Tucker Carlson: Akta o 11. září – 2. díl (video)

Nedávno jste se zde mohli podívat na první díl série, kterou natočil Tucker Carlson k událostem 11. září 2001. Ve svém seriálu dokazuje, že oficiální verze na mnoha místech nesedí a očividně měla za cíl zastřít pravdu.

Ve druhé epizodě svého investigativního seriálu The 9/11 Files Tucker Carlson analyzuje práci Komise pro vyšetřování 11. září, která vedla oficiální vyšetřování teroristických útoků z 11. září 2001.

Video vrhá kritické světlo na politické manévry Bushovy administrativy, systematické podfinancování a pochybná personální rozhodnutí, která proměnila komisi v to, co Carlson nazývá „fraškou.“

Článek, který vytahuje vše podstatné z této epizody, vrhá světlo na ústřední teze, roli klíčových postav, jako jsou Philip Zelikow a Henry Kissinger a snahu takzvaných „Jersey Girls“ požadovat pravdu.

Zkoumá, jak byl oficiální příběh zmanipulován a jaké otázky zůstávají dodnes nezodpovězeny.

Epizoda začíná ohlédnutím za rokem 2000. Zatímco CIA pronásledovala dva budoucí únosce do Los Angeles, George W. Bush bojoval v prezidentské kampani se senátorem Johnem McCainem.

Carlson popisuje, jak Bushova kampaň používala špinavé taktiky, včetně zvěstí o McCainově nemanželském dítěti, aby ho zdiskreditoval. Ve stejné době pozdější atentátníci Mohamed Atta a Marwan al-Shehhi dokončili svůj pilotní výcvik na Floridě.

Nejvyšší soud prohlásil Bushe za vítěze voleb, což motivovalo McCaina k tomu, aby později podpořil nezávislé vyšetřování útoků z 11. září. Tento čin Carlson interpretuje jako politickou pomstu.

Závěrečná zpráva Komise pro vyšetřování 11. září je základem pro oficiální verzi útoků. Carlson však tvrdí, že komise byla sabotována od samého počátku.

S rozpočtem pouhých 3 milionů dolarů – ve srovnání se 40 miliony dolarů na vyšetřování Moniky Lewinské nebo 33 miliony dolarů na vyšetřování Russiagate – byla komise chronicky podfinancovaná.

Přísný časový rámec 18 měsíců a omezené pravomoci koho mohli a nemohli předvolat, téměř znemožnily důkladné vyšetřování. Sám předseda komise Tom Kean později připustil, že komise byla odsouzena k zániku, což Carlson považuje za důkaz úmyslných obstrukcí.

Bushova administrativa, podle Carlsona, využila útoků k zahájení své globální války proti terorismu, konkrétně invaze do Iráku. Richard Clarke, tehdejší komisař pro boj s terorismem, uvedl, že ministr obrany Donald Rumsfeld a jeho náměstek Paul Wolfowitz okamžitě využili tragédie k prosazení své irácké agendy.

Již odpoledne 11. září Rumsfeld hovořil o paralelním útoku na Saddáma Husajna s bin Ládinem. Bush sám nařídil Clarkovi, aby vyšetřil možné spojení mezi Saddámem Husajnem a útoky, ačkoli neexistovaly žádné důkazy.

Vláda se bránila jakémukoliv vyšetřování těchto událostí. Viceprezident Dick Cheney pohrozil vůdci senátní většiny Tomovi Daschleovi, že vyšetřování by zmařilo válečné úsilí.

Společné kongresové vyšetřování vedené senátorem Bobem Grahamem a Porterem Gossem odhalilo zachycené zprávy al-Káidy, které ukazovaly na útoky, jako například „Hra začíná zítra“ a „Zítra je nultá hodina.“

Ale když tyto informace unikly do médií, FBI pod vedením Roberta Muellera tlačila na výbor testy na detektoru lži a hrozbami, které Carlson popisuje jako zastrašovací taktiku.

Emocionálním tématem epizody je příběh Kristin Breitweiserové, jedné z takzvaných „Jersey Girls“  (Dívky z Jersey), jejíž manžel Ron při útocích zemřel. Breitweiserová popisuje poslední telefonát se svým manželem, ve kterém ji ujistil, že jeho budova nebyla zasažena – krátce předtím, než explodovala.

Její bolest a pocity viny za to, že ho nepožádala, aby utekl, ji dohnaly k tomu, aby se dožadovala odpovědí. Dívky z Jersey pochybovaly o oficiální verzi a požadovaly nezávislé vyšetřování. Navzdory jejich přítomnosti v médiích byly jejich obavy vládou ignorovány.

Jmenování Henryho Kissingera prvním předsedou komise bylo jasným pokusem o kontrolu vyšetřování. Kissinger, známý svými kontroverzními rolemi ve válce ve Vietnamu a převratu v Chile, byl podezřelý ze střetu zájmů.

Na setkání s Jersey Girls se vdova zeptala na jeho klienty, zejména na vazby na saúdskou královskou rodinu nebo na bin Ládinovu rodinu. Kissinger, viditelně nervózní, se otázce vyhnul a druhý den rezignoval. Carlson naznačuje, že jeho spojení s mocnými hráči ho činilo nevhodným.

Po Kissingerově rezignaci převzal funkci předsedy Tom Kean, ale skutečná kontrola spočívala na Philipu Zelikowovi, výkonném řediteli.

Zelikow, blízký důvěrník Condoleezzy Riceové, měl úzké vazby na Bushovu administrativu a byl spoluautorem strategického dokumentu obhajujícího preventivní invaze.

Carlson popisuje, jak Zelikow napsal zprávu komise předem před zahájením vyšetřování, čímž omezil přístup k dokumentům a komunikaci mezi zaměstnanci a komisaři. Byl v pravidelném kontaktu s Karlem Rovem, což zpochybňuje jeho nezávislost.

Zelikow se pokusil spojit al-Káidu s Irákem, aby ospravedlnil invazi, ačkoli tyto vazby byly později ze zprávy odstraněny. Pozval neokonzervativní experty, jako je Laurie Mylroie, kteří argumentovali nepodloženými teoriemi o iráckých vazbách na 11. září.

Zpráva obsahuje 61 odkazů na skutečnost, že pro určitá tvrzení nebyly nalezeny žádné důkazy, což je známkou toho, že pravda nebyla záměrně hledána.

Carlson uzavírá otázkou, proč byla pravda o 11. září zatajena a koho vláda chránila. Odkazuje na další epizodu, která slibuje další odhalení. Seriál zpochybňuje oficiální verzi, že Usáma bin Ládin překvapil úřady, a naznačuje, že útoky umožnily podivné nehody nebo záměrná nečinnost.

Druhá epizoda The 9/11 Files vykresluje obraz vyšetřování, které bylo prodchnuto politickými zájmy. Emotivní příběh Jersey Girls, manipulace Philipa Zelikowa a zastrašovací taktiky Bushovy administrativy ukazují, že Komise pro vyšetřování 11. září neměla vynést pravdu na světlo.

Carlson naléhá na diváky, aby zpochybnili oficiální verzi a slibuje další odpovědi v následujících epizodách. Pro všechny, kteří hledají pravdu o 11. září, je tato epizoda naléhavou výzvou ke kritickému pohledu na tyto události.