Turečtí okupanti vězní řecké Kypřany

Je to už 51 let co Turecko anektovalo sever Kypru a v podstatě jej převzalo do své správy. EU však nadále financuje část Kypru okupovanou Tureckem, a to i přes pokračující porušování mezinárodního práva ze strany samozvaných úřadů.

Kypr je další ukázkou země, jejíž část byla zabrána muslimy, zatímco svět k tomu mlčí a po desetiletí této situaci, které předcházely masakry a vyhoštění, přihlíží.

Po invazi Turků bylo mnoho místních nuceno se vystěhovat na jih. Poté došlo k postupné likvidaci známek všeho řeckého, včetně kostelů, které byly často změněny na stodoly či chlévy, případně byly zbourány.

Majetky kyperských Řeků, kteří byli vyhnáni nebo zabiti, byly uloupeny bez náhrady, včetně nemovitostí.

Skupina kyperských seniorů, kteří žili na severu ještě před okupací a byli jako mnozí další vysídleni, se rozhodla vydat na sever, aby se podívali do míst, kde se narodili a kde žili jejich předkové.

Jejich cesta však skončila ve vězení…

Pět starších kyperských Řeků bylo 19. července zatčeno ve vesnici Trikomo, která se nachází v severní části Kyperské republiky okupované Tureckem.

Navštívili své rodné domy a nyní jsou obviněni ze vstupu do vojenské zóny, špionáže a narušování veřejného pořádku. Tito jedinci (všichni starší 60 let) jsou drženi v drsných podmínkách, navzdory chronickým zdravotním problémům.

K zatčení došlo krátce před 51. výročím turecké vojenské invaze na Kypr v roce 1974.

Zatčení řečtí Kypřané strávili 1. srpna více než deset hodin před vojenským soudem. Během této doby reagovali na obvinění týkající se jejich údajného „nelegálního vstupu“ a dalších aktivit na okupovaném severu.

Obžaloba požadovala, aby všech pět osob bylo drženo ve vazbě až na tři měsíce do zahájení soudního řízení.

Kyperský aktivista za svobodu Harry Theocharous zveřejnil na X:

Turečtí developeři staví hotelové komplexy na ukradeném řeckokyperském majetku na okupovaném ostrově Kypr, které prodávají cizincům.

Kyperská republika, právní autorita pro celý ostrov, vydala mezinárodní zatykače na všechny zúčastněné: uzurpátory, developery i kupce.

To podráždilo nezákonný režim a na přímý rozkaz Turecka, prostřednictvím jeho zástupce na okupovaném Kypru Ersina Tatara, invazní síly unášejí kyperské Řeky, kteří přecházejí do okupovaných oblastí.

Vláda Kyperské republiky mezitím prohlásila zadržení za nezákonná a politické opatření zaměřená na zastrašování.

„Toto není spravedlnost; je to fingovaný proces,“ uvedl v písemném prohlášení Victor Papadopoulos, ředitel prezidentské kanceláře.

„Tyto únosy jsou součástí dobře naplánované taktiky tureckého vedení na Kypru, což je v naprostém rozporu s výzvou generálního tajemníka OSN k budování důvěry.“

Turecká armáda v roce 1974 dvakrát napadla Kypr (20. července a 14. srpna), pouhých 14 let poté, co Kypr získal nezávislost na Spojeném království a v roce 1960 se stal nezávislou republikou.

Turecká vojenská kampaň se vyznačovala zabíjením a bombardováním civilních cílů, včetně nemocnic, a také nelegálním zadržováním vojáků a civilistů v koncentračních táborech.

Výsledkem byly také hromadné a systematické popravy civilistů, znásilňování, mučení a špatné zacházení s řeckými Kypřany. Dodnes se nejméně 1 000 Kypřanů pohřešuje.

Těmito zvěrstvy turecké okupační síly terorizovaly kyperské Řeky a donutily přibližně 170 000 z nich uprchnout na jih ostrova. Stejně jako zbytek ostrova byl i severní Kypr až do invaze převážně řecký; kyperští Řekové tvořili 80 % severní populace.

Poté, co byli násilně vysídleni, byla jejich půda, domy, podniky a další majetek zabaveny, vyrabovány a rozdány příslušníkům turecké okupační armády a nelegálním osadníkům z Turecka.

Zároveň byli kyperští Turci žijící ve svobodných jižních zónách svými vládci nuceni přestěhovat se do okupované severní zóny. Invaze tak hluboce změnila demografický charakter Kypru.

Od té doby Turecko okupuje přibližně 37 % kyperského území. Tato okupace odpovídá koncentraci přibližně 70 % přírodních zdrojů ostrova. Z Turecka byli přivezeni nelegální osadníci, aby kolonizovali okupovanou oblast s cílem změnit demografické složení ostrova a lépe kontrolovat politickou situaci.

„Attilova linie“ („Operace Attila“ byl krycí název, který Turecko dalo invazi na Kypr) nyní uměle rozděluje ostrov na sever okupovaný Tureckem a svobodný jih. Také brání Kypřanům ve volném pohybu v rámci jejich vlastní země.

Od roku 1974 emigrovaly desítky tisíc kyperských Turků ze severu do jiných zemí kvůli ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu strádání na okupovaném území.

V důsledku toho jsou kyperští Turci, kteří na okupovaném území zůstávají, početně v menšině. Na okupovaném území tvoří většinu turečtí vojáci a nelegální osadníci.

„Turecká republika Severního Kypru“ (TRSC), jednostranně vyhlášená v roce 1983 na okupovaném území (a uznaná pouze Tureckem), nemá v souladu s mezinárodním právem a řadou rezolucí OSN právní pravomoc k provádění platných převodů vlastnictví.

Turecko se tedy dopouští  neustálého porušování mezinárodního okupačního práva a mezinárodního humanitárního práva.

Přesto mu to prochází v přetrvávající atmosféře beztrestnosti tolerované OSN, Spojenými státy, Spojeným královstvím, EU a dalšími mezinárodními aktéry.

Příklad masivního porušování vlastnických práv je spojen s článkem 147 čtvrté Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949.

V jakémkoli konfliktu nebo okupované zóně článek 147 kriminalizuje „rozsáhlé ničení a přivlastňování majetku, které není odůvodněno vojenskou nutností a je prováděno nezákonně a svévolně.“

Článek 147 je však beztrestně porušován.

Stojí za zmínku, že Turecko není jediným spolupachatelem této situace, ale také jednotlivci a společnosti (stejně jako EU), které financují „turecko-kyperskou komunitu.“

Další stovky milionů peněz evropských daňových poplatníků byly v okupované zóně promarněny pod rouškou „Programu podpory turecko-kyperské komunity“ EU.

Cituji Evropskou komisi: „Mezi lety 2006 a 2024 EU vyčlenila 728 milionů eur na projekty podporující turecko-kyperskou komunitu.“

Kolik z těchto stovek milionů přispělo k podpoře nelegální okupace?

Další příklad: článek 64 čtvrté Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949, který je od začátku okupace beztrestně porušován.

Ignorováním článku 64 Turecko fakticky pozastavilo uplatňování trestního práva Kyperské republiky v okupovaných oblastech a nahradilo ho tzv. trestním právem okupačních režimů po roce 1974, včetně práva samozvané Severokyperské republiky po roce 1983.

Cituji článek 64 čtvrté Ženevské úmluvy v plném znění:

Trestní zákony okupovaného území zůstanou v platnosti, pokud nebudou zrušeny nebo pozastaveny okupační mocností v případech, kdy představují hrozbu pro její bezpečnost nebo překážku v provádění této Úmluvy.

S ohledem na toto druhé hledisko a na potřebu účinného výkonu spravedlnosti budou soudy okupovaného území i nadále fungovat ve vztahu ke všem trestným činům, na které se vztahují uvedené zákony.

Okupační mocnost však může podrobit obyvatelstvo okupovaného území takovým opatřením, která jsou nezbytná k tomu, aby mohlo plnit své závazky podle této Úmluvy, udržovat veřejný pořádek na území a zajistit jeho bezpečnost, bezpečnost příslušníků a majetku okupačních sil nebo správy, jakož i bezpečnost zařízení a komunikačních linek, které používají.

Řečtí Kypřané jsou i nadále zbaveni práva na návrat na okupovaný sever, na navrácení ukradeného majetku a na svobodný život na území svých předků, bez turecké vojenské okupace.

Turecko nelegálně okupuje evropské území již 51 let. Zůstává však členem NATO a kandidátem na členství v EU.