Transparentnost jako klam: Rejstřík EU odhaluje moc korporací v Bruselu

EU nebyla založena v zájmu evropských občanů, ale v zájmu globálních elit a jimi řízených korporací. Co nabízí občanům? Výměnu obyvatel, destrukci průmyslu a zemědělství, válečné štvaní a energetickou chudobu.

Evropané sami nemají šanci zajistit, že politika bude v jejich prospěch. Část je doslova „zmasírována“ propagandou, takže věří, že EU je zde pro naše dobro, část se jen bojí, že se v případě odchodu ze 4. říše bude Brusel mstít.

Mezitím si papaláši v Evropské komisi a vysocí úředníci užívají darů korporátní lobby, které jsou vítaným bonusem k již i tak vysokým platům.

Jak se tito političtí zločinci vzájemně kryjí, jsme názorně viděli i na včerejším hlasování, jehož výsledek byl předem jasný. Většina vyslovila zkorumpované šéfce EU a Evropské komisi důvěru. A to i přes kauzy, které za ní stojí.

EU tedy názorně předvedla, jak orwellovskou politiku ve skutečnosti praktikuje. Na jedné straně hovoří o transparentnosti, na druhé je však pod vlivem stále rozsáhlejší korporátní lobby.

Pohled na aktuální statistiky o organizacích zaznamenané v Evropském rejstříku transparentnosti poukazuje na často přehlížené centrum moci v Evropské unii: lobbing.

Podle „Statisty“ se počet registrovaných organizací od roku 2012 více než zdvojnásobil. Na první pohled by to mohlo být vnímáno jako známka větší transparentnosti a demokratické participace. Skutečnost je však mnohem pochmurnější.

Rejstřík transparentnosti EU, který byl údajně zaveden s cílem lépe pochopit vliv zástupců zájmových skupin na orgány EU, se stále více stává důkazem strukturální nerovnováhy sil.

Koneckonců, jsou to hlavně ti, kteří si to mohou dovolit, kdo jsou registrováni: velké mezinárodní korporace, lobbistické agentury, průmyslové zájmové skupiny, velké neziskovky. Menší organizace pak výrazně zaostávají ve viditelnosti a vlivu.

Existuje obrovská nerovnost zdrojů – jak z hlediska personální přítomnosti v Bruselu, tak z hlediska finančních zdrojů.

Skutečnost, že počet registrovaných organizací sám o sobě roste, nevypovídá nic o kvalitě demokratické kontroly. Právě naopak, rostoucí počet lobbistů odhaluje, do jaké míry se politické rozhodování v EU vyvinulo v tržiště vlivu.

Společnosti jako Google, Meta, Microsoft nebo Pfizer systematicky ovlivňují politiku milionovými částkami – částečně prostřednictvím přímých kontaktů, částečně prostřednictvím nastrčených organizací, think tanků nebo sítí.

Ti, kteří jsou pravidelně přítomni v Bruselu, mají snazší přístup ke členům Komise a mohou utvářet legislativní projekty ve svůj prospěch – dlouho předtím, než skončí v EU.

Slogan „Žádný zákon bez lobbisty“ se v Bruselu již dávno etabloval jako realita. V zákulisí pracuje více než 30 000 registrovaných lobbistů – tisíce z nich s trvalým přístupem k institucím EU.

Evropská komise často vypracovává legislativní návrhy v úzké konzultaci se „zúčastněnými stranami,“ přičemž se zdá, že hlas průmyslového sdružení má větší váhu než hlas spotřebitelů.

To, co se má navenek jevit jako spořádaný systém spolurozhodování, je ve skutečnosti delikátní síť vzájemných výhod, závislostí a institucionalizovaného vlivu.

Pojem „rejstřík transparentnosti“ má naznačovat otevřenost – ve skutečnosti často slouží pouze jako zástěrka pro složitý lobbistický kartel, který systematicky podkopává demokratickou kontrolu.

EU zároveň postrádá účinné mechanismy, které by umožňovaly postihovat nezákonné nebo manipulativní lobbistické praktiky. To je samozřejmě záměr, hlavouni EU přece nepůjdou po sobě a svých sponzorech.

Porušení etických pravidel obvykle zůstává bez následků, stranické dary a kariéra mezi politikou a podnikáním jsou přezkoumávány jen zřídka. S ohledem na tyto podmínky se tolik omílaný „boj proti korupci“ zvrhává v prázdnou frázi.

Kdo tedy EU řídí? Formálně volený evropský parlament? Evropská komise se svými nadnárodními pravomocemi? Nebo se z něj už dávno stala neformální koalice lobbistických sdružení, korporací a technokratické administrativy, která prosazuje své zájmy za zády veřejnosti?

Statistiky rejstříku transparentnosti nejen dokládají rostoucí účast, ale odhalují i strukturální demokratický deficit.

Politickému procesu v Bruselu dominují především ti, kteří si mohou dovolit profesionální zastupování zájmů, což jen dokládá, že právě pro jejich prospěch byla EU založena, rozhodně však nemá za cíl fungovat ve prospěch občanů…