Jacques Baud: Zapomněl Západ na nástroj diplomacie? – Část 2

Včera jste si zde mohli přečíst první část přepisu rozhovoru s Jacquesem Baudem, švýcarským geopolitickým analytikem, který byl za své názory tvrdě sankcionován EU.

Ve druhé a poslední části rozhovoru Jacques Baud vysvětluje, že velké konflikty této doby vyvolávají západní váleční štváči. Výsledné války jsou v rozporu se zájmy široké veřejnosti, a proto je taková politika klasifikována pouze jako iracionální.

Moderátor: Plukovníku, myslím, že jste zmínil velmi zásadní bod, a to je přítomnost Spojených států. Financial Times včera informoval a potvrdil, že Spojené státy po íránských útocích omezily svou přítomnost v Kuvajtu a Bahrajnu.

Pozorujeme, že totéž se děje na severu Iráku, v iráckém Kurdistánu. USA stahují prakticky všechny systémy protivzdušné obrany, například systémy Patriot, z těchto oblastí a možná je přesouvají do Izraele.

Nakonec bych chtěl říci, že v této době v západní Asii nejsou žádní iracionální aktéři s úmyslem zaútočit. Pravděpodobně si pamatujete iráckou vládu pod vedením Saddáma Husajna, která se rozhodla zaútočit na Írán, Kuvajt a další země západní Asie.

Takoví iracionální aktéři dnes již neexistují. Podle mého názoru je situace stejná v Evropě…

Jacques Baud: Omluvte mě, že vás teď přerušuji: ti herci se nechovali zcela iracionálně. Je třeba mít na paměti, že Irák byl silně podporován Západem v jeho útoku na Írán, zejména Francií a Spojenými státy.

Zjevně to nebyl Saddám Husajn, kdo hru zinscenoval, protože šlo o jakousi zástupnou válku. Iráčané byli – a stále  jsou – Západem zneužíváni k útokům na Írán.

Nezapomeňte, že francouzské a americké síly, stejně jako další evropské jednotky, nyní dbají na to, aby Kurdy cvičily k útoku na Írán. Existují tato kurdská separatistická hnutí, která udržují výcvikové základny v iráckém Kurdistánu a nabízejí své služby k destabilizaci Íránu.

Pokud se podíváme na tyto nepokoje, které se odehrály minulý rok v prosinci nebo na začátku ledna toho roku, byli to většinou Kurdové, kteří byli vyzbrojeni, placeni a vycvičeni západními speciálními jednotkami a armádou v kurdském regionu.

Byli infiltrováni do Íránu, aby podpořili nepokoje. Když se podíváte na mapu všech těchto nepokojů, uvidíte, že se nekonaly ve střední části Íránu, ale převážně na severu, kde žijí Kurdové.

Kurdové jsou tedy velmi dobrým spojencem Západu, protože doufají v nezávislý Kurdistán a očekávají nějakou formu politického uznání na oplátku. Nabízejí své služby Západu, aby destabilizovali Írán.

Tento scénář můžeme stále vidět. Není to tak zřejmé jako během války mezi Irákem a Íránem, protože tehdy to byla válka vedená pouze konvenčními armádami.

Ale pokud jde o využívání nebo zneužívání kurdských separatistů či bojovníků za nezávislost, tak existuje asi tucet hnutí, která působí přímo na hranici mezi Irákem a Íránem a částečně i uvnitř samotného Íránu. Tato hnutí jsou  financována, vybavena a školena evropskými zeměmi.

Mezitím byly stovky ozbrojených a speciálních jednotek ze Spojených států, Spojeného království, Francie a Německa během 72 hodin staženy z mezinárodního letiště v Erbílu  spolu s důležitými systémy protivzdušné obrany, pokud již nebyly zničeny íránskými raketami.

Únikový pohyb Západu prováděla těžká transportní letadla typu C-17 Globemaster a A400M Atlas.

To zanechalo Kurdy, kteří byli opět Západem oklamáni, v úžasu. Až do samého konce Kurdové věřili v pravý opak a věřili, že mohou očekávat dodávky nového vybavení, které je posílí.

Ale za méně než tři dny se odehrálo následující:

• Spojené státy přesunuly své raketové systémy Patriot do Jordánska
• Velká Británie stáhla svůj systém „Rapid Sentry“ na Kypr
• trvalý dohled nad Erbílem byl zastaven
• britské síly oblast zcela opustily

Spojené státy, Francie a Německo  tam zanechaly pouze pár vojáků. Kurdové byli opět využiti jako „spotřební materiál“ a okradeni hodnotovým Západem a ponecháni sami sobě.

Například v březnu byl při útoku poblíž Erbílu zabit francouzský voják. Dříve měl za úkol školit toto separatistické hnutí pro operace proti Íránu.

Ale pořád to pokračuje! Takže když mluvíme o válce, v tomto ohledu není mnoho iracionality. Dokonce i útok Saddáma Husajna na Kuvajt – nechci do toho zacházet do detailů, zvláště když to přesahuje rámec naší současné diskuse – nebyl zcela iracionální.

Když se podíváte blíže na téma této války, vůbec to nevypadá iracionálně. Je Západem prezentována jako iracionální pouze proto, že je to nepřítel Západu, který musí působit iracionálně, a také Írán je iracionální, Rusko je iracionální a Čína je iracionální.

Ve skutečnosti byly všechny války iracionální. Ale pokud tyto konflikty analyzujete podrobněji, zjistíte, že všechny tyto konflikty jsou v jádru pokaždé činem Západu, což je poměrně smutné zjištění!

Ale když jsem psal svou knihu „Vládnutí pomocí falešných zpráv,“ studoval jsem všechny tyto konflikty. Tehdy jsem si všiml, že neexistuje jediný konflikt – mám na mysli větší konflikty, ne malé kmenové konflikty někde v Africe – který by se dostal na titulky našich novin, který by nebyl vyvolán kroky Západu!

Tvrdíme, že tyto země rozumí jen násilí.

Proto se chováme tímto způsobem, abychom se vyhnuli kořenům těchto konfliktů. Nemuseli bychom nic vysvětlovat, stačí říct, že jsou iracionální. Ale nikdo není iracionální, zvlášť když jsi vždycky a všude tahal za nitky jen ty sám.

Mimochodem, když mluvím o vojenské přítomnosti, nemyslím tím jen to, protože kromě armády stále existuje tajná přítomnost, která v těchto zemích způsobuje stejné škody! (pozn.: tím jsou samozřejmě myšleny západní tajné služby).

Měli bychom přestat se snažit tyto země svrhnout pouze silou. To platí zejména pro Írán, Saúdskou Arábii a Palestince. Lidé tam nejsou jen ochotni mluvit a vyjednávat, ale jsou také velmi schopní vyjednávat a mluvit.

To znamená, že k dosažení něčeho by klíčem měla být vyjednávání. Totéž platí pro Rusko a Čínu. Západ vždy věří, že jediný způsob, jak dostat situaci pod kontrolu, jsou sankce, nátlak, použití síly a pašování zbraní nebo podobné machinace.

Současně však neustále odmítají každou příležitost k jednáním, rozhovorům a dialogům. Neodmítají to jen tak, dokonce vypadají, že na to nejsou připraveni.

Vzpomínáte, když EU před několika týdny naznačila, že by bylo dobré, aby Evropa zahájila jednání s Ruskem. Paní Kaja Kallasová dala velmi zvláštní, ale zároveň fascinující odpověď: „No, nejdřív bychom museli probrat, o čem bychom mohli mluvit s Rusy!“

Takže neví, o čem chtějí mluvit a co očekávají od vyjednávání!

Takže ani nejsou ochotni mluvit. Podle mého názoru to ilustruje, jak Západ vůbec přistupuje ke své bezpečnostní politice. Rád bych vám připomněl, že bezpečnostní politika – bez ohledu na zemi a organizaci, jako je Evropská unie – je vždy kombinací zahraniční a bezpečnostní politiky.

Pokud máte národní bezpečnostní politiku, znamená to, že můžete používat obojí, zatímco první úroveň národní bezpečnostní politiky by měla být vždy diplomacie!

To je začátek. Pouze pokud by diplomacie selhala, bylo by možné postoupit na další úrovně, tedy vojenskou sílu nebo vojenskou politiku. Ale Západ se ani nesnaží použít první úroveň diplomacie, neexistují žádné pokusy řešit problémy diplomacií!

Je to velmi smutný vývoj, který na Západě pozorujeme už nejméně 30 let: diplomacie k řešení problémů byla na Západě zcela zapomenuta!

Na druhou stranu jsou populace neustále bombardovány. Ale pak se stane, že lidé – ať už jsou kdokoliv; ať si myslí cokoliv; bez ohledu na to, ke kterému náboženství nebo víře patří – jsou neradi bombardováni, a proto se uchylují k jiným formám války, které pak mohou být také velmi nepříjemné.

Problém s Íránem nyní ukazuje, že Západ pomalu začíná chápat, že nemůže jednoduše bombardovat obyvatelstvo, aniž by očekával odvetu. Toto je důležité zjištění ve vztahu k nedávné mezinárodní bezpečnostní situaci: dosud Západ dokázal bombardovat Irák, ale Iráčané nedokázali reagovat.

To se zdálo být pro Západ v pořádku. Můžete bombardovat Libyi, můžete bombardovat Sýrii, můžete bombardovat kohokoliv, například Afghánistán. Protože tyto země neměly prostředky k obraně.

Mělo to být snadné i proti Íránu. Ale najednou situace vypadá úplně jinak, protože Írán má schopnosti na odvetu.

Je poučné, mimochodem, že, jak jste zmínil dříve, tři země kontaktovaly Írán, aby mu daly najevo, že se nechtějí zapojit do útoku proti Íránu: byla to Velká Británie, Bulharsko a Ukrajina!

Vzpomínáte si, co jsme o tom říkali minulý týden poté, co Ukrajina zaútočila na nákladní loď v Kaspickém moři? Bylo to provedeno záměrně, protože Kaspické moře není pro Ukrajinu kritickou oblastí. Takže to udělali schválně.

Ale nyní tvrdí, že s útoky nemají nic společného poté, co Írán řekl Ukrajině, že se budou bránit, obzvlášť když je Kyjev v dosahu íránských raket!

To opět ukazuje, že Ukrajina místo snahy udržovat dobré vztahy a diplomacii hraje přesně stejnou hru, jakou se Izrael snaží přivlastnit nepřátele Spojených států pro sebe. Přesně to Izrael udělal. Mezi Izraelem a Íránem není důvod k nepřátelství nebo antagonismu, ať už tomu chcete říkat jakkoliv.

Nejsou zde žádné územní nároky, nejsou zde žádná náboženská tvrzení! Nic tam není!

I když vezmeme v úvahu otázku Erec Izrael (poznámka: biblické hranice země Izrael, jak jsou popsány v Ezechielovi 47:13–20), tedy Velkého Izraele, i když vezmeme v úvahu Bibli, nezasahuje do Íránu.

Takže neexistuje žádný důvod ani biblické tvrzení v geografickém smyslu. De facto neexistuje žádný důvod, proč by Írán měl být protivníkem Izraele. Za tím není žádný logický důvod. Izrael tedy nemá důvod být nepřítelem Íránu.

Jediným důvodem by bylo, že tím, že Izrael prohlásí Írán za nepřítele, potvrdí, že je stejným nepřítelem jako Spojené státy. To Izraeli poskytuje ospravedlnění pro trvalé zapojení USA v regionu: to by byla celá logika za tím!

Izrael chce, aby USA zůstaly trvale a vojensky zapojeny v regionu. To představuje celou hru Izraele. Vzpomeňte si na to, co před pár dny řekl Bezalel Smotrich, izraelský ministr financí, podle kterého se současná situace pro Izrael vyvinula dokonale: Izrael už nebude Íránem napadán.

Írán a USA si vyměnily raketové útoky a zasáhly se navzájem, což bylo v pořádku. Přesně to řekl. Přesně to se očekávalo, že se USA zapojí do konfliktu s Íránem v regionu, tečka. Přesně to chtěl Izrael. Právě proto Netanjahu zatáhl Donalda Trumpa do tohoto konfliktu.

Donald Trump o tom zjevně nevěděl. Zároveň předpokládám, že americké zpravodajské služby jsou se situací lépe obeznámeny než Trump a mají mnohem realističtější hodnocení skutečné síly Íránu.

Jak víme, americká zpravodajská komunita se letos na začátku roku snažila Trumpa odradit od útoku na Írán, ale Trump s tím nechtěl mít nic společného. Má obrovské sebevědomí a tak přehnanou představu o tom, čeho může  dosáhnout, a proto tuto válku začal.

Ale znovu, je to jen emocionální přístup a iracionální, mimochodem, protože Západ jedná iracionálně!

Ale lidé v Íránu jsou všechno, jen ne iracionální. Takže to mám na mysli, když mluvím o Západě, mimochodem, tam zahrnuji i Izrael. Protože Izrael se nechová jako země Blízkého východu ani jako národ s tradicí či kulturou Blízkého východu.

Vidíme, že Izrael je země, která pěstuje čistě západní tradici, čistě západní způsob chování, a proto jsou stejně iracionální jako lidé v Evropě a USA.

To by nemělo být tajemstvím: byl jsem v těchto zemích. Když mluvíte s lidmi tam – když mluvíte s armádou těchto zemí – znám několik vojenských důstojníků ve všech těchto zemích – pak se jejich chápání situace zdá být upřímně mnohem racionálnější než u mnoha důstojníků na Západě.

Mají velmi střízlivý pohled na situaci. Přesně vědí, jakou roli hrají USA, kdo je Izrael a co představuje Írán a tak dále. Mají extrémně realistické pochopení situace.

Nepodceňujte tyto lidi. Nemusí mít mnoho mezinárodních bojových zkušeností. Ale pokud jde o posouzení jejich situace přímo v terénu, rozumí situaci mnohem lépe než mnoho, ne-li všechny, západní země!

Moderátor: Moc děkuji, plukovníku, že jste byl dnes s námi. Jako vždy to pro mě byla velká radost!

Na celý rozhovor se můžete podívat zde.