Itálie už odmítá diktát ECB, chce zpět své zlato: Přidají se další země eurozóny?

Itálie už odmítá diktát ECB, chce zpět své zlato: Přidají se další země eurozóny?

Víte o tom, že ztráta vlastní měny – tedy přechod na euro – také znamená dobrovolné vzdání se suverenity nad vlastními zlatými rezervami? Tedy země eurozóny žádné zlato nevlastní, i když je fyzicky uloženo na území dané země.

Poté, co evropské země souhlasily s přechodem na euro, předaly suverenitu v nakládání s „jejich“ zlatem pod kuratelu ECB.

To nyní začíná zpochybňovat Itálie, která vlastní jednu z největších zásob zlata. Chce, aby měl stát opět nad svým zlatem kontrolu a lze očekávat, že totéž začnou dřív či později požadovat i další země eurozóny.

Mimochodem, všimněte si, že Itálie se chová jako před nějakou očekávanou velkou krizí, když nedávno zavedla povinnou registraci pro vlastníky zlata, včetně rodinných šperků apod.

A nyní se snaží znovu získat dohled nad vlastními zásobami zlata, který vstupem do eurozóny ztratila. To jistě není náhoda…

Komu patří zlaté rezervy zemí eurozóny? Samozřejmě ECB. Řím se nyní bouří proti Evropské centrální bance a chce zařadit národní zlaté rezervy mezi státní aktiva. To vyvolává ve Frankfurtu, kde ECB sídlí, nespokojenost.

Itálie zostřuje svůj postoj ve sporu o své národní zlaté rezervy a nyní s obnovenou jasností požaduje své právo na státní vlastnictví akcií Banca d’Italia. To je z pohledu Evropské centrální banky nepřijatelné.

Italská vláda signalizuje ochotu řešit jedno z nejcitlivějších tabu v eurozóně: ​​otázku, zda v případě pochybností patří zlato uložené v zemi Římu nebo Frankfurtu.

Italské zlaté rezervy, přesahující 2 400 tun, patří k nejvýznamnějším na světě. Jejich tržní hodnota se odhaduje na zhruba 300 miliard dolarů, což z Itálie dělá třetího největšího držitele zlata po USA a Německu.

Tato otázka je po léta právně zamrzlým minovým polem, protože ECB trvá na tom, že ačkoliv se národní zlato fyzicky nachází v daném členském státě, je politicky a funkčně součástí Eurosystému a patří tedy ECB.

Řím s tím nesouhlasí a zdůrazňuje, že zlaté rezervy jsou v podstatě státním majetkem, který pouze spravuje národní centrální banka.

ECB již dříve varovala, že takové legislativní změny nebo formální určení vlastnictví by mohly narušit nezávislost centrálních bank zakotvenou ve Smlouvě o EU.

Tato otázka je obzvláště citlivá, protože nezávislost centrálních bank je považována za základní kámen stability eura. Jakmile by si stát nárokoval přímý přístup k aktivům své národní banky, důvěra v neutralitu eurosystému by byla okamžitě ohrožena.

Bankéři ECB ve Frankfurtu to vnímají jako vměšování fiskální politiky do měnových rezerv a rozhodnutí v oblasti měnové politiky. Řím na druhou stranu tvrdí, že se jedná pouze o objasnění toho, co je již samozřejmé: že zlaté rezervy patří suverénnímu státu, a nikoli evropské instituci, která je nadřazena národní suverenitě.

V Itálii se tato otázka opakovaně objevuje již léta. Konflikt se zostřil nejpozději od reformy pravidel pro zlato v rámci Basel III. Nyní přijaté znění je proto méně technickým upřesněním než strategickým vzkazem pro Frankfurt: Zlato je v Itálii a v případě pochybností rozhoduje Itálie.

Politická symbolika, která se za tím skrývá, je obrovská. Zlato po staletí slouží jako konečná záruka stability státu. Když se vláda veřejně odvolává na tento základ, obvykle tak činí automaticky.

Vláda Meloniové signalizuje, že si je vědoma rizik rozpadu eurosystému a upravuje svou pozici jak právně, tak politicky.

Toto je také vnímáno jako pokus o změnu rovnováhy sil v rámci měnové unie. Kdokoli ovládá zlaté rezervy, má v případě krize moc znovu získat finanční a měnovou nezávislost. Pro ECB představuje tento krok vážný útok na princip centralizované kontroly rezerv.

Eurosystém funguje pouze tehdy, pokud členské státy akceptují, že měnové rezervy jsou organizovány společně a spravovány nezávisle.

Pokud jedna z největších zemí eurozóny veřejně prohlásí, že své rezervy považuje za politický zdroj, mohlo by to vytvořit precedent. Ostatní státy s vlastní ekonomickou zátěží by mohly následovat její příklad a také předefinovat svou suverenitu v oblasti rezerv.

Tomuto scénáři se ECB snaží zabránit.

Bez zlatých rezerv jako technické zálohy ztrácí Eurosystém klíčový pilíř. ECB, která nyní disponuje rozsáhlými pravomocemi, je odhodlána tento mocenský boj vyhrát. V sázce je autorita instituce na finančních trzích.

Lze jen doufat, že tento boj nevyhraje. Pád eura by totiž nejspíš vedl i k rozpadu celé diktátorské EU.

 

 

 

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 16 Průměrně: 4.8]

5 thoughts on “Itálie už odmítá diktát ECB, chce zpět své zlato: Přidají se další země eurozóny?

  1. Pokud se Italie zaslouzi o rozpad EU, budu ji dekovat, uz aby to bylo! Ale ten napad Registrovat zlato se urcite ujme. Registrace (jako u zbrani) je prvnim krokem ke konfiskaci. Kupujte investicni dtribro, nez cena vyleti jeste vyse, bude se vam jednou hodit!

    1. A kdy Rudy, řekni komu to a za co střelíš, když bude digitální měna?? Ještě to musíš kupovat OSOBNĚ bez registrace, jinak ONI budou vědět, kde a kdy jsi to koupil. Jako kdybys to nahlásil do rozhlasu. V Brně jsou takové prodejny, kde ti to dají do 250 tisíc, anonymně. Ale co pak s tím. Když to nezakopeš, tak tě ještě zavřou, že to máš a neplatíš daně. No je to ke zblití dnes. To tu snad nebylo nikdy! Vůbec SI NEKUPUJTE INVESTIČNÍ KOVY NA DOBÍRKU, NEBO PŘES INTERNET VŮBEC.Věděli by to!

  2. Já myslím, že každý komu to trochu pálí, dnes ví, komu patří světové rezerrvy zlata. To je mi novinka, že přechodem na euro už nemá nárok země o svém zlatě rozhodovat,Co JEJICH ruka zchvátí, už jí nikdo neuchvátí! Na to můžou Italové zapomenout. Jen mám obavy, že vláda satanova prstenu nás dotáhne také k euru. Vidět, že , bohem vyvoleným a jedinmý čistokrevným, nestačí už celosvětové zásoby zlata, věřím že i všech nalazených a „nenalezených“ pokladů třeba i zlato Inků. Oni už polezou do šuplíků, malých usmolených lidiček a za chvíli bude trestné vlastnit snubní prsteny, aniž by jste to nahlásili a platili z toho daně. Já už se nedivím, že dnes tak strašně málo starých babiček, nosí ty své zlaté šperky. Lépe je schovat. Nebo vás za chvíli nějaký závistlivý, šlochtavý, soused udá, že je máte ! Mladým už natlačili do hlav, že to není MODERNÍ. To na gojimky vždy platilo. Kdepak, dnes je moderní bydlet v klíčové dírce, s nábytkem co si sám poskládáš z papundeklu, kuchyň společná v obýváku. Blbečci uvěřili, že křišťálové lustry a značkovaný porcelán není IN. Jen se blbečci jděte podívat do prodejen pro NICH ! Zámecké interiéry stylových nábytků ve stylu všech možných Ludvíků a doplňků, který by jste ofčané ani neprotáhli dveřma! Míšeňské porcelány, stojací hodiny jak z císařských zámků, TAK ZASE V PALÁCECH ŽIJÍ ONI. Zahrabaní ve zlatých špercích po předcích s brilianty jaké jste sotva viděli ve starožitnictví. Vám ovečky stačí mobil, laptop, díra ve zdi s deskou a židlí na počítač a s bodovým světlem, co vám sežere zrak. Žárovky si na sto let nakoupil jen Klaus, protože není debil a nemusí „být IN“. Pro nás je moderní IN bída v přímém přenosu a komediantské šperky. Pro ně paláce, zlaté cihly, zlaté šperky a nepředstavitelný luxus i hajzly ze zlata. Vám stačí čumět do mobilu. Jak by jste měli čas na nějakou revouci, že……

  3. „ztráta vlastní měny – tedy přechod na euro “

    Česká koruna NENÍ česká měna, stejně jako ČNB není aní česká ani národní ani státní – je to pobočka soukromé Rotšild Bank of England. „Českou“ korunu vydává a její oběh určuje tento parazit z London City. Dokonce „české“ bankovky a mince se vyrábějí v Londýně, v bednách se pak posílají letecky do Práglu. To, že udržují českou korunu, je jen pro jejich spekulativní zájmy, přes korunu dělají určité finanční machinace, na které je euro moc velké. K tomu používají i další „národní měny“.

    A jestli bude místo koruny strčeno euro, rozhodovat se o tom bude u Rotšildů v London City. To že tady zkorumpovaní komedianté zvaní politici žvaní o koruně a euru je jenom komediantská mlha pro oblbnuté publikum – ovčana, aby si myslel, že tady je nějaký český stát s českou měnou. Už dávno je to soukromá korporace ČR Ltd, čili obchodní firma registrovaná v Londýně dle obchodního „lodního“ práva. Soukromé firmy jsou i politické strany. Všichni soudci, státní zástupci a advokáti i notáři jsou povinně registrováni (licencováni) v Londýně, jakmile se odchýlí „z kurzu“ diktovaného z Londýna, přijdou o licenci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *