12 let poté: Novinář shrnuje fakta o letu MH17

Včera to bylo přesně 12 let, co byl sestřelen let MH17 při přeletu nad Ukrajinou. V sedmiminutovém videu holandský novinář Eric van de Beek, autor knihy Klam MH17, shrnuje fakta, která by měl znát každý, kdo si myslí, že Rusko sestřelilo MH17. Většina z nich tato fakta nezná. A to není náhoda.

Vyšetřování s předem stanoveným závěrem

Společný vyšetřovací tým (JIT), který vedl trestní vyšetřování katastrofy, udělal něco pozoruhodného: od prvního dne se zaměřil výhradně na scénář, že za to může Rusko. To uvedlo samotné státní zastupitelství v roce 2020, tedy na samém začátku trestního řízení před Okresním soudem v Haagu.

Takže žádný otevřený výzkum, ale cílené hledání potvrzení již vytvořeného přesvědčení. Jeden z ukrajinských žalobců pracujících na případu to také přiznal v rozhovoru: chtěl dokázat, že Rusko je vinné. Ukrajina sama byla přitom zemí, která byla přímou stranou konfliktu.

Zproštěn viny, odsouzen, ale ne za samotné sestřelení

Okresní soud v Haagu nakonec odsoudil dva Rusy a jednoho Ukrajince. Ne za sestřelení letadla — prokurátoři to neuměli prokázat — ale za účast na přepravě údajné vražedné zbraně: ruského protiletadlového systému Buk.

Jediný podezřelý, kterého aktivně obhajovali právníci, Oleg Pulatov, byl zproštěn viny. Navíc JIT na své poslední tiskové konferenci přiznala, že nedokázala identifikovat operátory Buku a nikdy nezjistila motiv odpálení rakety.

Dvě zásadní otázky tedy zůstaly nezodpovězené.

Fyzické důkazy nejsou správné

JIT tvrdil, že MH17 byl zasažen raketou Buk se specifickou hlavicí, 9N314M, která obsahuje více než 1 800 částic ve tvaru motýla. Tento typ hlavice zanechává rozpoznatelné impaktní díry ve tvaru motýla, jak ukázaly i experimenty jak JIT, tak ruského výrobce Almaz-Antey.

Problém: trosky MH17 takové díry téměř vůbec nevykazují. Almaz-Antey také na základě vzoru poškození dospěl k závěru, že raketa byla odpálena z oblasti, která nebyla pod kontrolou proruských povstalců. Nezávislý tým amerických expertů, kterého přivolali Pulatovovi právníci, tento závěr potvrdil.

Pak se analyzovaly části rakety, které byly nalezeny v místě havárie. Státní zastupitelství to původně předložilo jako důkaz útoku Buku, ale později ustoupilo: u soudu žalobce uvedl, že není jasné, kdy se tam dostaly.

Rusko tvrdilo, že může na základě dokumentů z roku 1986 dokázat, že sériová čísla na těchto dílech ukazují na raketu, která byla dodána Ukrajině během sovětské éry. JIT byl pozván, aby si tyto dokumenty prohlédl. Neměl zájem.

Klíčový svědek, který viděl nemožné

Korunní svědek M58 uvedl, že viděl odpálení smrtící střely z území povstalců, následované zničením MH17. Jenže údajné místo, odkud byla raketa vystřelena, bylo 26,5 kilometru od dopadu.

Letadlo letělo ve výšce deseti kilometrů nad silně zataženou oblastí. To, co popisuje M58, je fyzicky nemožné vidět. Navíc opakovaně tvrdil, že incident pozoroval 16. července, což bylo den před havárií.

Západní zpravodajské služby ruský Buk neviděly

Americká vláda tvrdila, že sledovala start rakety ze satelitních snímků, ale nikdy nepředložila žádné důkazy. Okresní soud v Haagu neobdržel žádná satelitní ani radarová data z Washingtonu.

Západní zpravodajské služby nezaznamenaly žádný ruský protiletadlový systém na ukrajinském území, ale sedm ukrajinských systémů Buk na východní Ukrajině. Ruská vláda poskytla primární radarová data.

V blízkosti MH17 nebyla nalezena žádná raketa ani jiný podezřelý objekt.

Ukrajina povolila letadlům pokračovat v přeletech, přestože si byla vědoma nebezpečí

Před útokem na MH17 už povstalci sestřelili šestnáct ukrajinských vojenských letadel. Přesto Ukrajina udržovala svůj vzdušný prostor nad východní Ukrajinou otevřený pro komerční lety.

Nico Voorbach, bývalý prezident Evropské asociace pilotů, oznámil, že letecké společnosti z takzvaných zemí Pěti očí — USA, Velká Británie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland — byly varovány, aby se této oblasti vyhýbaly.

Nizozemská letadla pokračovala v letu jako obvykle. Příbuzní nizozemských obětí byli poté vyzváni, aby podali žaloby proti Rusku. Rodinám německých obětí, které chtěly žalovat Ukrajinu za nedbalost, bylo doporučeno, aby to nechaly být.

O dvanáct let později: více otázek než odpovědí

Během 69 jednání nebyli vyslechnuti žádní svědci. Důkazy byly nesprávné, ale přesto byly předloženy. Vyšetřování bylo vedené týmem, jehož jedna strana měla přímý zájem na výsledku. A mezinárodní soudy slepě přijaly závěry téže JIT.

Ti, kteří přijímají oficiální verzi bez otázek, zavírají oči před tím, co je patrné. Skutečnost, že rodiny 298 obětí po dvanácti letech stále nemají pravdivé odpovědi, je největší ostudou tohoto případu.