
Ale jistě mě ještě někdo z místních znalců doplní. Já hrál hry zhruba od doby vzniku prvního Wolfensteina a posledních šest – sedm let je nehraju, páč chodím na střelnici. Střílel jsem už ze všeho, na co je potřeba zbroják. Mým koničkem je lovecká kuše na 25, 50 až 100 metrů. Ted nedávno jsem si koupil pořádnej prak. S dětma střílíme s Nerfkama.