Vakcíny proti covidu s mRNA jsou neregulovaná vojenská protiopatření

Je už poměrně dlouho známým faktem, že mRNA injekce byly vyráběny na zakázku amerického ministerstva obrany. I to je jeden z důvodů, proč byla například v Nizozemsku podána žaloba, která viní výrobce, politiky a „odborníky“ z toho, že lidem aplikovali biologické zbraně.

Podle vědecké redaktorky Debbie Lermanové experimentální genetické přípravky nepodléhaly žádnému právně regulovanému schvalování léčiv ani výrobnímu procesu.

Na trh byly uvedeny na základě nouzového povolení pro válečné nebo teroristické incidenty zahrnující zbraně hromadného ničení.

Vědecká redaktorka Debbie Lermanová v nedávném článku objasnila , že vakcíny mRNA proti Covidu jsou „vojenská protiopatření,“ která nepodléhají žádné regulaci.

„Jakákoli diskuse nebo vyšetřování na toto téma musí touto skutečností začít,“ zdůrazňuje Lermanová, která spolu s farmakoložkou Sašou Latypovou již v rozsáhlém dokumentu prokázala, že covidová hysterie byla „globální zpravodajskou a vojenskou operací.“ 

Lermanová zdůrazňuje, že mRNA vakcíny neprošly žádným právně regulovaným schvalovacím procesem ani výrobním procesem. Je důležité si uvědomit, že povolení k nouzovému použití (EUA) není součástí procesu schvalování léčiv.

Jedná se o zcela samostatný subjekt používaný pouze v nouzových situacích. Toto je zdokumentováno v publikaci Institutu medicíny Národní akademie z roku 2009 (str. 28).

„Všechny produkty mRNA, které jsou v současnosti na trhu nebo ve vývoji, byly zpřístupněny kvůli vyhlášené pandemii COVID-19 legálními kanály určenými pro případy nouzových situací v oblasti chemických, biologických, radiologických a jaderných zbraní (CBRN) – jinými slovy, pro případy války nebo terorismu zahrnující zbraně hromadného ničení (ZHN),“ píše Lermanová.

Mezi tyto zákony týkající se zbraní hromadného ničení patřilo povolení k použití zbraní v nouzových situacích (EUA) a jednorázová právní kompenzace stanovená zákonem PREP (zákon o veřejné připravenosti a nouzové připravenosti).

Podle Lehmanové byly dohody o výrobě mRNA injekcí proti Covidu vojenskými dohodami o dalších transakcích (OTA) podepsanými Pentagonem.

Tyto typy „nesmluvních“ dohod jsou navrženy tak, aby armádě poskytly špičkové technologie a zároveň obešly zatěžující předpisy a byrokracii. Nejsou určeny pro civilní použití.

Podle těchto zákonů a dohod OTA jsou vývojáři/výrobci protiopatření výhradně zodpovědní za provádění jakýchkoli zkoušek nebo experimentů za jakýchkoli podmínek a v souladu s jakýmikoli standardy pro podávání zpráv.

Nad těmito činnostmi neexistuje žádný vymahatelný právní ani regulační dohled.

Žádná tvrzení výrobců týkající se produktů proto nejsou založena na klinických studiích provedených v souladu s regulačními pokyny nebo vědeckými standardy. Tato tvrzení proto nemohou sloužit jako základ pro schválení regulačními orgány v rámci vývoje léčiv mimo EUA.

Je proto důležité si uvědomit, že EUA není součástí vývojového procesu; je to zcela samostatná entita, která se používá pouze v naléhavých situacích a není součástí procesu schvalování léčiv.

Zde je uvedeno, jak Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a CDC vysvětlují, co znamená EUA ve srovnání s jinými „mechanizmy přístupu“ k léčivým přípravkům:

• Proces udělování EUA pravděpodobně neposkytne informace o účinnosti produktu.
• Proces udělování povolení k použití pro léčbu s nulovou účinností (EUA) není navržen tak, aby poskytoval důkazy o bezpečnosti nebo účinnosti, ale může identifikovat bezpečnostní signály.
• Poté, co je pro přípravek uděleno povolení k použití (EUA) a je podán některým pacientům, je nepravděpodobné, že budou získány užitečné informace, které budou přínosem pro budoucí pacienty.
• V rámci licence EUA neexistuje systematický sběr údajů o účinnosti ani bezpečnosti a v rámci schvalovacího procesu nejsou žádné údaje publikovány v lékařských časopisech.
• Informovaný souhlas není vyžadován, ale pacienti, kteří dobrovolně souhlasí s užíváním přípravku, musí být informováni, že jej mohou odmítnout a že přípravek není schválen a je dostupný pouze v rámci licence EUA.
• Není vyžadována žádná institucionální hodnotící komise (IRB). IRB je komise určená k ochraně zdraví subjektů v klinických studiích.

Lermanová poukazuje na to, že poslední řádek v této tabulce odkazuje na „přístup k hodnoceným léčivým přípravkům,“ což se právně vztahuje pouze na kategorie „klinické hodnocení“ a „rozšířený přístup.“

Pojem „hodnocený léčivý přípravek“ se v případě povolení k nouzovému použití (EUA) používá nesprávně, protože EUA vylučuje právně závazné studie a vztahuje se pouze na protiopatření, která ze své podstaty hodnocenými léčivými přípravky nejsou.

„Vím, že to zní extrémně složitě a absurdně, ale tyto zákony jsou takto napsány – podle mého názoru záměrně – aby zmátly a zatemnily realitu. Saša Latypovová poskytuje podrobné vysvětlení tohoto právního zmatku,“ zdůrazňuje Lermanová.

Co to znamená s ohledem na potenciální škody způsobené těmito produkty? Existuje způsob, jak za to někoho právně pohnat k odpovědnosti?

Podle Lermanové nebyl proces, kterým byly produkty vyvíjeny a vyráběny, regulačními orgány, zákonodárci ani jinými subjekty považován za zdroj užitečných informací týkajících se bezpečnosti nebo účinnosti.

Veškerá tvrzení týkající se bezpečnosti nebo účinnosti proto měla čistě komerční povahu a nebyla založena na vědecky ověřitelných datech.

„Neexistuje a nikdy neexistovala povinnost sledovat bezpečnostní upozornění, která mohla – ale nemusela – být objevena během neregulovaných experimentů s těmito produkty.

I když jsou bezpečnostní upozornění objevena a lidé jsou poškozeni na zdraví nebo zemřou, nikdo, kdo tyto produkty testuje, vyvíjí, vyrábí, distribuuje, podává nebo jinak s nimi interaguje, nenese právní odpovědnost,“ uvádí Lermanová.

Dokud tyto produkty spadají pod nouzové prohlášení podle zákona PREP, tento právní rámec zůstane nezměněn, uzavírá autorka vědecké studie.