Ve vysoké politice se většinou usazují jedinci, kteří jsou lehce manipulovatelní, vydíratelní či zkorumpovatelní. Právě toho využívali loutkovodiči Jeffreyho Epsteina.
Po celá desetiletí vůdci obou stran pohřbívali jeho tajemství – ne proto, aby ho ochránili, ale aby ochránili sebe. Za zavřenými dveřmi uvěznila vyděračská mašinérie nejmocnější postavy Ameriky v pavučině mlčení.
Média měla Epsteinovu Černou knihu po celá léta. A neřekli nic. Čekali, dokud nebude „bezpečné“ mluvit. V té době byli klíčoví svědci mrtví. Poškození bylo nevratné. Jaké důkazy jsou tedy tak výbušné, že Kongres předstírá, že neexistují?
Zatčení Jeffreyho Epsteina v roce 2019 odhalilo stovky explicitních obrázků pravděpodobně nezletilých dívek a usvědčujících videí uložených v trezoru.
Epsteinův okruh zahrnoval mocné politiky, miliardáře, celebrity a dokonce i osobnosti spojené se zpravodajskými službami.
Mezi jména, která se objevila, patří Donald Trump, Bill Clinton, princ Andrew, Bill Gates, Alan Dershowitz a Les Wexner, abychom jmenovali alespoň některé.
Síť právníků, mediálních spojenců, zaměstnanců a pasáků jako Ghislaine Maxwellová ho chránila. Oběti, které se pokusily promluvit, byly umlčeny.
A novináři čelili silnému odporu. Epsteinovy nemovitosti byly prošpikovány skrytými kamerami pro vydírání, možná napojené na zpravodajské služby. Ale nyní nám říkají, že zde není nic k vidění, jen hromada dětské pornografie, kterou si stáhl Epstein.
Nejenže vláda odmítá tyto soubory zveřejnit, ale i nedostatečná oddanost spravedlnosti pro Epsteinovy oběti by měly vyvolat otázky u všech. A pro mnohé je to překročení červené čáry.
Níže vypovídá novinář Nick Bryant, který se zasloužil o odhalení Epsteinovy černé knihy a letových deníků v roce 2015.
V roce 2002, když Nick Bryant vyšetřoval příběh o okultismu, odhalil něco mnohem temnějšího. Narazil na stínovou skupinu zvanou „The Finders“, jejíž členové byli zatčeni na Floridě s dětmi.
Zprávy popisovaly sexuální zneužívání, bizarní rituály a pokusy prodat děti do zahraničí. Pak přišel ten nejděsivější zvrat: americkému celnímu důstojníkovi, který případ vyšetřoval, bylo policií D.C. řečeno, že se stal „interní záležitostí“ CIA, čímž byl případ v podstatě uzavřen.
Tento objev ho přivedl k další síti, tentokrát se sídlem v Omaze v Nebrasce. Obvinění zahrnovala děti letecky přepravované po celé zemi.
Chlapci z Boys Town byli vykořisťováni a vyděračské operace byly napojeny na zpravodajské kruhy. Bryant mluvil s oběťmi, sedl si s vyděračským fotografem a získal seznam jmen 60 zneužívaných dětí.
S tímto kruhem bylo spojeno několik podezřelých úmrtí. Čím hlouběji se ponořil, tím jasnější byl vzorec – nešlo o izolované skandály, ale o koordinované, chráněné pašerácké sítě operující uvnitř Spojených států.
Jeho akademické vzdělání ho udržovalo metodického, ale důkazy byly nepopiratelné. „Všechny tyto děti byly beztrestně zneužívány. Někdo s tím musel něco udělat.“
V roce 2012 se Bryantovo vyšetřování zaměřilo na Jeffreyho Epsteina. Shromáždil dostatek důkazů, aby dokázal, že nešlo o náhodné pochybení – šlo o organizovanou mezinárodní pašeráckou síť.
Když předložil svá zjištění mainstreamovým médiím, setkal se s mlčením. Ať už to byl strach nebo spoluvina, výsledek byl stejný: Epsteinova Černá kniha a letové deníky zůstaly pohřbeny.
V roce 2015 se pak vše změnilo: Gawker zveřejnil dokumenty. Reakce byla okamžitá. Najednou ta samá média, která zavřela své dveře, začala v titulcích psát o materiálu, kterého se odmítla dotknout.
Pro Bryanta to znamenalo potvrzení toho, co už dlouho tušil: tisk nebyl ignorantský – čekal, že se o to postará někdo jiný. A když se prach usadil, téměř nikdo neocenil roky práce, které věnoval jeho odhalování.
„Bezpáteřní mainstreamová média jen čekala, až to někdo zveřejní.“
Diskuse se pak stočila k pokračující roli médií při ochraně mocných. Maria si nebrala servítky: po letech slibování transparentnosti mnozí v Trumpově administrativě obrátili scénář a nyní říkají veřejnosti, že „zde není nic k vidění.“
Ještě více alarmující podle ní je, že mainstreamová média se za toto tvrzení postavila. Bryantova odpověď byla jasná. Korporátní média se nestarají o oběti.
Budou hodovat na oplzlých podrobnostech o Epsteinových spolcích, ale vyhýbají se skutečnému požadavku: spravedlnosti.
Připomněl, že tisk má zpochybňovat vládní moc, ale zde se „média a vláda staly jedním“, když se spojily buď ve lhaní o Epsteinovi, nebo v úplném vymazání příběhu.
Podle Bryanta to nebyla nedbalost – byla to kapitulace. Hlídací pes vlezl do liščí nory. „Nikdo neříká: ‚Tyto děti byly zneužity, potřebujeme spravedlnost.'“
Nakonec se Bryant snažil zbourat jednu z největších mylných představ: představu, že Epsteinovo utajování je zaujaté. Není. Nastínil časovou osu – byl pohřben za Bushe, pohřben za Obamy, pohřben za Trumpa, pohřben pod Bidenem a nyní, varoval, opět za Trumpa.
Hlubší problém, vysvětlil, je systémový. Washington je založen na vydírání. Citoval veřejné tvrzení kongresmana Tima Burchetta, že členové Kongresu jsou „vydíráni medovými pastmi“ – sexuálními žihadly určenými ke kompromitaci a kontrole.
Tyto taktiky, poznamenal Bryant, jsou staré jako politika sama. To, co činí Epsteinovu operaci jedinečně nebezpečnou, je povaha důkazů: obvinění ze zneužívání dětí zahrnující vrcholné politiky, celebrity a korporátní mocenské hráče.
To není jen páka – je to kontrola prostřednictvím těch nejodpornějších zločinů, jaké si lze představit. „Obě strany jsou stejně vinny zakrýváním zločinů proti dětem Jeffreyho Epsteina.“
To připravilo půdu pro Bryantův příklad toho, jak vydírání funguje na nejvyšší úrovni. Zmínil případ bývalého předsedy Sněmovny reprezentantů Dennise Hasterta – jednoho z nejdéle sloužících v historii USA – který po desetiletí obtěžoval chlapce.
Pravda vyšla najevo až poté, co byl vydírán v soukromém životě. Mluvčí, poznamenal Bryant, je vysněným aktivem pro každého, kdo usiluje o kontrolu, a má obrovskou ústavní moc.
Vzpomněl si, co mu jednou řekl vyděračský fotograf z Franklinova skandálu: být kompromitován je jako být na krásné jachtě – vše, co chcete, je zajištěno, ale pokud se pokusíte odejít, utopíte se.
Bryant věří, že Hastertův pád nastal, když ho chamtivost dotlačila za hranice toho, co jeho manipulátoři tolerovali. V takovém světě je vodítko krátké a osvobození může ukončit vaši kariéru – nebo váš život.
„Pokud se rozhodnete vystoupit z jachty, lidé na jachtě se postarají o to, abyste se utopili.“
Tyhle zločiny nikdy nevylezou na povrch, když ja tam namočen i Trump. Dříve, když Trump ještě tak slavný nebyl, se psalo dokonce o tom, že měl něco se svou vnučkou. Je to tam ta největší svoloč. Vůbec nevěřím že v dnešním jednání se Zelenským , Trump počítá s uzavřením míru. Je to všechno domluvené. Počítá se s tím že Zelenský nepřijme tuto dohodu. Trump a Putin, – dvě klepete chabadu se jako naserou na Evropu totálně. Od toho okamžiku, bude Evropa financovat dál válku za své dluhy, kterými bude financovat zbraně z Ameriky. Ale Trump bude z obliga, Putin přece také udělal vše pro mír. A ta válka mezi USA a Ruskem, se sveze na Evropu, která má být podle Chabat Lubabitch zničena a srovnána se zemí. Nač by tahali do Evropy bojovníky z Afriky? Aby je teď ve válce nepoužili? Proč by tak rozjeli válečný průmsl? No a chudí lidé v Americe, také doplácí na tuto válku. Bída bude všude. Zdražování a grindíl jedou dál, nic se neřeší, ani další obohacovače, chystají další plandemie s opíchávačkama. VTEŘINU NĚKDO VĚŘÍ, ŽE TĚM KURVÁM MILIARDÁŘSKÝM JDE O MÍR? Probuďte se ovečky. Já pořád tvrdím, že hrají jen loutkové divadla, aby odvedli pozornost od islamizace, vraždění křesťanů, šíleného zdražování a chystání dalšího vraždění vakcínama. Uvidíte, že budu mít zase pravdu.Bohužel, jak ráda bych se mýlila!
Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku
Legální věkové hranice pro pohlavní styk:
puberta
12 let
13 let
14 let
15 let
16 let
17 let
18 let
19 let
20 let
nebo: pouze ve sňatku
se liší podle státu / provincie / regionu / území
není známo
není právně ošetřenů
Jako legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku (anglicky: age of consent) se označuje věková hranice, od které mohou mít lidé legálně pohlavní styk podle právního systému státu, jehož jsou občany. Tato věková hranice se v jednotlivých státech liší a vliv na ni mají i náboženské tradice.
V některých právních systémech není způsobilost k pohlavnímu styku podmíněna pouze věkovou hranicí, ale i manželstvím.
V jiných právních systémech není věková hranice ošetřena vůbec.
Některé země (Bahamy, Bermudy, Chile, Řecko či Paraguay, též Československo do roku 1990[1]) mají oddělené věkové hranice pro heterosexuální a homosexuální pohlavní styk. V částech Kanady a Austrálie pak v minulosti existovala diferenciace ve věkové hranici pro vaginální a anální pohlavní styk.[2][3]
Situace v Evropě
Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku se liší podle zemí napříč celou Evropou. Španělsko má nejnižší věkovou hranici (13 let), naproti tomu Malta a Turecko mají nejvyšší věkovou hranici (18 let).
Česko
V Česku je věková hranice pro legální pohlavní styk 15 let.[4] Ta je specifikována § 187 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů): „Kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.“[5]
V Československu byl homosexuální pohlavní styk zakázán do roku 1961. Tehdejší nový trestní zákoník stanovil věkovou hranici způsobilosti pro homosexuální pohlavní styk na 18 let. Tato hranice byla v roce 1990 zrušena, resp. sjednocena s věkovou hranicí pro heterosexuální pohlavní styk na 15 letech.[1]
Chorvatsko
Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku v Chorvatsku je 14 let. Trestní zákoník jako takový v článku 192. zakazuje pohlavní styk s dítětem, ale odstavec 9 článku 89. definuje dítě jako „osobu, která nedovršila čtrnácti let života“.[6]
Do roku 1977 byl v Chorvatsku jakožto součásti Jugoslávie zakázán homosexuální pohlavní styk. Legální věk způsobilosti byl vyrovnán v roce 1998.
Itálie
Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku v Itálii je 14 let, s výjimkou pro osoby 13 let věku, které mohou mít pohlavní styk s osobami, které jsou méně než o tři roky starší. Legální věk způsobilosti je zvýšen na 16 let, pokud je jedním z účastníků osoba, která má na druhou osobu nějaký vliv (např. učitel, vychovatel).
Rakousko
Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku v Rakousku je 14 let podle § 206 trestního zákoníku[7]. Termín nezletilý (německy unmündig) je specifikován v odstavci 1, § 74 trestního zákoníku.[8]
Slovensko
Na Slovensku je legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku stanoven na 15 let v odstavci 1 § 201 trestního zákoníku (zák. č. 300/2005 Z. z.): „Kto vykoná súlož s osobou mladšou ako pätnásť rokov alebo kto takú osobu iným spôsobom sexuálne zneužije, potrestá sa odňatím slobody na tri roky až desať rokov.“[9]
Spojené království
Anglie
Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je v Anglii stanoven na 16 let[10] podle zákona Sexual Offences Act 2003.
Věková hranice pro legální heterosexuální styk byla zavedena už v roce 1275 králem Eduardem I. na 12 let. Ve druhé polovině 16. století se věková hranice snížila na 10 let.[11]
Obava, že by dívky byly prodány do nevěstinců, vedla parlament k tomu, že v roce 1875 zvedla věkovou hranici na 13 a po vydání Criminal Law Amendment Act 1885 na 16 let.
Skotsko
Od 1. prosince 2010 je legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku ve Skotsku 16 let[10] bez ohledu na pohlaví nebo sexuální orientaci. Před touto úpravou byla věková hranice stanovena na 14 let pro chlapce a 16 let pro dívky.
Mužský homosexuální styk byl ve Skotsku do roku 1980 nelegální. Věková hranice pro homosexuální styk byla zákonem Criminal Justice (Scotland) Act 1980 stanovena na 21 let, v roce 1995 snížena na 18 a v roce 2000 na 16 let.
Severní Irsko
Od roku 2008 je legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku v Severním Irsku 16 let.[10]
Wales
Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je ve Walesu stanoven na 16 let.[10]
Ve středověkém waleském právu neexistovala hranice pro legální pohlavní styk, ale dívky se mohly vdávat ve 12-14 letech. Pokutováno bylo znásilnění panen, přičemž pravidla závisela na stavu.
Gibraltar
Od roku 2011 je legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku na Gibraltaru 16 let.
Ostrov Man
Od roku 2006 je legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku na Ostrově Man 16 let.
Španělsko
Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku ve Španělsku je 13 let podle článků 181 až 183 španělského trestního zákoníku. Je-li ale k získání souhlasu osoby mezi 13 a 16 lety užito podvodu, může být provinilec odsouzen na základě stížnosti rodičů a potrestán až dvěma roky vězení.[12]
Švýcarsko
Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku ve Švýcarsku je 16 let podle článku 187 federálního trestního zákoníku.[13]
Vatikán
Vatikán nemá svůj vlastní trestní zákoník. Místo toho na základě Lateránských smluv použil trestní zákoník Italského království platný v době jejich podpisu (1929) jako třetí pramen vatikánského trestního práva po kanonickém právu a papežských zákonech.[14] Všechny změny italského trestního práva byly Vatikánem automaticky přejímány až do roku 2009, kdy vydal nařízení, že každá další změna musí být posouzena samostatně před jejím zařazením do vatikánského trestního práva. Odůvodnil to tím, že italských zákonů je příliš mnoho, stejně jako jejich novelizací a příliš často jsou v rozporu s učením katolické církve.[15] Tato změna ale nemá zpětnou platnost, v italském trestním právu je od roku 1996 věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku mezi 14 a 16 lety (vizte výše). Podle ve Vatikánu nadřazeného kanonického práva – konkrétně podle kánonu 1083, § 1 – „nemůže uzavřít platné manželství muž před ukončeným šestnáctým rokem a žena před ukončením čtrnáctého roku.[16] (Vzhledem k tomu, že učení katolické církve vylučuje mimomanželský pohlavní styk – smilstvo – lze tyto hranice považovat za legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku ve Vatikánu.)