Poplivaná a sprostě urážená: Německá učitelka popisuje zoufalství, které zažívá ve škole, kde je 98% dětí z rodin migrantů

To, jaká je současná nejmladší generace, nám nastiňuje, jak se bude společnost v dané zemi dál vyvíjet. Pro Německo to musí znamenat další úpadek, který povede k emigraci původních obyvatel a rychlejší islamizaci.

Již nyní je patrný ohromný rozpor v mladé generaci prvovoličů. Zatímco mládež z řad původního obyvatelstva volí nejčastěji AfD, mladí muslimové, kteří se již početně pomalu, ale jistě, přibližují svým německým vrstevníkům, volí Die Linke, tedy opačnou stranu politického spektra.

Menší skupinka Němců, která žije odtržená od reality, protože jim bohatí rodiče platí drahé soukromé školy, kde je 100% Němců, zpravidla stále zastává progresivistické názory. Ty je zřejmě neopustí, dokud se nestřetnou s realitou.

Mladí Němci tak většinově preferují ochranu hranic a ukončení islamizace, muslimové si naopak přejí další dovoz svých soukmenovců, aby mohli zemi převzít co nejrychleji.

Sílící radikalizace rostoucí muslimské komunity je již patrná i u dětí ve školách, kde zejména učitelkám dávají najevo, že jsou podřadné, obzvlášť pak, pokud nejsou zahalené.

V médiích se v poslední době objevují výpovědi učitelů, kteří se netají tím, že učit dnes na školách v Německu si žádá skutečně pevné nervy. A problémem není jen násilí, výhružky nebo ignorace pedagogů.

Učitelé mnohdy nejsou schopni s dětmi, které neumí německy – a ani se nesnaží tento jazyk naučit – komunikovat. Proč by se také učily jazyk káfirů, když počítají s tím, že během jejich života již bude němčina v Germanistánu zbytečná?

Zatímco mnozí na německé levici posílají své děti do soukromých škol nebo prostě žijí v luxusních čtvrtích, celkový německý školský systém se stává stále chaotičtějším a nekontrolovatelnějším kvůli masové imigraci.

Učitelé po celé zemi informují o absolutním pekle, kterým musí projít v mnoha z těchto multikulturních škol. Nyní se k rostoucímu sboru přidala další učitelka.

Anonymní žena, Nadine M., v současné době učí na škole „kolektivního učení“ v Severním Porýní-Vestfálsku, kde jsou žáci z 98 procent z řad migrantů.

Deníku Welt popisuje, jak je výuka téměř nemožná, když mnoho žáků nemluví ani slovo německy a učitelé jsou uráženi a dokonce na ně muslimové často plivou.

Nadine M. je ve škole 15 let a během té doby viděla, jak se škola propadá do chaosu.

Řekla Weltu, že mnoho studentů nastupuje do školy bez znalosti němčiny. Žáci navíc nemají žádnou touhu se integrovat a rodiče jsou v mnoha případech otevřeně nepřátelští vůči učitelům a dokonce i vůči celému vzdělávacímu systému.

Škola nabízí „inkluzivní učení“, což znamená, že starší děti jsou často spárovány s mladšími dětmi ve stejné třídě, což může teoreticky umožnit starším studentům pomáhat mentorovat mladší studenty.

Nadine M. nastoupila do školy s velkými nadějemi a Welt napsal: „Vydáváme tento text, protože oddaný učitel autenticky popisuje, jak jsou všechny dobré úmysly a všechny krásné koncepty ohroženy selháním, protože realita školy se v posledních letech dramaticky změnila.“

Novinám řekla: „Vědomě jsem si to všechno vybrala, protože jsem měla určitý idealismus. Nechtěla jsem jen učit, ale dát každému dítěti pocit, že je to důležité, že má schopnosti, že stojí za to ze sebe vydat to nejlepší.

Chtěla jsem, aby se děti učily všemi smysly a aby každé z nich dostalo co nejvíce podnětů k učení. Každý by měl mít možnost učit se svým vlastním tempem, ale především jeden s druhým a od sebe navzájem.“

Popisuje některé z běžných problémů, které se vyskytují v německém vzdělávacím systému, včetně přeplněných tříd a zchátralých tříd. Říká, že začala s 18 žáky, což bylo zvládnutelné, ale narostlo  to na 26 až 30 dětí.

„Už jste někdy dělali lucerny s 30 dětmi, kde více než polovina z nich neumí ani pořádně stříhat nůžkami? Nebo nerozumí ani nejjednoduššímu návodu, i když jste jim ho vysvětlili, vyrobili a ukázali krok za krokem na obrázcích? Překážky v učení, které dříve postihovaly jen několik dětí, nyní ovlivňují velkou část třídy,“ uvedla.

Ve škole, kde je téměř 100 procent cizinců, se tyto problémy nesmírně zhoršují.

„Mnoho dětí přichází do třídy bez znalosti němčiny, bez základních dovedností a bez sociálních dovedností. I ty nejmenší kroky učení je třeba vždy opakovat a názorně ilustrovat, aby bylo zachováno i minimální množství znalostí,“ varuje.

Co může být pro budoucnost Německa ještě znepokojivější, je to, že standardy jsou neustále snižovány v reakci na špatné studijní schopnosti dětí cizinců.

„Obzvláště znepokojivé je, že na konci základní školy dosahuje požadovaných kompetencí stále méně dětí. Požadavky se neustále snižují, protože se mnohým již nezdají reálné,“ uvedla.

Je to tak špatné, že říká, že studenti už neumějí formulovat věty, a dokonce i nad tím říká, že „nemají představivost ani kreativitu, aby to dokázali.“

Ani od většiny rodičů se jí nedostává žádné pomoci.

„Kromě toho často chybí podpora rodičů. Nedělají se domácí úkoly, neprocvičuje se čtení a potřebné materiály jsou často nedostupné,“ uvedla.

Poznamenává, že velká část nákladů na základní materiály pochází z její vlastní kapsy, jako jsou lepicí tyčinky, tužky, gumy a nůžky. Jde to však ještě dále, protože učitelé si musí do školy nosit vlastní toaletní papír, opravovat police a renovovat třídy, a to vše za své vlastní peníze.

„Je naprosto normální, že si musíte vzít toaletní papír, protože státní rozpočet potřebuje šetřit. Jak smutné!“ uvedla.

V celém díle působí celé „volání o pomoc“ této učitelky jako zpráva ze země třetího světa. Pro mnohé může být těžké pochopit, zejména na bohaté levici, že taková škola ve skutečnosti v Německu je.

„Často si říkám, jestli by naši politici rádi chodili do takových kanceláří každý den. Ale od našich dětí se to očekává,“ poznamenala.

Informuje také o tom, jak žalostná je ve skutečnosti podpora ze strany rodičů žáků, a to až do té míry, že ji otevřeně podkopávají.

„Pokud učím své dítě, že pravidla ve škole stejně nejsou důležitá, jaké dospělé vychováváme, když už nepodléhají žádným pravidlům? Chlapec neustále chodí do třídy se svými chytrými hodinkami, i když máme pravidlo, že hodinky musí během vyučování zůstat ve školní tašce.

To se na něj zjevně nevztahuje. Rád volá tátovi, když ho nikdo nesleduje, například aby ho vyzvedl ze sportovního festivalu, aby se nemusel se svou třídou vracet do školy.

Nebo rodiny jednoduše zůstávají po prázdninách déle ve svých domovských zemích. Veškeré uložené pokuty stejně platí stát sám,“ napsala.

„Schopnost učitelů posoudit schopnosti svých dětí je stále více zpochybňována. Jednou jsem byla během takového rozhovoru těžce prokleta a urážena otcem. Tento postoj se často přenáší i na děti. Někteří na učitele reagují neuctivě, dokonce jim nadávají nebo na ně plivají,“ dodala.

Dokonce si vystřelila z Angely Merkelové a její slavné fráze „Zvládneme to,“ která předcházela rozhodnutí Merkelové otevřít dveře milionům nelegálních migrantů.

„Pokud jde o ‚Zvládneme to‘, chtěla bych říci, že integrace vždy vyžaduje dvě strany. Jedna strana, která podporuje lidi, a druhá strana, která chce integraci. Jako učitelka jsem potkala mnoho skvělých lidí.

Mnoho rodičů, kterým se podaří integrovat své děti, aniž by ztratili svou vlastní kulturu. Ale musí tu být místo pro všechno – včetně našeho svatého Martina, svatého Mikuláše a Vánoc.

Děti na školních výletech musí mít možnost spát v místnostech křesťanského domova, kde mohou viset křesťanské kříže, aniž by se cítily pronásledovány nebo ohroženy,“ poznamenává.

„Znovu a znovu přicházejí děti do školy, aniž by uměly jediné slovo německy. A to již nejsou výjimky nebo ojedinělé případy; je to téměř pravidlo,“ stěžuje si.