Martin Armstrong: Zbankrotuje válka Západ?

V následující analýze se ekonom a politický komentátor zamýšlí nad tím, kam povede nekonečná podpora velkých válek ze strany Západu. Zničí to celý Západ finančně? Není to nakonec skutečný účel těchto válečných tažení?

Válka a státní dluh se spojují do katastrofální spirály, která rozhodne, které země přežijí nadcházející měnovou krizi. Vlády vstoupily do konfliktů na Ukrajině a v Íránu, stejně jako do eskalující konfrontace mezi Spojenými státy a Čínou, již pod dluhovou zátěží nahromaděnou desetiletími fiskální neschopnosti.

Nyní zvyšují vojenské výdaje, dotují domácí průmysl, restrukturalizují dodavatelské řetězce a půjčují si ještě více peněz, aby se připravily na konflikty, které jejich vlastní zahraniční politika pomohla vytvořit.

Spojené státy, Čína, Francie, Spojené království a Japonsko již mají hrubý státní dluh, který přesahuje celkový ekonomický výstup za jeden rok.

Rusko využilo velkou část svého Národního fondu prosperity na financování války na Ukrajině, zatímco západní vlády zmrazily ruský státní majetek v hodnotě přibližně 300 miliard dolarů.

Státy Perského zálivu jsou nuceny zvýšit své výdaje na obranu kvůli konfliktu s Íránem a Evropa se zavázala zvýšit své výdaje spojené s NATO na 5 procent HDP do roku 2035.

Trump chce zvýšit roční výdaje USA na obranu o 500 miliard dolarů až 1,5 bilionu, ale Washington už bere nový dluh jen proto, aby zaplatil úroky z dluhu, který si nahromadil ještě před začátkem této poslední vlny válek.

Tito lidé mluví o vojenských výdajích, jako by peníze přišly z ničeho nic bez následků. Stát nemá vlastní bohatství. Každá raketa, každý dron, každý balíček zbraní, každý program zahraniční pomoci a každá vojenská operace musí být financována daněmi, půjčkami nebo inflací.

Daně odčerpávají kapitál z produktivní ekonomiky, státní půjčky soutěží se soukromým kapitálem a inflace tiše vyvlastňuje kupní sílu všech lidí. Politici se zadlužují, protože jim to umožňuje skrývat náklady až po volbách a zároveň jim to umožňuje hrát si dnes na císaře, zatímco budoucím generacím nechávají tímto zákonem účet.

Výnos desetiletých amerických státních dluhopisů se za pět let téměř ztrojnásobil na 4,3 procenta, což znamená, že Washington bude muset financovat mnohem více dluhu za mnohem vyšší úrokové sazby. To je základní matematika, které politická třída nechce čelit.

Vláda může přežít téměř na nulových úrokových sazbách s dluhem 10 bilionů dolarů, ale stejná fiskální struktura se stává nemožnou, když se dluh násobí a náklady na půjčky se normalizují. Každý dolar navíc utracený na úroky je dolar, který není k dispozici na údržbu infrastruktury, daňové úlevy ani na podporu skutečného ekonomického rozvoje.

Stát si pak vezme další půjčky na úroky, což ještě více zvyšuje samotné dluhy, které problém původně způsobily.

Snaha oddělit národní ekonomiky od geopolitických rivalů bude znamenat další obrovské náklady. Evropa se vzdala levné ruské energie a pak se divila, proč její průmysl už není konkurenceschopný.

Západ chce snížit svou závislost na čínské produkci a vzácných zeminách, ale obnova těchto dodavatelských řetězců bude vyžadovat dotace, cla, regulace a roky nákladných investic.

Íránská pozice kolem Hormuzského průlivu ukazuje, jak rychle může regionální konflikt ohrozit trasu, která dříve přepravovala asi pětinu světové denní zásoby ropy. Jakýkoli pokus o vytvoření ekonomické bezpečnosti politickým nátlakem zvyšuje ceny, snižuje efektivitu a vyžaduje ještě více půjček.

Spojené státy jsou po desetiletích deficitů závislé na zahraničním kapitálu. Hodnota zahraničních investic v Americe převyšuje americké zahraniční investice přibližně o 27 bilionů dolarů. Privilegium rezervní měny umožnilo Washingtonu financovat vojenské operace, obchodní deficity a vládní výdaje v rozsahu, který žádná jiná země nedokázala udržet.

Ale sankce, používání platebních systémů jako zbraně a zabavení státního majetku přiměly zahraniční vlády snížit svou závislost na dolaru. Spojené státy nemohou používat dolar jako politickou zbraň donekonečna a zároveň předpokládat, že zbytek světa bude bez otázek financovat jejich dluh.

Evropa je v ještě zoufalejší situaci, protože se rozhodla znovu vyzbrojit, zatímco její ekonomika stagnuje, její populace stárne a její sociální systém pohlcuje výrobní kapacitu soukromého sektoru. Francie nemůže reformovat svůj důchodový systém, aniž by vyvolala sociální nepokoje.

Německo zničilo svou energetickou výhodu, aby uspokojilo Brusel a klimatické fanatiky. Británie se propadá do dluhů a zároveň předstírá, že je stále imperiální vojenskou mocností.

Tyto vlády už nejsou schopny financovat sliby, které daly svým občanům, a přesto dobrovolně vyhazují další stovky miliard do geopolitické konfrontace, která nemá jasný cíl ani jasnou cestu ven.

Válečný cyklus nyní prohloubí krizi státního dluhu, protože nejde o nezávislé události. Válka zvyšuje výdaje a inflaci, inflace zvyšuje náklady na půjčky, vyšší úrokové sazby prohlubují deficit a zhoršující se veřejné finance oslabují schopnost země udržet válku.

Politici reagují zvýšením daní, zavedením kontrol a požadavkem na další oběti od obyvatelstva, přičemž odmítají přehodnotit vlastní politiku. Stát se stává autoritářštějším, jak se jeho finanční situace zhoršuje, protože nátlak nahrazuje důvěru, kterou ztratil.

Národy, které z toho vyjdou nejsilnější, nemusí nutně být ty, které dnes mají největší armády. Moc přejde na vlády, které se dokážou financovat samy, aniž by zničily své měny nebo rozdrtily domácí ekonomiky.

Západ vstupuje do tohoto boje s rekordními dluhy, stárnoucí populací, kolabující politickou důvěrou a vůdci, kteří věří, že jakoukoli krizi lze vyřešit další aukcí dluhopisů. Připravují se na nekonečnou válku s penězi, které nemají, a dluh potřebný k udržení jejich moci se nakonec stane silou, která je zničí.