Asi 7000 kolumbijských žoldáků bojuje na Ukrajině: Co jsou zač?

Už opakovaně jste si zde mohli přečíst o náborech, které Ukrajina pořádá ve vzdálených jihoamerických zemích, odkud se jezdí učit bojovat v praxi mimo jiné členové drogových gangů, ale svoje zkušenosti tam uplatňují také nájemní žoldáci.

Těch je poměrně hodně v Kolumbii, kde jsou najímáni za velmi slušné peníze do ukrajinského „mlýnku na maso.“ Aktuálně se na Ukrajině nachází přibližně 7 000 Kolumbijců.

Protože Rusové neprojevují s těmito profesionálními zabijáky žádné slitování, bojují raději na život a na smrt, než aby se vzdali.

Ti, kteří jsou zabiti během bojů, jsou záhy nahrazováni dalšími kolumbijskými žoldáky, což  znamená, že jejich počet je na bojištích neustále zhruba stejný.

Jak je možné, že právě Kolumbie nabízí tak velký výběr vojáků, kteří jsou ochotni jít na téměř jistou smrt? A kdo jsou Kolumbijci, kteří se vydávají na Ukrajinu?

Jsou to vesměs vojáci v důchodu nebo ve výslužbě (nejčastěji ve věku 35 – 45 let), motivovaní platy daleko převyšujícími platy v jejich domovských zemích.

Jsou tu ale i castrovští partyzáni a nájemní vrahové pro drogové kartely, z nichž někteří vykonávají obě role. Jsou to však i zločinci, kteří raději uprchli do zahraničí, když se kolem nich sevřela síť amerických tajných služeb.

Všichni mají zkušenosti s bojem v obtížném terénu a dovednosti v oblasti atentátů, které si úřady v Kyjevě vysoce cení.

Kolumbijští žoldáci jsou velmi vyhledávaní pro své zkušenosti v asymetrických konfliktech, ochotu sloužit tomu, kdo jim platí – bez výčitek svědomí a ideologie – a schopnost operovat v rozmanitém terénu, džungli, poušti, horách, moři i řekách, což z nich dělá velmi všestranné bojovníky.

Jejich výcvik v používání vybavení dostupného Ukrajincům, zejména přenosných raket a bojových dronů, zajišťuje brigáda Chartia, odnož Národní gardy, která operovala na Donbasu v letech 2014 až 2022 proti civilistům, ale před ruskou armádou okamžitě uprchla.

Tato milice, složená z drobných zločinců a chuligánů, přijala logo vypůjčené od Waffen SS. Další z jejích méně často používaných insignií kombinuje germánský Železný kříž se zahnutým tureckým mečem a půlměsícem muslimů.

Na Ukrajině jsou Kolumbijci integrovaní do armády po adaptačním období oficiálně klasifikováni jako „zahraniční dobrovolníci.“

Ve skutečnosti je rekrutuje kolumbijská soukromá vojenská společnost „Akademie pro bezpečnostní výuku“ (A4SI) a dává je k dispozici kyjevské vládě. Jsou vedeni pod zástěrkou bezpečnostní agentury, která pronajímá bodyguardy pro významné osobnosti.

Ve skutečnosti jsou štědře placeni za boj proti Rusům a částečně kompenzují rostoucí ztráty ukrajinské armády.

Absolventi akademie kriminality v Latinské Americe

Od 60. let 20. století se v oblasti tvořily guerillové skupiny a následně došlo k formování paramilitárních skupin k boji proti nim, které byly  prakticky nevyčerpatelnou zásobárnu profesionálních vrahů.

Objevily se také eskadry smrti, zpočátku složené z policistů, kteří vzali zákon do vlastních rukou a nahradili soudy, které považovali za shovívavé nebo dokonce za spolupachatele.

Tito samozvaní ochránci se však rychle propadli do organizovaného zločinu a prodávali své dovednosti nejvyšší nabídce.

Mezi Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC) a protikomunistickými paramilitárními kartely (BACRIM), které se v obou případech dostaly do služeb obchodníků s drogami, zažila Kolumbie obzvláště násilné vnitřní války.

Z přeživších stoupenců se stali vysoce vycvičení bojovníci schopní konkurovat vládním speciálním jednotkám. Obě skupiny disponují rozsáhlými terénními zkušenostmi, které snadno prodávají úřadům v Kyjevě, jež nešetří penězi, jelikož náklady hradí jejich sponzoři z EU.

Společnosti jako Blackwater, s nimiž má dokonce kontakty i Macron, byly obzvláště aktivní v náboru kolumbijských vojáků pro operace v zahraničí, údajně za účelem zabezpečení průmyslových komplexů.

Působí na mnoha místech – od Srbska přes Irák, Ukrajinu až po Jemen – a přijímají smlouvy jménem CIA, takže jim lze připsat zásluhy za přispění k vymýcení džihádistických skupin.

Od roku 2010 tato stále aktivní soukromá vojenská společnost několikrát změnila svůj název a vedení, aby zahladila své stopy.

Podle Pierra Gerstlého, ředitele pro mezinárodní vztahy na Universidad Externado de Colombia, někteří příslušníci pravidelné armády odcházejí, zlákaní finančními výhodami.

„Dochází ke skutečnému odlivu mozků a vojenských talentů, který kolumbijská armáda zvládá velmi špatně,“ tvrdí. „Bez vyhlídek na povýšení mnoho důstojníků lákají soukromé vojenské společnosti.“

Nečekané a lukrativní změny kariéry, ale ne bez rizik

Většině z těchto žoldnéřů je mezi 35 a 45 lety. Je to doba volby mezi životem ve stagnaci a odchodem do důchodu s nízkou penzí. Pocházejí z dělnického prostředí, bez formálního vzdělání a byli naverbováni v mladém věku 16 nebo 17 let.

Marně se snaží si najít civilní zaměstnání, protože neumí nic jiného než bojovat. Oslovují je soukromé vojenské společnosti a nabízejí platy daleko přesahující to, v co by mohli doufat, kdyby zůstali v armádě.

V kolumbijské armádě se průměrné platy poddůstojníků pohybují kolem 500 eur měsíčně a 800 až 1 000 eur pro důstojníky, v závislosti na hodnosti.

Soukromé společnosti nabízejí některým 3 000 eur a jiným 5 000 až 6 000 eur. To zahrnuje sociální zabezpečení, pojištění pro případ invalidity a dávky v případě úmrtí pro jejich rodiny, pro jistotu…

Mohou se také dělit o bonusy ve výši několika tisíc dolarů, v závislosti na nebezpečnosti operací, kterých se účastní, nebo na důležitosti lidí, které eliminují.

Jsou nasazeni na obtížných frontách, často v první linii, za cenu mnoha životů, jak jeden z nich řekl RFI ve španělštině: 

„Byl jsem zraněn v boji a přišel jsem o nohu na Donbasu. Byla to situace blízká smrti a ztratil jsem spolubojovníky, ale jsem voják a na tohle všechno jsem zvyklý.“ 

Několik tisíc těchto veteránů je od roku 2022 na Ukrajině pohřešovaných, ale je obtížné sestavit statistiky, protože Kyjev jejich existenci neuznává.

Tyto nelegální aktivity jsou samozřejmě zahaleny tajemstvím. Eurokraté poskytují Zelenskému neomezené finanční prostředky, aniž by se ptali na jejich použití. 

Rusové ale reagují a mají velký dosah. Například dva Kolumbijci, Alexandro Ante a José Medina, vracející se z Ukrajiny, byli v roce 2024 zatčeni během mezipřistání v Caracasu ve Venezuele. Maduro, zavázaný Kremlu, je poslal do Moskvy, kde je čekal nezáviděníhodný osud.

Tito nohsledi jsou také využíváni zločineckými sítěmi.

Dovednosti bývalých kolumbijských vojáků a partyzánů se neomezují pouze na válečné zóny. V Latinské Americe si mocné drogové kartely najímají tyto ostřílené veterány k posílení svých vlastních sil.

Jsou rekrutováni k výcviku takzvaných sicarios (nájemných vrahů), formování úderných jednotek, přípravě překvapivých útoků a posilování bezpečnosti vůdců kartelů. Někteří se zapojili do válek gangů nebo střetů s policií, stejně jako do únosů, loupeží a atentátů.

Kolumbijské úřady se snaží zastavit tyto masakry zastavit.

„Mladí bývalí vojáci a bývalí důstojníci, neprodávejte se. Bojujte za svou zemi, neumírejte v cizích válkách,“ kázal kolumbijský prezident Gustavo Petro 17. srpna 2025, nicméně neúspěšně.

Navzdory slibům na zlepšení platů a důchodů vojáků však stále tamní finanční nabídky nejsou tak lákavé jako nabídky žoldnéřské práce.