Možná si říkáte že do Německa nám nic není, jenže naše ekonomika i politika je s tou německou velmi těsně provázána, což se ostatně ukazuje již roky.
Ať už byl u vlády kdokoli, každý šel Německu na ruku a často jsme byli svědky až velmi slepé oddanosti, naposledy v případě sjezdu Sudetoněmeckého landsmanschaftu v Brně.
Připomínám, že část naší armády je již roky pod Bundeswehrem, mnoho našich podniků bylo prodáno Německu a covidovou politiku jsme velmi slepě opět kopírovali z Německa.
Málokdo si také uvědomuje, že je to právě Německo (a naši politici), díky komu máme jedny z nejdražších energií vůbec.
V podstatě lze říci, že jsme považováni za další spolkovou republiku. Pokud jde tedy Německo ke dnu, půjdeme tam i dřív či později i my, pokud se od této závislosti neodpoutáme…
Průmyslový úpadek v Německu se zrychluje, od roku 2019 zmizelo více než 341 000 pracovních míst ve výrobě a lídři průmyslu varují, že dalších 300 000 pracovních míst by mohlo být brzy ohroženo, protože největší evropská ekonomika zápasí s rostoucími náklady, klesající konkurenceschopností a zesilující globální konkurencí.
Nejnovější údaje vyvolaly obavy, že Německo prochází něčím mnohem vážnějším než jen dočasným zpomalením. Něčím, co se stále více jeví jako trvalý vývoj.
Ústředním prvkem těchto nejnovějších událostí je samozřejmě výroba, která zůstává páteří německé ekonomiky.
Na rozdíl od mnoha západních zemí, které jsou silně závislé na financích nebo službách, prosperita Německa dlouhodobě závisí na exportu automobilů, strojů, chemikálií, elektrického vybavení a dalšího průmyslového zboží do celého světa.
Tato odvětví jsou nyní pod rostoucím tlakem. A to už nějakou dobu.
Podle průmyslové asociace Gesamtmetall klesla zaměstnanost v německém kovoprůmyslovém a elektrotechnickém sektoru po letech stabilního poklesu přibližně na 3,8 milionu pracovníků.
Skupina varuje, že současné trendy by mohly vést k tomu, že zmizí stovky tisíc dalších pracovních míst.
„Hrozí nám ztráta dalších 300 000,“ varoval prezident Gesamtmetallu Udo Dinglreiter. Takový pokles by posunul zaměstnanost v klíčových průmyslových sektorech na jedny z nejnižších úrovní zaznamenaných od sjednocení Německa.
Mnoho průmyslových manažerů poukazuje na náklady na energii jako na jednu z nejvýznamnějších překážek pro německé výrobce. Hlavním důvodem je tedy radikální klimatická politika a odmítání levného ruského plynu.
Německý maloobchodní sektor také prochází hlubokou proměnou. A ne k lepšímu. Nová čísla ukazují, že od roku 2010 zmizelo přibližně 65 000 malých podniků, přičemž nezávislé obchody utrpěly nepřiměřeně více než větší řetězce.
Mezi nejvíce zasažená patří malá knihkupectví, pekárny, obchody s oblečením a specializované prodejny. Průmyslové skupiny uvádějí, že mnoho místních podniků bojuje s inflací, slabými spotřebitelskými výdaji, rostoucími nájmy a rostoucími provozními náklady.
Německo také není schopno konkurovat Číně.
Čínské společnosti se staly stále více konkurenceschopnějšími v odvětvích od elektrických vozidel a baterií až po pokročilou výrobu a průmyslové technologie.
Stále více podnikatelských lídrů varuje, že pokud Německo nebude schopno výrobcům zajistit konkurenční podmínky, firmy budou nadále přesouvat výrobu, investice a budoucí příležitosti k růstu jinam.
Sázky sahají daleko za jednotlivé továrny.
Průmysl podporuje tisíce dodavatelů, malých podniků, logistických firem a místních komunit po celém Německu. Každé uzavření většího závodu vyvolává vlnové efekty, které se rozšiřují do celých regionů.
A brzy se tyto efekty dotknou i našich firem, které jsou provázány s Německem. Zatím je výhodou levnější pracovní síla, ale to zřejmě brzy nebude stačit.
Dřív či později se nám přílišná závislost na Německu vymstí…
