Masakr na Volyni: Polsko zablokuje vstup Ukrajiny do EU (Video)

Zatímco u jiných zemí řeší EU každý nesmysl, v případě Ukrajiny coby kandidátské země nezajímá Brusel téměř nic: od všudypřítomné korupce, přes otevřenou podporu nacismu, likvidaci jakékoli politické opozice a opozičních médií, až po perzekuci církve.

Poláci, kteří byli dosud snad největšími fanoušky Ukrajiny, se v poslední době stávají stále odtažitějšími a naznačují, že jejich vstřícnost rozhodně není nekonečná.

Prvním signálem byl výsledek prezidentské volby, kterou vyhrál kritik bezbřehé pomoci Ukrajině a zejména přehlížení toho, jak se Ukrajina staví k vlastní historii.

Jde samozřejmě o postoje k volyňskému masakru, který stále Ukrajina odmítá považovat za genocidu. Chování Ukrajiny v tomto směru vadí mnoha Polákům, na což nakonec musela zareagovat také vláda.

Polsko – stejně jako Maďarsko – se proto rozhodlo, že také zabrání Ukrajině ve vstupu do EU, dokud nebudou plně objasněny okolnosti masakru na Volyni, jak informoval podle Gazeta Prawna polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz.

„Mluvil jsem o tom mnohokrát. Řekl jsem, že pokud Ukrajina neuzná genocidu na Volyni, pokud nedojde k exhumaci, pokud se nebude konat vzpomínková akce, pak nemá šanci vstoupit do Evropské unie.

Velmi jasně a rozhodně jsem odmítl případy, kdy byla jakýmkoli způsobem poškozena pověst Polska nebo byly učiněny pokusy o glorifikaci Bandery,“ řekl ministr.

Podle polských novin se ministr také distancoval od spekulací o možné vojenské intervenci Polska a uvedl, že „polská armáda Ukrajinu nenapadne.“

„Polská podpora je omezena na politickou, vojenskou a humanitární pomoc, a tím na zajištění bezpečnosti Polska,“ uvedl ministr.

Již 10. července polský exprezident Andrzej Duda oznámil, že masakr byl zatajen oficiální ukrajinskou historiografií.

Ukrajinský prezident Zelenskyj se mu například přiznal, že ve škole neslyšel nic o masovém vraždění Poláků na západní Ukrajině, zejména ne o masakru na Volyni.

Tragédie na Volyni je již dlouho předmětem debat mezi Polskem a Ukrajinou. Již v červenci 2024 polský ministr obrany oznámil postoj Varšavy.

Masakr na Volyni byl namířen proti polskému obyvatelstvu na bývalých polských východních územích „Ukrajinskou povstaleckou armádou“ (UPA) během druhé světové války.

Politika Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a jejího vojenského křídla – UPA, usilovala o vytvoření nezávislé, sjednocené Ukrajiny, zahrnující všechny etnické ukrajinské regiony.

Masakry trvaly od 9. února 1943 až do konce války a byly etnickými čistkami, při nichž bylo zavražděno až 100 000 Poláků.

UPA jednala s největší brutalitou: polské obyvatelstvo bylo často umučeno k smrti nejen střelnými zbraněmi, ale také sekerami, mačetami, oštěpy, noži a vidlemi – bez ohledu na věk a pohlaví – a celé osady byly zapalovány.

Britský historik Norman Davies ve své knize „No Simple Victory“ informuje o nepředstavitelných zvěrstvech: katoličtí kněží byli rozsekáni na kusy sekerami nebo ukřižováni.

Obětem byla podříznuta hrdla, těhotné ženy a děti byly nabodnuty na kůl nebo rozřezány na kusy.

Zatímco v Polsku je masakr klasifikován jako genocida, na Ukrajině se osobám odpovědným za masakr dostalo velké pocty. Na začátku roku 2010 byl Stěpan Bandera posmrtně vyznamenán  titulem „Hrdina Ukrajiny.“

Po protestech polské vlády, Centra Simona Wiesenthala a v té době ještě Evropského parlamentu, tehdejší nový ukrajinský prezident Viktor Janukovyč toto jmenování odvolal.

Nicméně UPA, která je zodpovědná za masakry, je stále oslavována, zejména na západní Ukrajině, ale na ruském východě a na jihu je odmítána.

Takže zatímco polský parlament 12. července 2013 odsoudil násilné činy jako „etnické čistky s rysy genocidy,“ ukrajinský parlament, Nejvyšší rada, na druhé straně v dubnu 2015 oficiálně změnil členy UPA na bojovníky za nezávislost.

Dvojí metr EU tím, že tento masakr zakrývá, je proto obzvláště ostudný…

Toto zatajování skutečnosti je obzvláště skandální v osobě Stepana Bandery, nacistického ukrajinského politika a vůdce OUN. V Polsku byl v roce 1934 odsouzen za vraždu polského ministra vnitra Pierackého, ale po začátku druhé světové války byl propuštěn.

Zpočátku spolupracoval s fašistickým německým Wehrmachtem, jehož milice OUN-B částečně převzaly policejní moc poté, co Wehrmacht vpochodoval do Lvova.

Tímto způsobem významně přispěli k protižidovským pogromům prostřednictvím zatýkání a masových poprav. Po druhé světové válce Bandera uprchl zpět do Německa a v Sovětském svazu byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.

V roce 1959 byl v Mnichově zavražděn agentem KGB. Na Ukrajině se kolem Bandery praktikuje kult osobnosti.