Meloniová jako evropský Trumpův prostředník: Zelenský by měl udělat ústupky a vzdát se části území

Vznikne v Evropě nová skupina zemí podporujících Trumpovy mírové snahy? Meloniová byla od počátku se Zelenským velmi zadobře – na rozdíl od jiných evropských podporovatelů Trumpova plánu – a je  také dlouhodobě velmi zadobře s Trumpem.

Pokud se podíváme na vlády tří největších zemí EU (Německo, Francie, Itálie), tak jedině ta italská loni v amerických volbách podpořila Trumpa.

Je tedy celkem logické, že Meloni byla zřejmě Trumpem zvolena jako ten, kdo by měl být spojnicí mezi USA, Evropou a Ukrajinou ve snaze o prosazení realistických mírových řešení stávající situace.

Pokud by se k ní přidaly i některé další země, mohlo by to vést ke ztrátě vlivu trojice největších evropských válečných štváčů v podobě Merze, Staremera a Macrona.

Je celkem logické, že se právě nyní Meloniová zapojuje do mírového procesu. V roce 2026 jsou v Itálii parlamentní volby a většina Italů, – zejména pak voličů Meloniové a jejího koaličního partnera Salviniho – odmítá další podporu Ukrajiny.

Pokud by tedy Meloniová pomohla Trumpovi v realizaci mírového procesu, který by vedl ke konci války, získala by tím u voličů další body.

Italská premiérka  Meloniová se údajně snaží přesvědčit ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby přijal kompromis ohledně území v mírové dohodě s Ruskem.

To by zahrnovalo územní ústupky na ukrajinském Donbasu ve snaze zastavit válku a připravit cestu k mírové dohodě doprovázené konkrétními bezpečnostními zárukami pro zemi.

Tento návrh se objevil v Římě na okraji Zelenského návštěvy italského hlavního města, kde se setkal s Melonoivou. Zároveň s její europarlamentní skupinou ECR uspořádala italská premiérka studijní dny, které se konají od 9. do 12. prosince.

Každý den se konají akce pořádané její stranou Fratelli d’Italia. Právě v tomto kontextu kolují zvěsti, hodnocení a analýzy o tom, čeho se Itálie snaží dosáhnout v zákulisí.

Cílem italské vlády by bylo zajistit prostřednictvím diplomatického tlaku na Zelenského aktivní evropskou roli ve vyjednávacím procesu.

Tentokrát nejde o prosazení alternativního plánu k tomu, o kterém se diskutuje v USA, ale o otevření italského — a tedy evropského — kanálu v rámci dialogového procesu s Moskvou, který již zahájila americká administrativa.

Tuto interpretaci podporuje také Fausto Biloslavo, novinář a známý válečný zpravodaj, který strávil mnoho měsíců během posledních tří let na ukrajinské frontě, zejména na Donbasu.

Biloslavo, dlouholetý pozorovatel Meloniové a jejího politického kruhu, který byl aktivní v mládežnickém hnutí strany v 70. letech, kdy se strana ještě jmenovala MSI, věří, že premiér usiluje o velmi úzké, ale potenciálně rozhodující diplomatické prostředí.

„Meloni vždy věřila, že jen postava jako Trump může rozplést uzel války v srdci Evropy,“ řekl. „Staví Itálii do role mostu mezi Evropou a Spojenými státy, aby vyřešila konflikt a vyhnula se vynechání.

Další hlavní země EU jsou zjevně v rozporu s americkými pozicemi a Meloni chce využít svůj privilegovaný vztah s Trumpem k prosazení  mírového procesu,“ řekl Biloslavo.

Podle něj tato strategie stojí na dvou pilířích. Na jedné straně trvá na bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu, což je postoj sdílený s dalšími evropskými aktéry díky konceptu závazku podobného článku 5 NATO, který Washington zahrnul do prvního návrhu plánu.

Na druhou stranu je cílem dosáhnout hmatatelných a realizovatelných výsledků, které v praxi převádějí některé požadavky přicházející z USA.

„Myslím, že Meloni se snaží navrhnout konkrétní a kompromisní řešení územní otázky, které by bylo pro Kyjev přijatelné,“ pokračoval Biloslavo.

„Cílem je dosáhnout výsledků, které jsou pro Zelenského na domácí scéně proveditelné nebo alespoň nejsou politicky škodlivé.“

Praktická implementace zůstává nejcitlivějším a nejvíce rozhodujícím krokem. Jedním z návrhů na stole je, že část Donbasu (asi 16 procent), která zůstane pod ukrajinskou kontrolou, se stane skutečně neutrální a demilitarizovanou zónou pod dohledem mezinárodních pozorovatelů.

I s tímto řešením zůstává mnoho otázek: Přijmou Ukrajinci stažení z území, která v současnosti ovládají? Kdo bude tyto oblasti spravovat v budoucnu, kteří starostové a kdo zajistí bezpečnost? A kdo zajistí, že bude respektována neutralita?

Návrh Meloniové by však nemusel vyjít, protože Rusko si klade za cíl ovládnout celý Donbas. Kromě již obsazených oblastí postupně zabírá malé části ze zbývajících 16 procent, čímž postupně oslabuje pozici Ukrajiny. Čas není na straně Kyjeva.

Pokud nebude s odevzdáním části území Zelenský souhlasit, může válka pokračovat do doby, než se dostane pod ruskou kontrolu, což bude stát další desítky tisíc životů.

Neexistují jednoduché odpovědi. Pokud Meloni skutečně usiluje o ústřední roli v mírovém procesu, bude muset Itálie prokázat svou manévrovací schopnost právě v těchto územních, politických a bezpečnostních otázkách.

Brzy se ukáže, zda se Evropa touto cestou může aktivně podílet na jakékoli budoucí mírové dohodě nebo zůstane – jako dosud – na okraji.