Trump včera udělal další velký krok k válce s Ruskem

Trump se před volbami prezentoval jako „nositel míru,“ přičemž přísahal, že nezačne žádnou další válku. O konfliktu na Ukrajině tvrdil, že jej „ukončí do 24 hodin.“

To byla samozřejmě nadsázka, takže tomuto jeho prohlášení nikdo příliš nevěřil, nicméně mnozí se domnívali, že řádově během měsíců až roku konflikt ukončí.

Zpočátku to tak skutečně mohlo vypadat, ale aktuálně se zdá, že opět přitvrzuje a snaží se konflikt dál eskalovat. Jeho MAGA příznivci nejsou vesměs nadšeni, protože začínají vnímat, že naletěli.

Prezident Donald Trump v pondělí řekl, že „učinil nějaké rozhodnutí“ dodat Ukrajině střely s plochou dráhou letu Tomahawk dlouhého doletu pro použití proti Rusku.

Tomahawky mohou proniknout hluboko na ruské území, dokonce až do Moskvy. Raketa Tomahawk má více než pětkrát větší dolet než nejsmrtonosnější americká zbraň dosud dodaná na Ukrajinu – ATACMS.

Přechod od ATACMS k Tomahawkům není malým skokem, ale drastickou eskalací této války.

Trumpa se na to v pondělí zeptal reportér. Jeho odpověď zněla:

„Ano, rozhodl jsem se, abych tak řekl, docela jistě. Myslím, že by mě zajímalo, co s tím udělají, kam je posílají. Myslím, že bych se na to měl zeptat.“

Trump zde zjevně říká, že schválil dodávku Tomahawků na Ukrajinu. Je to jen otázka detailů o tom, na jaké cíle mohou Ukrajinci zaútočit těmito nízko letícími střelami s plochou dráhou letu.

Je naprosto šokující, že prezident může tak ledabyle a bezmyšlenkovitě oznámit tak masivní posun směrem k válce s konkurenční, jaderně vyzbrojenou supervelmocí, jako je Rusko, zatímco nikdo v Kongresu ani v médiích se ho nezeptal na potenciální důsledky takového rozhodnutí.

Trump pravděpodobně umožní kyjevskému Zelenského režimu, který válku drtivě prohrává, použít střely s plochou dráhou letu vyrobené v USA proti ruské energetické infrastruktuře a vojensko-průmyslovým zařízením, ale ne proti Kremlu nebo jiným vládním budovám využívaným ruským vedením.

To znamená, že další eskalace je na spadnutí: na Ukrajinu bude dodán další, ještě smrtonosnější zbraňový systém. Protože co Zelenskyj chce, to dostane: to je vzorec. Každá nová zásilka zbraní je silnější a ničivější než ta předchozí.

Ruský prezident Vladimir Putin minulý týden řekl, že nevěří, že by prezident Trump schválil Zelenského žádost o rakety Tomahawk.

Putin prohlásil, že pokud Trump této žádosti vyhoví, bude to poslední hřebík do rakve americko-ruských vztahů. „Tyto vztahy budou zničeny,“ citovala ho agentura Reuters 5. října.

Nyní se dozvídáme, že rozhodnutí již bylo učiněno. Neokonzervativci opět zvítězili. V Trumpově okolí je prostě příliš mnoho těchto válečných štváčů, kterým on naslouchá.

Kdykoli si myslíte, že by Trump mohl vytáhnout svět z propasti třetí světové války, učiní nové rozhodnutí, které nás k ní přiblíží.

Pokračuje v Bidenově politice vyzbrojování Ukrajiny přímo na hranicích Ruska. Nepřítel vytvořený Amerikou přesně pro tento účel: bojovat proti Rusku jako zástupce NATO.

A pokud Ukrajina již nebude moci plnit svou roli, protože jí dojdou muži schopní boje, NATO pošle své vlastní jednotky, aby zaplnily prázdnotu.

Vžijme se na chvíli do opačné pozice:

Co kdyby se Mexiko stalo klientským státem Ruska, připraveným rozmístit ruské rakety dlouhého doletu na svém území, aby střílely na srdce Ameriky?

A co kdyby ruští technici řídili tyto rakety přímo a zasáhli hluboko uvnitř USA vojenská zařízení a energetickou infrastrukturu od Texasu po Colorado a dále?

Jak by USA na takovou provokaci reagovaly? Odpověď je zřejmá.

Trump opakovaně prohlásil, že je zklamán Putinem, že neuzavřel mír a nejméně dvakrát v posledních dnech nazval Rusko „papírovým tygrem,“ protože neporazilo Ukrajinu „do týdne.“

Putin minulý týden otočil situaci a zeptal se, zda NATO  není spíše „papírovým tygrem,“ protože nebylo schopno zastavit ruský postup.

Ekonom a analytik trendů Martin Armstrong píše – s odkazem na zprávu ve Wall Street Journal – že prezident Trump dal zelenou americkým zpravodajským agenturám, aby poskytly cílová data pro ukrajinské útoky na ruskou energetickou infrastrukturu (ropné rafinérie, ropovody, elektrárny) pomocí Tomahawků.

Armstrong vysvětluje, že to znamená, že Washington si vybírá cíle, na které by Ukrajina měla zaútočit. Kritizuje americkou vládu za to, že popírá, že je ve válce s Ruskem a píše:

„Toto je PŘÍMÁ VÁLKA proti Rusku. To už by mohli dodat rakety do Venezuely, dát jim cílové souřadnice pro Washington, D.C. a jednu z nich odpálit přímo do Trumpova zadku. To by nebyl válečný akt, že ne?“

Zní to, jako by proti sobě stáli dva rváči ze školního dvora. Nikdo není ochoten ustoupit. Obě země mají zbraně, které by mohly vyhladit miliardy lidí a zahalit svět jaderným prachem.

Sotva nějaký Američan nebo Rus chce skutečně vést válku proti sobě navzájem; alespoň nikdo se zdravým rozumem.
Ale zjevně jsou zde vůdci, kteří to chtějí. Nebo jsou alespoň ochotni podstoupit riziko.

A k čemu? Stojí Ukrajina za to, aby někdo riskoval svou vlastní národní existenci a zašel tak daleko, že by překročil Putinovu červenou čáru a odpálil na jeho zemi jedny z nejsmrtelnějších raket dlouhého doletu?

Putin, mimochodem, má k dispozici ještě nebezpečnější zbraně: hypersonické střely, které létají mnohem rychleji než podzvukové tomahawky.

Nakonec lze doufat, že to byl opět jeden z mnoha Trumpových výkřiků, které neměly další den žádnou cenu.

Názor může změnit ještě několikrát, zřejmě bude záležet na tom, jak velký vliv mají váleční štváči, kteří se kolem Trumpa doslova rojí….