EU se blíží ke kolapsu: Merz, Draghi a Lagardeová odhalují cestu evropské krize

EU spěje k postupné deindustrializaci, likvidaci zemědělství, destrukci, občanským válkám a úpadku. I když navenek se stále hovoří o „světlých zítřcích,“ tak to, co nastiňují vládnoucí globalisté, rozhodně nepřináší důvody k optimismu.

Současný stav, který se ještě výrazně zhorší po zavedení dalších regulací Green Dealu, včetně osobních uhlíkových daní, má ve skutečnosti za cíl centralizaci moci.

Vláda by se měla ve všech aspektech předat pod kuratelu Bruselu. Obyvatelstvo by mělo být mezitím dále vyměňováno, aby se v Evropě vytvořila poddajná masa, která nemá žádnou národní identitu.

Národy a národní státy by měly být zrušeny, což „naředěné“ obyvatelstvo bez problémů akceptuje.

Když vidíme problémy, které mají mnohé evropské země, v nichž s podporou vlád posiluje islamizace, zatímco na nesouhlasící původní obyvatelstvo se uplatňují stále tvrdší tresty, je celkem jasné, že se vytváří půda pro konflikty, které mohou přerůst v občanské války.

Německo je zářnou ukázkou toho, jak lze velmi rychle zlikvidovat prosperující zemi. Je však třeba si uvědomit, že kam půjde Německo, tam půjdeme také my.

Zdá se, že německý kancléř se během letních prázdnin střetl s realitou. Merz vidí německý sociální systém v hluboké krizi. Mezitím jeho političtí spojenci v Bruselu volají po zvýšení dávky jedu, kvůli kterému je Evropa nemocná.

Buďme upřímní: Velká část politické elity má roztříštěný vztah k realitě. To platí jak pro hospodářský úpadek Německa a EU, tak pro veřejnou komunikaci strategických politických cílů, která je systematicky zamlžována.

Otevřená kritika kurzu by mohla způsobit, že se politická pohádka zhroutí rychleji, než realita pronikne do veřejného mínění.

Merz a sociální stát

O to pozoruhodnější jsou varovná slova kancléře Friedricha Merze během jeho sobotního vystoupení na zemské stranické konferenci CDU v Dolním Sasku. „Nejsem spokojen s tím, čeho jsme dosud dosáhli – musí to být víc, musí to být lepší.“

Slyšte to! Slabý záchvěv sebekritiky ze strany kancléře. Vskutku vzácné. Přesto toto prohlášení vyvolává otázku: co přesně Merz myslí „úspěchy“?

Má na mysli takzvaný investiční booster, který údajně poskytuje marginální úlevu německé ekonomice, zatímco ta balancuje na pokraji kolapsu? Nebo má na mysli masivní dluhové balíky a rozšiřující se mezery ve financování, které budou s největší pravděpodobností zaceleny zvýšením daní?

Ve svém projevu v Osnabrücku Merz později hovořil neobvykle jasně o stavu sociálního systému: „Sociální stát, jak ho máme dnes, již není finančně udržitelný vzhledem k tomu, co můžeme ekonomicky zajistit.“

To je strohá diagnóza, která ponechává jen málo místa k vyjasnění. Také zapomněl zmínit, kdo konkrétně ten sociální systém ve skutečnosti ždímá, a že za tím do značné míry stojí jeho spolustranice Merkelová.

Nepadla také ani zmínka o tržně orientovaném obratu, důvěře v individuální řešení, osobní odpovědnosti nebo rychlém snižování byrokracie. Zdá se, že poselství zní: zůstaňte v kurzu.

Okamžiky upřímnosti

Merz také jednoznačně hovořil o sociálních dávkách pro občany: takto to nemůže pokračovat. Platby dostává 5,6 milionu lidí (nejčastěji se mezi příjemci dávek objevuje jméno Mohamed, což však jaksi opět zapomněl Merz zmínit.).

Mnozí by mohli pracovat, ale nepracují, řekl. To je realita, které se politika obvykle vyhýbá.

Nesmělý pokus otevřeně pojmenovat nejistý stav německého sociálního systému. V dobách, kdy je politické přikrášlování rutinou, je téměř štěstím, když přední politik alespoň částečně uznává ekonomickou realitu.

Otřásly snad nejnovější ekonomické údaje Merzem a jeho kolegy v Berlíně? HDP Německ se ve druhém čtvrtletí opět snížil a výhled zůstává pochmurný.

Stát intervenuje prostřednictvím masivních úvěrových programů a nový dluh letos dosáhl asi 3,5 %, zatímco soukromá ekonomika se smršťuje o 4-5 %. Nazývat to recesí by bylo eufemistické – Německo je v depresi.

Více centralismu EU

Zatímco kancléř klopýtal v tvrdé ekonomické realitě Německa, zástupci EU vypustili zkušební balónky pro média.

Byl to Mario Draghi, politický univerzál EU, který vystřídal post bývalého italského premiéra a šéfa ECB, kdo předložil další zprávu.

Zopakoval svůj známý požadavek: Evropská unie musí jednat soudržněji, jako jeden stát, pokud si chce udržet geopolitickou roli.

Více jedu, kvůli němuž byla Evropa nemocná: více centralizace, méně subsidiarity a intenzivnější technokratická vláda.

Draghi opět demonstruje plán Bruselu – stejně jako během krize státního dluhu před 15 lety: moc koncentrovaná v Bruselu, rozhodnutí mimo demokratickou kontrolu, vynucovaná politickým aparátem organizujícím mediální narativy.

Přísná cenzura, manipulace s médii – špinavé nástroje k umlčení opozice vůči centralizaci. Oživuje se tatáž autoritářská logika, která fungovala tehdy.

Lagardeová a migrace

Draghiho spojenkyně, šéfka ECB Christine Lagardeová, se také dostala do mediálního okruhu. Dotkla se migrace, tématu, kterému se německá politika a média obratně vyhýbají nebo ho překrucují.

Lagardeová vypustila na zasedání Federálního rezervního systému v Jackson Hole zkušební balónek, čímž jemně otestovala náladu v Evropě.

Podle ní by Evropa již nemohla růst bez masivní migrace (o jaký růst přesně jde?). Tvrdila, že německý HDP by dnes byl bez zahraničních pracovníků zhruba o šest procent nižší než v roce 2019.

Zdá se, že to, že země je již nějakou dobu v depresi, se k vedení ECB nedostalo. A do značné míry je to právě kvůli migraci, která vyrabovala sociální systém.

Pak přišel známý trumf Lagardeové: bez migrace nelze nedostatek pracovních sil řešit. Žádná zmínka o technologickém pokroku prostřednictvím umělé inteligence nebo robotiky, který by mohl kompenzovat nedostatek pracovních sil.

Žádná zmínka o migraci jako bezpečnostním riziku, o kulturních konfliktech nebo o politickém islámu neslučitelném s evropskými hodnotami.

Postoj Lagardeové byl obzvláště pozoruhodný v době, kdy USA začínají repatriovat ilegály, čímž končí europeizace americké politiky. Její projev v zemi racionálního probuzení a politického obratu pravděpodobně nevyvolal nic jiného než zdvižené obočí.

Jackson Hole zdůraznil trajektorii EU: otevřené hranice, elity ignorující rizika, zatímco progresivisté rozšiřují svou voličskou základnu na úkor Evropy

Hořká rovnováha

Zkombinujte tyto tři události – Merzův projev, Lagardeovou v Jackson Hole a Draghiho nejnovější zprávu – a závěr je alarmující: ekonomika se zrychluje směrem ke kolapsu kvůli energetické krizi, kterou si EU sama způsobila, a nadměrné regulaci.

Sociálním fondům, zatíženým masovou nelegální migrací, hrozí zhroucení. Navrhované řešení? Centralizace, regulace a pokračující nekontrolovaná migrace.

Dokonce i obvyklé debaty ministra financí Larse Klingbeila o zvyšování daní do sebe hladce zapadají: jednotlivec nic neznamená, stát kontroluje vše, což stále více zatěžuje občany.

Drzost útočit na soukromé vlastnictví a dále zvyšovat daně je ohromující, ale setkává se jen s malým odporem….