Velká Británie: Covidové vyšetřování přináší další mrazivá svědectví příbuzných obětí z pečovatelských domů

Ve Spojeném království probíhá již několik let rozsáhlé vyšetřování covidových zločinů, zejména jde o případy úmrtí seniorů v pečovatelských domech, kteří byli záměrně usmrcováni, často s pomocí midazolamu.

Během vyšetřování, které je rozloženo na několik „modulů,“ se objevují alarmující informace, které ukazují, že vše bylo ještě mnohem horší, než vyšetřovatelé předpokládali.

Docházelo k vraždám, do kterých však nebyli zahrnuti jen těžce nemocní, velmi staří a umírající senioři, ale mnohdy jinak v podstatě zdraví lidé, ale dokonce i zdravotně postižení mladí. Stačilo mít pozitivní test, který – jak známo – obvykle ukazuje falešné výsledky.

Bez ohledu na to, co si přál pacient, bylo u každého, kdo byl diagnostikován „s covidem,“ uvedeno, že nemá být resuscitován – a v podstatě ani účinně léčen.

Ti, kteří díky „covidovým protokolům“ zemřeli předčasně, již nemohou svědčit, proto za ně svědectví podávají jejich příbuzní či organizace, které celé vyšetřování iniciovaly.

Modul 6 Hallettova vyšetřování právě dokončil shromažďování důkazů a velká část z něj byla velmi děsivá.

Stejně jako ostatní moduly, i tento začal dopadovým  videem  a stejně jako Scottish Inquiry zahrnoval šokující svědectví příbuzných těch, kteří zemřeli v pečovatelských domech a vedoucích pracovníků charitativních organizací a podpůrných skupin. 

Drtivý dojem je z mnoha zbytečných úmrtí, nikoli kvůli covidu, ale z osamělosti, zanedbávání, dehydratace, odepření přístupu k základní lékařské péči a – což je nejzávažnější – z plošného uplatňování zásady „Nepokoušejte se o kardiopulmonální resuscitaci“ (DNACPR, někdy zkráceně DNAR) v domovech pro seniory a dokonce i u mladých dospělých se zdravotním postižením.

DNAR se často uděloval bez souhlasu pacienta nebo vědomí rodiny. Opět zdůrazňuji, že většinou nešlo o lidi těžce nemocné či o seniory ve velmi pokročilém věku.

Většina lidí by chápala, že oznámení DNAR (příkaz neresuscitovat) se týká případů srdeční zástavy, pokud máte terminální diagnózu, pokročilé onemocnění nebo dokonce pokročilý věk.

Ale tyto DNAR z doby covidu byly úplně jiné. Kvůli třídění pacientů v rámci NHS zavedenému v březnu 2020 některé nemocnice odmítly přijmout kohokoli s oznámením DNAR.

Ve stejném období mnoho ordinací praktických lékařů uzavřelo osobní schůzky a zastavilo návštěvy v domovech důchodců. Oznámení DNAR proto v podstatě znamenalo DNT – Neléčit!

Ještě horší bylo, že oznámení DNAR bylo srovnáváno s poskytováním péče na konci života.

Léky, zejména morfin a midazolam, jsou určeny k úlevě od silné bolesti a strádání, ale vzhledem k jejich známému tlumícímu účinku na dýchání jsou zcela nevhodné pro někoho se zápalem plic, kdo potřebuje kyslík, tekutiny a případně antibiotika.

Pokud jde o vyšetřování, v úvodní den jsme si vyslechli klíčové účastníky, počínaje Judith Kilbeeovou ze skotské organizace Scotland Covid Bereaved (SCB).

Nebrala si servítky se a řekla: „Členové SCB mají pocit, že jejich blízkým byl odepřen přístup k léčbě kvůli jejich věku a adrese a někteří mají pocit, že se jejich blízcí stali oběťmi nedobrovolné eutanazie.“

Jedné vedoucí pečovatelského domu bylo při volání na linku 111 řečeno, že „obyvatelé pečovatelského domu s covidem nebudou přijati do nemocnice, a že by si měli objednat balíček pro pacienty na konci jejich života.“

Nešlo o kapacitu nemocnice. Místní lékařský ředitel řekl: „Chci být jednoznačný, pokud někdo potřebuje jít do nemocnice, půjde tam, máme kapacitu, máme zázemí a neexistuje pro to absolutně žádná překážka.“

Také uvedl, že kapacita nemocnice je obsazena asi na 55 procentech, takže v nemocnici rozhodně byla kapacita.

Příbuzným muže z pečovatelského domu, kterému byl poskytnut „balíček na konci života,“ bylo řečeno:

„Covidový tým se shodl, že váš otec nebyl na konci svého života. Váš otec rozhodně nebyl na konci svého života. Jeho hrudník byl čistý.“

 Svědecká výpověď paní Kilbeeové  je mrazivé čtení.

Další byla Agnes McCaskerová z organizace COVID-19 Bereaved Families for Justice  Northern Ireland, která uvedla:

„Jedna věc, která mě velmi znepokojuje, je absence jakéhokoli externího dohledu nebo inspekcí domova pro seniory během covidu.

Proto si myslím, že ukončení rodinných návštěv bylo škodlivé nejen pro duševní zdraví mé matky v důsledku ztráty sociálního kontaktu, ale také proto, že to znamenalo, že rodina nemohla dohlížet na péči poskytovanou mé matce a na stav jejího fyzického zdraví a nebyl nikdo jiný, kdo by tento externí dohled zajistil.“

Po paní McCaskerové se vyjádřila Helen Houghová z organizace Covid-19 Bereaved Families for Justice. Celý dopolední záznam si můžete prohlédnout zde. Ve skutečnosti by to měla být povinná podívaná pro všechny vedoucí představitele politik.

Jak dny plynuly, slyšeli jsme od Caroline Abrahamsové, CBE,  ředitelky AGE UK: „Na některých místech se tyto zásady nebo neformální praktiky rovnaly faktickým zákazům hospitalizace starších lidí, ať už měli covid-19, či nikoliv…

Některým obyvatelům domovů důchodců byl odepřen příjem do nemocnice z jakéhokoli důvodu (včetně zlomenin, mrtvice a zranění)…

V jednom případě nám vedoucí lékař, který během pandemie dohlížel na komunitní centrum, řekl, že u každého staršího obyvatele s respiračními příznaky se předpokládá, že se nakazil covidem-19 a nebude o něm uvažováno pro další péči.

Popsal, jak osobně zasáhl jménem obyvatele, u kterého usoudil, že má léčitelný zápal plic.“

Svědectví  Paula Featherstonea, zakladatele Národní asociace pečovatelských a podpůrných pracovníků, bylo obzvláště usvědčující:

„Pandemie dokázala, že pokud jste nemocní, jste problémem, který je třeba eliminovat, ne léčit. V určitém okamžiku to byla super výmluva, proč neposkytovat okamžitou péči… 

Další  člen se odvolal na plošnou politiku „Neresuscitovat“ a řekl: „Mám pocit, že domovy důchodců byly uzavřeny v očekávání, že většina obyvatel nepřežije.

Služby praktických lékařů byly odebrány. Bylo jim řečeno, aby nevolali sanitku, protože by nepřijela. Bylo jim řečeno, aby dali příkaz „neresuscitovat“ pro všechny obyvatele.“

31. července, poslední den slyšení v rámci vyšetřování, svolala organizace Together Declaration kulatý stůl s názvem  CARE: Co bylo zatajeno – a utajeno – v rámci vyšetřování Covid ve Spojeném království?  

Ze všech svědectví je zcela zřejmé, že bylo utajeno mnoho. Hancockův (pozn.: ministr zdravotnictví) „ochranný kruh“ kolem pečovatelských domů byl asi stejně bezvýznamnou frází jako „bezpečné a efektivní vakcíny.“ 

Zasaďte všechny tyto informace do kontextu návrhu zákona o smrtelně nemocných (eutanazie), který minulý měsíc prošel třetím čtením ve sněmovně těsnou většinou 23 hlasů.

Nyní se přesouvá do Sněmovny lordů, kde je stále možné návrh zákona pozměnit nebo dokonce zcela zamítnout….

Tolik tedy ve zkratce k situaci ve Velké Británii, kde stále probíhá vyšetřování těchto covidových zločinů. Zdá se, že pro příští „plandemii“ se nyní vlády budou „pojišťovat“ zákonem o eutanazii.

Pokud se zákon posune stejným směrem jako v Kanadě, pak by byly tyto vraždy právně „ošetřené.“ Vždyť i v Kanadě je při eutanazii 60% pacientů zabito bez jejich souhlasu…