Pandemická dohoda dává WHO pravomoc zabavovat zdroje od suverénních států

Bude nějaká další pandemie? Již samotná pandemická dohoda, která dává velkou moc WHO, tomu napovídá. K čemu by jinak byla, pokud by nemohla být využita?

A jak jinak by mohla být využita než v případné další pandemii?

Pandemická dohoda a dodatky k Mezinárodním zdravotním předpisům jsou založeny na chybném předpokladu, že riziko pandemií rychle roste, což je předpoklad, který není podložen důkazy.

Pár let před Covidem se však také ozývaly hlasy, které varovaly před pandemií. Proběhlo i několik nácviků pandemie a s tím, jak se blížil rok 2020, sílily i přípravy na případnou pandemii.

V budoucnu však bude vyhlášení pandemie možná o něco jednodušší než dosud.

Pandemická dohoda dá WHO větší pravomoci, které jí umožní vyhlašovat stavy nouze a zabavovat zdroje od suverénních států i v případě, že má pouhé podezření, že by mohla vypuknout pandemie!

Mezinárodní zdravotní předpisy i pandemická dohoda obsahují také ustanovení o „dezinformacích,“ která umožní cenzuru jakýchkoli disentních hlasů, takže veřejnost nebude mít šanci zjistit, že nám lžou.

Pandemická dohoda Světové zdravotnické organizace byla formálně přijata 20. května 2025 na sedmdesátém osmém Světovém zdravotnickém shromáždění v Ženevě, přičemž pro hlasovalo 124 členských států a 11 se zdrželo hlasování, včetně Polska, Izraele, Itálie, Ruska, Slovenska a Íránu.

Spojené státy se hlasování neúčastnily kvůli svému rozhodnutí vystoupit z WHO.

Dohoda zavádí systém pro přístup k patogenům a sdílení přínosů (PABS), který má zajistit rychlé sdílení údajů o patogenech a umožnit rychlejší vývoj vakcín a léčebných postupů. Dohoda nevstoupí v platnost, dokud nebude schválena příloha o tomto sdílení informací o patogenech.

Dohoda je nicméně v procesu projednávání a přípravy k podpisu a ratifikaci na sedmdesátém devátém Světovém zdravotnickém shromáždění v květnu 2026. Po ratifikaci členskými státy bude právně závazná. Pro vstup v platnost je potřeba pouze 60 ratifikací.

Co se stane, pokud země nebude dodržovat nařízení poté, co vstoupí v platnost?

Jak hrozí WHO:

Je na členských státech WHO, aby rozhodly o mechanismech dodržování předpisů.

Obecnou zásadou mezinárodního práva je, že jakmile mezinárodněprávní nástroj vstoupí v platnost, je pro jeho strany závazný a jeho strany se zavazují jej v dobré víře uplatňovat.

Součástí širšího rámce připravenosti na pandemii jsou i změny Mezinárodních zdravotních předpisů, které se WHO neustále snaží zavést po celém světě. Členské státy měly do července 2025 čas na formální odmítnutí těchto změn.

V následující části Ramesh Thakur vysvětluje, proč jsou Pandemická dohoda WHO a dodatky k Mezinárodním zdravotním předpisům velmi chybné.

Desítky let staré Mezinárodní zdravotní předpisy, ve znění pozdějších předpisů z loňského roku, vstoupily v platnost 19. září. Nová Pandemická dohoda, přijatá v květnu, bude otevřena k podpisu po dohodě o přístupu k patogenům a sdílení přínosů, která by měla být uzavřena příští rok.

Pandemická dohoda WHO je dobrým příkladem typu iniciativ globální správy, na kterých panuje konsenzus mezi technokratickými elitami, ale proti nimž roste mezi občany revolta.

Chybné předpoklady

Pandemie jsou však vzácné události, které ve srovnání s endemickými infekčními a chronickými onemocněními představují nízkou zátěž.

Odůvodnění dohod spočívá v mylném chápání, že riziko pandemií rychle roste, a to především v důsledku rostoucího počtu zoonotických přenosů, při nichž se patogeny přenášejí ze zvířat na člověka.

Důvodné podezření, že covid vznikl z  výzkumu zaměřeného na zisk z funkce a úniku z laboratoře, vyvrací druhou část tohoto odůvodnění.

Předpoklad rostoucího rizika pandemie je také vyvrácen prací Univerzity  v Leedsu. Ukazuje, že zprávy WHO, Světové banky a G20, které podporují agendu pandemie, tvrzení těchto agentur nepodporují.

Data ukazují snížení úmrtnosti a výskytu epidemií v desetiletí před rokem 2020. Velká část zaznamenaného „nárůstu“ epizod odráží zlepšené diagnostické technologie, nikoli častější a závažnější epidemie.

Předchozí závažná epidemická onemocnění, jako je žlutá zimnice, chřipka a cholera, celkově nadále klesají.  

Historická časová osa pandemií  ukazuje, že zlepšení hygieny, pitné vody, antibiotik a dalších forem rozšiřujícího se přístupu ke kvalitní zdravotní péči, masivně snížilo morbiditu a mortalitu pandemií od španělské chřipky (1918–20), na kterou údajně zemřelo padesát milionů lidí.

Podle  serveru Our World in Data zemřelo za 105 let od španělské chřipky v důsledku pandemií, včetně covidu-19, celkem  10–14 milionů  lidí. Pro srovnání, jen v roce 2019 zemřelo na infekční nemoci nesouvisející s covidem téměř osm milionů lidí.

Dalších 41 milionů úmrtí bylo způsobeno neinfekčními nemocemi. V letech 2020–2024 včetně bylo zaznamenáno 7,1 milionu úmrtí souvisejících s covidem.

Při projekci trendových linií z let 2000–2019 bychom v pěti letech 2020–2024 mohli očekávat celkem přibližně 35 milionů úmrtí na infekční nemoci nesouvisející s covidem a dalších 220 milionů na neinfekční nemoci, tedy chronická onemocnění.

Výpočty projektu REPPARE Univerzity v Leedsu   také ukazují, jak jsou klíčová tvrzení o obrovských nákladech způsobených pandemií nafukována, zatímco náklady na endemické infekce jsou bagatelizovány.

Zřízení specializovaného, ​​na smlouvách založeného a na zdrojích náročného mezinárodního mechanismu pro přípravu na onemocnění s nízkou zátěží a občasnými ohnisky, naruší priority veřejného zdraví a odvede omezené zdroje a pozornost od naléhavějších cílů v oblasti zdraví a dalších cílů.

To je špatná veřejná politika, která neprochází základním testem analýzy nákladů a přínosů.

Rozšířené pravomoci a navýšené zdroje pro WHO

Covid se stal úspěšným byrokratickým převratem, který nahradil zvolené vlády nevolenými experty a technokraty jako de facto tvůrci politik.

Pandemické dohody poskytují WHO právní pravomoc vyhlásit skutečný nebo domnělý stav nouze a následně pravomoc přivlastnit si zdroje od suverénních států a přesměrovat zdroje financované daňovými poplatníky jedné země do jiných států na základě toho, co samotný šéf WHO považuje za pouhé riziko potenciální újmy.

Dokonce se tvrdí, že i údajná změna klimatu, násilí páchané střelnými zbraněmi a rasismus, představují mimořádné události v oblasti veřejného zdraví.

To by ještě více rozšířilo působnost WHO, která by si ani nemusela vymýšlet pandemii. Pandemická smlouva se navíc zavazuje k přístupu „jedno zdraví,“ který zahrnuje i zdraví zvířat.

V době rostoucího znepokojení veřejnosti ohledně rozšiřování administrativního státu a jeho exportu na světovou scénu zavedly dohody požadavky, které by měly do rámce mezinárodní správy v oblasti zdraví přidat další prvky.

Patří mezi ně výbor smluvních států a technický podvýbor, které se scházejí každé dva roky a dohlížejí na jejich provádění.

Tyto subjekty slouží jako národní úřad a kontaktní místo pro provádění a koordinaci zdravotních opatření v rámci zemí. Konference smluvních stran (COP) se schází každých pět let, aby přezkoumala a posílila provádění smluv.

Země jsou dále povinny předkládat pravidelné zprávy o implementačních opatřeních, udržovat nebo zvyšovat financování pandemie a mobilizovat dodatečné zdroje pro rozvojové země. Za tímto účelem bude zřízen koordinační finanční mechanismus.

Smlouva rovněž vyžaduje, aby státy zavedly urychlený regulační přezkum a schvalování zdravotnických produktů souvisejících s pandemií a to i přes kontroverze spojené s nouzovým povolením mRNA vakcín proti covidu.

Klauzule o dezinformacích a šíření informací navíc povedou k cenzuře, a to i přes škodlivé a trvalé následky, které tato situace během pandemie covidu měla.

Realita disentu, rozmanitých názorů a intenzivní vědecké debaty byla skryta před lidmi, kteří již nedůvěřují vládám a odborníkům, jako tomu bylo do značné míry před covidem. 

Jay Bhattacharya 3. září hovořil na Národní konferenci o konzervatismu ve Washingtonu, D.C., jako ředitel Národního institutů zdraví. Připomněl, že v letech 2020–2021 byly mezi jeho přáteli – vědci různé názory:

„Existovalo mnoho rozmanitých názorů. Problém ale byl v tom, že vědecká debata, kterou jste si v letech 2020 a 2021 zasloužili slyšet, vám byla odepřena, protože záruky svobody projevu, které tato země obvykle má, byly odebrány…

První dodatek ústavy byl během pandemie fakticky mrtvou literou.“

WHO věří ve vědu  o zvládání infodemie. Její role jakožto vedoucího účastníka celosvětového cenzurního průmyslového komplexu zahrnujícího vlády, akademickou obec, tradiční média, sociální média a technologické platformy, přinesla WHO vysokou cenu v podobě narušené důvěry veřejnosti.

Hlavním problémem je nedůvěra, nikoli dezinformace. Upravované informace nejsou řešením. Naopak, zhorší patologii.

Historie bude soudit

Je nemožné vědět, jak historici v budoucnu zhodnotí zkušenost s covidem na základě kritéria informovaného souhlasu, základního principu lékařské etiky.

V pravém slova smyslu selektivní a manipulované zveřejňování dat zajistilo, že informovaný souhlas byl zkorumpován v  dodržování předpisů založené na šíření nepravdivých informací.

Strmý věkový gradient profilu rizika úmrtnosti v důsledku nemoci byl znám každému pečlivému orgánu veřejného zdraví a odborníkovi. Záměrně  ignorovali tuto skutečnost a související strategii politik zaměřených na vysoce rizikové skupiny.

Všeobecný strach se stupňoval na nejvyšší hranici paniky na Richterově stupnici s dechberoucími denními tiskovými konferencemi o nových případech, hospitalizacích, úmrtích a opatřeních k omezení šíření.

Absolutní snížení rizika bylo srovnáváno se snížením relativního rizika, když se zdůrazňovala „95% účinnost“ vakcín. Totéž platí pro velkou variabilitu napříč kontinenty.

Byly učiněny nepodložené výroky o přínosech farmaceutických a nefarmaceutických intervencí. Přišli s absolutně nejhorším scénářem soudného dne a hrubě nafoukli hrozbu.

Ti, kdo jsou zodpovědní za bezdůvodné šíření strachu, nebyli pohnáni k odpovědnosti.

Místo toho se hlavním zdravotníkům odpovědným za reakci na pandemii dostalo veřejné úcty, povýšení do vysokých postů a vyznamenání, zatímco jejich kritici, a to i ti, jejichž disentní hlasy byly již ospravedlněny, byli hanobeni jako nemorální a nebezpeční, propuštěni z práce i z veřejného prostoru a většinou zůstávají stranou.

Pandemická dohoda WHO a změny Mezinárodních zdravotních předpisů byly vyjednány národními i mezinárodními úředníky a experty v oblasti veřejného zdraví, kteří uzavřeli společnosti a zavedli povinné nošení roušek a očkování.

Covidové roky jim daly ochutnat viditelnost a bezprecedentní pravomoci ovládat veřejnou politiku a pozornost médií a vydávat příkazy, které musí být dodržovány celou populací, včetně umístění všech do domácího vězení za „lockdownů.“

Premiéři a ministři zdravotnictví je s velkou úctou ctili, média je oslovovala a veřejnost je oslavovala a uctívala.

Osobním a kariérním zájmům vedoucích pracovníků veřejného zdravotnictví nejlépe sloužilo přesvědčování vlád a občanů, že četnost a závažnost pandemických rizik se zrychlují a zesilují.

Budování odolnosti zdravotnických systémů vůči budoucím pandemickým šokům vyžaduje více zdrojů a pravomocí pro zdravotnické úředníky, technokraty a odborníky. 

Myslíte, že nebudou chtít těchto pravomocí opět zneužít v nějaké další „plandemii?“