Evropa na cestě k válečné ekonomice: Rheinmetall otevřel největší továrnu na munici na kontinentu

Zatímco Německo pokračuje kvůli drahým energiím, uhlíkovým odpustkům a bezpočtu regulací v deindustrializaci, výroba zbraní je asi jedinou, která je na vzestupu.

V Unterlüßu v Dolním Sasku v pátek zahájila výrobu největší evropská továrna na munici. To, co začalo tajně, je nyní veřejně škálováno s plnou palebnou silou: Evropská unie buduje svou vlastní válečnou ekonomiku.

Za starých dobrých časů byly recese v Německu obvykle maskovány státem financovanými infrastrukturními programy.

Koncept fungoval tak dlouho, dokud stát nepřerostl, nepřereguloval nebo nenutil soukromý sektor do destruktivní ideologické agendy, jako je tomu v případě zelené transformace. Jinými slovy: ekonomika byla vždy schopna odklidit trosky, které po sobě stát zanechal.

Jižní Evropa se nikdy nemohla vzpamatovat
V jižní Evropě, kde byla role státu tradičně vysoká, měnová politika štědrá a nakládání s veřejnými prostředky notoricky laxní, nezanechala tato politika nic než ruiny infrastruktury a průmyslové pustiny.

Místní ekonomiky nikdy nebyly schopny produktivně absorbovat umělé úvěry distribuované Bruselem. Fatální důsledky tohoto přístupu  formují krajinu dodnes.

Pro ekonomické historiky je současná Evropa již dlouho předmětem studia. Krize střídala krizi, přičemž veřejný sektor intervenoval pokaždé ve stále větším objemu.

V tomto kontextu je třeba chápat pokus o zavedení Green Dealu, keynesiánské pseudoekonomiky. To, že německá obranná společnost Rheinmetall v pátek spustila největší muniční továrnu v Evropě v Unterlüßu, do tohoto příběhu zapadá.

Společnost investovala půl miliardy eur, aby do roku 2027 zajistila roční kapacitu až 350 000 nábojů. Má být vytvořeno 500 nových pracovních míst, což politici oslavují jako bod obratu a začátek celoevropské obranné architektury.

Ceremoniál a polopravdy
Generální ředitel Rheinmetallu Armin Papperger vyjádřil spokojenost: „Nebylo pro nás snadné investovat půl miliardy bez objednávek. Jsem vám velmi vděčný“ – tato slova byla namířena na ministra obrany Pistoriuse – „za to, že jste dodržel dohody. Jste mužem slova i činu.“

Je zde patrná velká dávka patosu a sebechvály – politika a obranný průmysl jsou dlouho propojeny.

Samozřejmě, že to je jen polovina pravdy. Kromě obvyklých zákulisních dohod dala politika jasně najevo, že je připravena mobilizovat všechny prostředky k vybudování německého obranného průmyslu a poskytnout sektorovým společnostem záruky a dotace, kde to bude nutné.

Velký byznys, žádné riziko.

Po kolapsu zelené ekonomiky nyní politika sází vše na další pseudoekonomiku. Cílem je uvolnit závislost na Americe a zároveň využít mediálního překrucování, které po léta stylizovalo Rusko Vladimira Putina jako potenciálního evropského útočníka.

Zda tato zastrašovací kampaň bude fungovat v dlouhodobém horizontu, se teprve ukáže.

Nikdo nebude bojovat za Merze nebo Macrona
Vzhledem k hluboké ekonomické depresi, ve které Německo a velká část EU uvízly, všeobecné únavě z války a sociálním rozkolům v jádrových státech EU, jako je Německo a Francie, je jasné, že navzdory obnovení branné povinnosti většina občanů důsledně odmítne vojenské angažmá.

Samotný pohled na veřejné finance EU stačí k tomu, abychom si uvědomili, že válka proti Rusku je politickým šílenstvím.

Francie – s poměrem dluhu k HDP ve výši 115% – je jen několik dní od hlasování o důvěře novému úspornému rozpočtu. Trhy s dluhopisy již tyto zbankrotované státy trestají. Náznaky ukazují na úspory, nikoli na válečná dobrodružství.

Absurdní a destruktivní
V této situaci, kdy Německo téměř úplně utratilo takzvaný zvláštní fond Bundeswehru ve výši 100 miliard eur a nyní přechází do režimu půjček, je absurdní tuto cestu urychlovat.

Přesto to Brusel, Berlín, Paříž a Londýn myslí vážně. Na podzim 2026 plánuje Rheinmetall spustit svůj další závod ve Weeze, který bude vyrábět komponenty trupu pro stíhací letoun F-35. Náklady: 200 milionů EUR, tentokrát přímo z veřejných zdrojů.

Zbrojní továrny budou v nadcházejících měsících a letech růst jako houby po dešti a vyrábět daleko nad civilní poptávkou.

Německo plánuje zvýšit svůj obranný rozpočet až na 5 % HDP, což zhorší zbídačení jeho obyvatel, protože soukromý sektor se již nyní zmenšuje o 4–5 %. Katastrofa, jakou Evropa neviděla od konce války.

Ostrý konflikt s Ruskem je ekonomicky vysoce nepravděpodobný. Přesto se zdá, že cílem EU řízené Německem je nová studená válka, stav nepřetržitého zbrojení jako před rokem 1990.

Jsou uvězněni v absurdní ekonomické teorii centrálního plánování a příkazové ekonomiky. Formuje se nová mocenská základna: korporativismus mezi obranným průmyslem a politickým komplexem v Bruselu.

Německo jako kotva
Německo bylo jasně vybráno k financování této ekonomické katastrofy. Země, která dříve měla jednu z nejnižších měr zadlužení v EU (64 %), do roku 2029 zdvojnásobí svůj roční rozpočet na obranu na 162 miliard eur.

Do roku 2027 bude zvláštní fond vyčerpán, poté budou zapotřebí půjčky až do výše 400 miliard eur.

Německo se stane aktivním hráčem na dluhopisových trzích, kde úrokové sazby již rostou. Evropská centrální banka bude mít spoustu práce, aby udržela rychle rostoucí hromadu dluhu v likviditě.

EU se bude podílet také s novými fondy, EDIP a ASAP a přispěje 50–70 miliardami eur ročně na společné obranné projekty.

Žádné poučení
Zatímco německý civilní průmysl kolabuje, továrny se houfně zavírají a země směřuje k masové nezaměstnanosti – se všemi důsledky pro sociální fondy a domácí klima.

Dnes jsme svědky jednoho velkolepého otevírání za druhým: pompézního otevírání zbrojních závodů, při bouchání šampaňského na náš účet.

Evropa se z katastrofy zelené pseudoekonomiky nepoučila. Odmítá analyzovat, jak bylo Německo a další průmyslová centra deindustrializována.

Fatálním důsledkem budování válečné ekonomiky je, že bude v masivním měřítku odčerpávat vzácné zdroje z produktivních sektorů, což téměř znemožní financování a rozvoj civilních podniků.

Německo je technologicky opomíjeno a bombarduje svou vlastní prosperitu – v doslovném slova smyslu.