Polská vláda chce dát milionu Ukrajinců volební právo a zajistit si tak výhru v příštích volbách

V Polsku nyní vládnou progresivisté, tedy podobná vláda jako je ta končící Fialova. Nicméně – podobně jako u nás – i v Polsku už většině lidí  vadí asi milion Ukrajinců v zemi.

I to byl důvod proč vyhrál v prezidentských volbách právě  Karol Nawrocki, který akcentoval nespokojenost Poláků s Ukrajinci. Podobně jako u nás i v Polsku mnozí vnímají, že Ukrajinci jsou zvýhodňováni.

Impulsem k tomu, že se počáteční velká podpora Ukrajinců přesunula spíše k odporu, byly jistě i občasné oslavy Bandery, které u mnoha Poláků vedly k uvědomění, že vítali ty, kteří adorují brutální vrahy jejich předků.

Jestliže někde klesla podpora Ukrajinců mnohem víc než u nás, stalo se tak právě Polsku. Pokud by Ukrajinci měli volební právo, tak by volili právě současnou Tuskovu vládu.

I to je zřejmě důvod proč se začalo uvažovat o tom, že by měl mít asi milion Ukrajinců v Polsku volební právo. Fialova vláda už naštěstí nebude mít čas tento krok kopírovat…

Podle průzkumu CBOS z října 2024 asi 61 procent respondentů připustilo, že osobně znají nějakého Ukrajince.

Milionová skupina Ukrajinců žijících v Polsku, stejně jako 150 000 členná skupina Bělorusů, jsou mladí, mnohdy pracující a ambiciózní. Stále více z nich mluví dobře polsky a trh s polskými jazykovými školami a kurzy je na vzestupu.

Andrej z Kyjeva, 45letý inženýr, přišel do Polska před válkou a pracuje pro IT společnost, kde má na starosti důležitý projekt. Právě si koupil nový byt.

Andrej říká, že nedávno zažil nepříjemnou situaci: Skupina Poláků se ho přímo zeptala, proč není na frontě. Řekl, že má v Polsku ženu, děti a život. A že nikdo nemůže od nikoho vyžadovat hrdinství, a že není stvořen k tomu, aby byl hrdinou.

„Je tam mlýnek na maso, to ví každý,“ uvádí.

Toto téma, související s diskusí o možném nasazení západních vojsk na Ukrajině, se objevilo i v nedávné volební kampani. Klip, ke kterému se nikdo nepřihlásil, se skládal ze tří scén, které ukazovaly, že na frontu nepůjdou Ukrajinci, ale Poláci.

V první scéně tančila skupina mladých Ukrajinců v klubu na techno hudbu. Druhá ukazovala mladé Poláky ve vojenských uniformách, jak cestují na ukrajinskou frontu a pak tam bojují. Třetí ukazovala jejich návrat – rakve, slavnostně zakryté národními vlajkami.

Volební kampaň byla obdobím velkého napětí kvůli přítomnosti Ukrajinců v Polsku. Vlna nepřátelství byla tak silná, že dokonce i zástupci silně proukrajinských levicových liberálních stran deklarovali potřebu omezit sociální dávky pro Ukrajince.

Rafał Trzaskowski, nakonec neúspěšný prezidentský kandidát a starosta Varšavy, předložil taková hesla, k velkému zklamání některých svých příznivců. Byl to však pozdější prezident Karol Nawrocki, kdo nejlépe shrnul nálady veřejnosti, když stručně prohlásil, že „Polsko nebude pobočkou Ukrajiny.“

Po prezentaci výsledků průzkumu specialista na průzkumy veřejného mínění řekl: „Zdá se, že jediná věc, která dnes Poláky spojuje, je jejich zklamání z Ukrajinců.“

Po kampani se emoce zhoršily. Důsledky jsou však hmatatelné: Vládní program na podporu rodin, který poskytuje 800 PLN (188 EUR) na každé dítě, je od října k dispozici pouze cizincům oficiálně pracujícím v Polsku.

A nejde jen o dvojí metr, který se projevuje při vyplácení přídavků na děti, na které již Poláci nemají nárok, ale Ukrajinci ano.

Za změnou postoje Poláků stojí i staré konflikty. Během druhé světové války probíhaly tvrdé boje v oblastech obývaných oběma národy a pod německou okupací.

Skončily sérií brutálních masových vražd známých jako masakr na Volyni, při kterém ukrajinské ozbrojené nacistické skupiny brutálně zavraždily 100 000 Poláků. Mnozí Poláci, kteří Ukrajince nadšeně vítali, pak mohli vidět, jak v ulicích oslavují Banderu.

Tato rána neměla šanci se zahojit i proto, že Ukrajina blokuje možnosti exhumace a důstojného pohřbu obětí. Svůj postoj nezměnila ani po obdržení mohutné pomoci z Polska.

Polsko poslalo přes 300 tanků, 11 vrtulníků, 400 bojových vozidel, 54 samohybných houfnic, minomety, lehké zbraně, munici a spoustu dalšího vybavení, stejně jako ekonomickou pomoc.

Mnoho Poláků se domnívá, že ukrajinská strana neprojevila dostatečnou vděčnost. A všude tam, kde dochází ke střetu zájmů, jako v případě obilí, které zaplavilo polský trh a poškodilo tak místní zemědělce, se odpor proti Ukrajincům zvyšuje.

Dokonce i bývalý prezident Andrzej Duda, největší zastánce Ukrajiny, slyšel od prezidenta Volodymyra Zelenského na Valném shromáždění OSN v září 2023, že „pomáhá připravit půdu pro herce z Moskvy.“

To bylo Poláky bráno jako urážka. V zahraniční politice se Kyjev jasně zaměřil na Německo a Francii. V polských parlamentních volbách v roce 2023 Kyjev jasně podpořil Donalda Tuska. Ten tehdy vyhrál, ale dnes by nejspíš takovou podporu neměl.

Změny postojů Poláků k Ukrajincům jsou viditelné v anketách. V roce 2022 mělo 82 % dotázaných Poláků pozitivní názor na Ukrajince. V prosinci loňského roku to bylo jen 23 procent.

Na sociálních sítích získává na popularitě protiukrajinský obsah.

Mince má i druhou stranu a tou je žebříček nejnepřátelštějších společností vůči Ukrajině. Polsko je aktuálně na prvním místě.

V anketě se uvádí: „Kam se vyplatí emigrovat? Nejezděte do Polska, oni nás tam prostě nenávidí.“

V roce 2022 deklarovalo pozitivní vztah k Polsku 83 procent Ukrajinců. Na konci roku 2024 pouze 41 %. Ale důležitý dodatek: To v žádném případě u Poláků neznamená nárůst téměř neexistujících sympatií k Rusku.

Ukrajinci v Polsku už volají po občanství. Zároveň se stále častěji ozývají hlasy, aby jim byla udělena plná politická práva. Asociace Ukrajinců v Polsku požaduje, aby všichni legální ekonomičtí migranti mohli volit v místních volbách.

„S lidmi se zachází jako s pracovní silou, která by neměla mít žádná práva. To je diskriminace,“ řekl Mirosław Skórka, prezident Sdružení Ukrajinců v Polsku.

Ukrajinský portál Evropská pravda nedávno napsal, že komunita přistěhovalců, čítající více než milion lidí, stále více přispívá k „polské prosperitě“ a zaslouží si mít vliv na polskou politiku.

„Pokud by Ukrajinci žijící v Polsku dostali volební právo, mohli by mít své zástupce v Sejmu již v parlamentních volbách v roce 2027,“ tvrdí autor.

Levicoví politici tento návrh podpořili. Ministr zemědělství Czesław Siekierski (PSL) to komentoval slovy, že „nemusí to vždy souviset s občanstvím, ale spíše s formou, která by potvrzovala jejich fungování u nás.“

Pravicoví politici jsou proti tomu. Poukazují na to, že polské občanství je velké privilegium a není důvod ho dávat každému, kdo o něj stojí.

Levice ví, že migranti v prvních generacích vždy volí levici, a to všude. To je to, čeho se bojí pravice. O názorech Ukrajinců a Bělorusů žijících v Polsku víme jen málo, ale přehled jejich médií ukazuje, že převládají progresivní postoje, například v otázkách potratů a LGBT.

Vzhledem ke svým zkušenostem mají také Ukrajinci převážně tendenci pohlížet na Evropskou unii nekriticky, jako na oázu bezpečí a prosperity.

Absolutně nevnímají diktátorské praktiky EU a snahy o zničení suverenity členských zemí. A zřejmě jim předání moci do Bruselu ani nijak nevadí.

Pokud by Ukrajinci měli volební právo, vyhrál by prezidentské volby Rafał Trzaskowski, nikoli Karol Nawrocki.

A to je důvod, proč bude Tuskova vláda tvrdě prosazovat volebního právo pro Ukrajince a Bělorusy, zatímco pravice udělá vše, co je v jejích silách, aby zabránila uvolnění stávajících omezení.

To se stane stále důležitějším tématem politických sporů a příští předvolební kampaně….